Rytí a historie
Kde jinde začít než v naší české kotlině. Jedna z prvních, Kultura s lineární keramikou, vyráběla keramiku bohatě zdobenou rytím. Jedná se o kulturu, a tedy i keramiku straší více než 7000 let. Motivy a symboly jsou nám dnes již nesrozumitelné, přesto k nám tato keramika promlouvá svou krásou, vycizelovanou generacemi domáckých hrnčířů.
Čechy však nejsou kolébkou hrnčířství ani kameniny a kameninových glazur. A tak ještě než se do té asijské kolébky výpalů na vysoko podíváme, zastavíme se v jiném světě, v tom Novém – v Severní Americe v jihovýchodním Arkansasu. Jedná se o indiánskou kulturu Caddo, která žila v údolí řeky Ouachita. Indiáni Caddo své nádoby nejprve leštili, a pak do nich teprve vyrývali ozdobné linky. Sbírka Hodges Collection čítá více než 50 tisíc kusů této keramiky, a je tak zdrojem poznání života této kultury.
Cestou do Asie ještě přibrzdíme ve starověkém Řecku u černofigurové keramiky. Putování od neolitických kultur tady svým způsobem završíme. Řekové v používání červenic, engob, leštění, rytí a nakonec i v pálení v polních pecích dosáhli absolutního mistrovství. Jejich výrobní technologie se dodnes daří napodobit jen dílčím způsobem. A to neměli teploměry, žároměrky ani další výdobytky technologií, kterými dnes disponujeme. Velmi jemné detaily výzdoby tohoto typu keramiky byly zhotovovány často právě rytím.
A nyní se konečně podíváme do Asie, pravlasti kameniny a porcelánu. Z nepřeberných možností vybíráme jen několik. Co nám ale bere dech u všech, je důsledná propracovanost, detail a synergie s celkovou technologií výroby, o které se budeme bavit dále v technické části článku.
Jingdezhen je město porcelánu, a právě tento velmi jemný materiál se skvěle hodí pro vyřezávání a rytí těch nejjemnějších detailů.
S vyřezáváním se pro tuto oblast typicky spojuje glazování v glazurách typu seladon (více v samostatném článku), které velmi dobře reagují na reliéf. Tam, kde jej zaplní, se probarvují sytěji. Naopak na hranách reliéfu je glazura v podstatě transparentní. To vše jde ruku v ruce s průsvitností porcelánu při malé tloušťce střepu. Vzniká tak krásná hra barev a průsvitnosti.
Technika rytí
Technika rytí se zdá být na první pohled snadná. Její ovládnutí si ale žádá jisté technologické souvislosti v rámci celé výroby. Tou nejzákladnější je správná vlhkost výrobku v době, kdy chceme vyrývat (respektive i vyřezávat nebo prořezávat, princip je v tomto ohledu stejný).
Bavíme se o tzv. koženém stavu výrobku, tedy fázi sušení, kdy výrobek už v ruce nemění tvar, ale ještě nešedne a při dotyku nepráší. Tato fáze je pro rytí nejvhodnější. Pokud ryjeme dříve, výrobek se nám v rukou deformuje a hlavně – hlína se při dekorování maže. Jestliže ryjeme pozdě a hlína již není plastická, ničíme si nástroje a rytí se nedaří a je neúměrně pracné. Je-li navíc hlína ostřená, vytrhává se nám ostřivo. Pokud jsme ryli (řezali) v ideálním čase, hlína jde pěkně krájet a nelepí se. Drobné otřepy po rytí retušujte až za sucha, samy odpadnou a už se nebudou rozmazávat.
Dalším důležitým prvkem jsou nástroje. Různá rydla, škrabadla, hřebeny, nože, očka… Je jich bezpočet. Mohou mít různé profily, ostří, čepele – je jen na vás, co si vyberete, co vám vyhovuje a na co jste zvyklí. Zvyk je železná košile, a tak ačkoli s vlastními nástroji dokážeme neuvěřitelné věci, s nástroji někoho jiného budeme bezradní. Obecně ale platí, že ostrý nástroj bude řezat lépe a jasněji. Tupé nástroje, třeba s kuličkou na konci, budou spíše přemodelovávat, vytláčet, zalešťovat. Ale vše je dovoleno! Nástrojů seženete spousty v kamenných obchodech i online nebo si nějaká rydla a špachtličky vyrobte. Budou jedinečné a jenom vaše.
Zásadní je, že si často myslíme, že čím špičatější jehlu vezmeme, tím lépe. Omyl. I ta sebešpičatější jehla většinou neodstraní materiál pryč. Pouze jej vytlačí po stranách rýhy. To nemusí být potíž, jen výsledek vypadá jinak a chce to jistou ruku. Problém je v samotném špičatém tvaru jehly. Ryjeme-li dlátkem nebo očkem, problém odpadá. Po rytí zůstane tříska bez otřepu. Podrobněji celou problematiku ukazuje nákres.
Skvěle nasušený výrobek a perfektní nástroje nám ale nepomohou, nebudeme-li mít jasnou představu našeho dekoru. Pokud nemáme dokonalou představivost, bude nám velmi nápomocné, když si návrh dekoru naskicujeme v poměru 1:1. I u nákresů a návrhů nám opakované kreslení téhož vzoru velmi pomůže. Urychlíme tím vývoj našich představ, doladíme dekor a hlavně ho dostaneme do ruky a do hlavy. Podpoříme tak další zásadní věc, a tou je cvik. Nemusíme být dokonalí malíři a výtvarníci, ale bez tréninku se tomu ani nepřiblížíme
Rytí v kontextu technologie
Tuto kapitolu jsem zařadil pod vlivem krásných čínských seladonů, kde se snoubí dekorace rytím právě s vycizelovanou technologií celé výroby. Je to skvělý příklad, kdy je vše od začátku do konce výborně sladěno. Jemný porcelán je vhodný na precizní dekorace. Je-li dost tenký, může být bílý až průsvitný. Rytí vytváří jemné hrany tam, kde je glazura v tenké vrstvě. Celkově reliéf vytváří různé vrstvy glazury. Použita je glazura, která tento efekt zvýrazní. Zboží je pak páleno redukčně, aby se glazura probarvila a střep byl bílý. Ideálně v saggarech, aby byl dojem čistoty dokonalý.
Pojďme se tedy podívat, jak můžeme rytí využít při sestavování celkové technologie, tak aby ji podpořilo. Prvně se podívejme na hlínu a možnosti práce s vlastním tělem výrobku.
- Aplikace engoby před rytím. Pokud na střep naneseme před rytím engobu a počkáme opět na kožený stav, můžeme pak rýt skrze engobu do spodní vrstvy a vytvářet tak dvoubarevný efekt. Této technice se také říká sgrafito. Engoby můžeme vícenásobně vrstvit a prorývat do různých úrovní, takže může být rytina mnohobarevná. Touto technikou dostaneme nesmírně mnoho kombinací, které dávají široký prostor kreativitě. Jen musíme být trpěliví a počkat na správnou suchost hmoty, jinak si vrstvy rozmažeme.
- Aplikace šlemovky před rytím. Pokud by se aplikovaná engoba ve výpalu tavila (šlemovky a glazury s vysokým obsahem jílu), bude technika fungovat skvěle a máme tu prorývanou glazuru. Krásným příkladem může být práce Václava Davida. Shrňme si tedy pro jistotu postup. Na kožený střep nanášíme engobu (nebo šlemovku) a čekáme opět na kožený stav. Poté prorýváme a po usušení pálíme. V případě šlemovek většinou rovnou na vysoko.
- Aplikace engoby do vyrytého dekoru. Pokud nejdříve ryjeme a rytinu vyplníme engobou, po zaschnutí jen strhneme přebytek engoby ostrým plechem a vzniká intarzie. Známe ji ze starožitného nábytku, ale funguje skvěle i s hlínou. Po přežahu můžeme celý výrobek přebrousit jemným smirkem pro získání ostrých barevných kontrastů a jednotného povrchu. Intarze často vypadává, hodně tu záleží na druhu engoby a vlhkosti základní hmoty před engobováním.
- Rytí do vrstvené hlíny. Pokud si připravíme hlínu smícháním hlín různých odstínů pálících se na stejné teploty, vzniká takzvaný „Marble clay“ – mramorovaná hlína. Pokud do ní budeme rýt, odhalíme na řezu jednotlivé barevné vrstvy. Nemusíme spoléhat jen na přirozenou barvu hlíny, paletu nám rozšíří technika obarvování hmot pomocí barvítek.
- Ostřejší hrany rytého dekoru. Pokud je ponecháte, prořezávají glazuru, případně zapříčiní lokální stékání. Na odhalených hranách pak dochází v elektrickém výpalu k tzv. halo efektům (zbarvení unikajícími plyny či vodorozpustnými tavivy), případně v palivových pecích ke zbarvování plyny hoření.
- Použití engob s barvicími složkami. V některých uvedených případech se hodí použít engoby, které obsahují různé aktivní složky. Třeba oxidy železa v červenicích, nebo kobaltu a mědi v některých černých hlínách určených na vyšší výpal (kolem 1250 °C). Použijete-li je, pak v kombinaci s některými glazurami dochází k lokální změně barvy skloviny, protože se v ní začnou barvicí složky rozpouštět.
Kromě toho do technologické hry můžeme zapojit právě i glazuru, a dodat tak celému dílu další rozměry. Je zásadní si uvědomit, že ve vztahu reliéfu a glazury hrají vrstva glazury, druh hmoty a teplota ostrého výpalu naprosto klíčovou roli.
- Transparentní glazury. Takto často označujeme glazury, které v závislosti na tloušťce vrstvy mění sytost. Jedná se o transparentní a polotransparentní barevné glazury. V redukci jde například o zmiňované seladony. Jde to ale i v elektrickém výpalu, právě s měďnatou glazurou nebo s burelovou (mangan), kobaltovou, ale i s jakoukoliv barevnou transparentní z obchodu.
- Reaktivní glazury. Jedná se o glazury, které obsahují reaktivní sloučeniny a ochotně reagují se střepem a mění svou barvu. Za příklad nám může posloužit popelová glazura, která někdy obsahuje hodně alkálií (taviv) a je žíravá. V tenké vrstvě ráda reaguje s železem a dalšími prvky z barevných engob či hlín a tvoří modré povrchy. Přitom na světlé hlíně bývá bílá nebo polotransparentní. Podívejme se ještě na mechanismus reaktivity. Reliéf pod glazurou způsobuje její různou vrstvu, což v důsledku znamená vznik různých minerálů (mikrokrystalů) s různou barevností. Některé glazury mají schopnost ve třech různých vrstvách dát až tři různé barvy.
- Méně viskózní glazury. Zjednodušeně řečeno – méně viskózní glazury jsou ty více tekoucí při výpalu. Samozřejmě na to má vliv i teplota výpalu, se kterou se viskozita glazury mění. Glazura z ostrých hran rytých reliéfů ochotněji stéká a obnažuje hlínu vespod. Můžeme tak vytvořit zajímavé dekory i s primárně krycími, nereaktivními glazurami. Samozřejmě můžeme efektu trochu pomoci a glazuru z hran trochu setřít.
Inspirace na závěr
Rytí, řezání a prořezávání je tak rozšířené, že není snadné vybrat ty nejlepší příklady. Stejně jsou kategorie jako nejlepší a nejhorší velice pochybné. Dovolím si tedy přinést dva příklady keramiků, kteří něco z rytí využívají a staví na tom své technologie.
Prvním z příkladů je Hilda Carr, keramička, která na svém uvolněném rytí a technice sgrafito staví velkou část své tvorby. Na první pohled je zřejmé, že jednoduchý a jasný styl pomohlo vytvořit mnoho set a tisíc předchozích pokusů.
Druhým mým oblíbeným příkladem je Abhay Patil, keramický světoběžník, který využívá intarzii. Přestože se keramikou „neživí“, je skvělým příkladem trpělivosti a pozornosti při výrobě, která se pak do výrobku nesmazatelně zapisuje.
Snad vám článek pomohl s inspirací a technikou! Pokud se vám nedaří, ptejte se v diskusi. Jistě se objeví odpověď!
Zdroje
Hodges collection web - https://archeology.uark.edu/learn-discover/current-research/hodges/
O viskozitě - https://nanoed.tul.cz/pluginfile.php/689/course/section/1112/TNA%20Viskozita.pdf
Autor: Václav Kugler | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Eliška Malaníková
Přihlaš se a vlož komentář...