Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Pláty

Stručný průvodce historií a technologií plátů

Ve vlastních dílnách, v kroužcích, kurzech i ve všemožných virtuálních diskuzích s železnou pravidelností narážíme na téma „Praskl mi plát. Co s tím?“ Důvody jsou poměrně jednoduché a v následujícím textu si jeden po druhém projdem

K sepsání tohoto pojednání mě přiměly neustále se opakující dotazy na praskání a deformace plochých výrobků jako jsou různé kachle, podnosy, talíře, případně i dutých výrobků primárně sestavených z plátů. Jak už to v keramice často bývá, i v tomto případě musíme trochu poodstoupit a pohlédnout na situaci v širší perspektivě. Nezdary při plátování většinou způsobuje součet několika dílčích chyb najednou, které by jednotlivě nemusely pro výrobek představovat vážnější nebezpečí. V různých internetových diskuzích lze většinou nalézt návody na řešení právě těchto jednotlivostí, málokdy se téma podaří uchopit jako celek. Pojďme tedy na to!  

 

Důležité milníky dějin plátů

Prehistorie       

Pokud bychom se podívali pod ruce archeologům, zjistili bychom zajímavou věc. Ve skupině pravěkých střepů pocházejících ze stolní keramiky v drtivé většině převládají rotační duté tvary. V éře hrnčířského kruhu je to zcela pochopitelné – točení je v porovnání s většinou modelovacích technik velmi výkonné. Ale proč je tomu tak i v době „předkruhové“? Lze se domnívat, že značnou překážkou používání plátů mohly být technologické obtíže spojené s vytvářením, sušením a pálením plochých a kvadratických tvarů. Přesto však je znalost plátů stará jako keramika sama.

Poklička
Poklička
Pláty se v průběhu našeho pravěku vyskytují celkem sporadicky. Tato poklička pochází ze starší doby železné.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Vymačkávané a vybouchávané plátky a pláty už v pravěku sloužily jako polotovary pro modelování dutých nádob v ruce i s pomocí jednoduchých forem. Pro současné vědce bývá obtížné určit, zda byl na začátku plát či šňůrka. Makroskopické pozorování může být zavádějící. Rozhodují až analýzy orientace částic a pórů.

Jistěže i náš pravěk zná nijak nepřetvarované dokonale rovné pláty. Není jich mnoho, ale občas se objeví plochá poklička, talíř, pánev nebo miniatura domu s rovnými stěnami.

Klíny do hlíny

Podle některých odhadů se v různých institucích po celém světě nachází asi 2000000 různě velikých hliněných destiček. Většina pochází z Blízkého východu a nejstarším z nich vědci připisují dobu vzniku 4 000 let př.n.l. Ty nejslavnější jsou o něco mladší a všichni jsme se o nich učili už na základní škole. Asi 2 000 let př.n.l. do jejich měkkého povrchu kdosi vytlačil podlouhlé trojboké značky a zaznamenal tak nejstarší epos – Epos o Gilgamešovi.

Epos o Gilgamešovi
Epos o Gilgamešovi
Tento veleslavný epos byl zaznamenán na více než deseti deskách v dobách, kdy písaři museli ovládat i technologii keramiky.
Autor: Mike Peel
Zdroj: Wikimedia Commons
Dostupné z: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:British_Museum_Flood_Tablet_1.jpg

Stavební keramika

Důležitou kapitolou dějin plátů je čínská historická krytina a drobná střešní plastika. Ještě se o asijské krytině zmíníme, a to v souvislosti s řezanými pláty. Naši pozornost si zaslouží i čínské duté dekorativní desky s raženými reliéfy z dynastie Han (206 př.n.l. – 220 n.l.) používané k výzdobě hrobek nebo modely domů ze stejného období.

Dlaždice
Dlaždice
Pozoruhodné terakotové dílo s rozměry 23 x 119 x 3 cm sloužilo k výzdobě dveřní zárubně v hrobce za čínské dynastie Han v 1.–2. století. Příklad mistrovské práce s razítky i ostatní technologie.
Zdroj: The Minneapolis Institute of Art
Dostupné z: https://collections.artsmia.org/art/3187/tomb-tile-china

Řezání plátů
Řezání plátů
Pláty na střešní tašky se v Číně řežou z velkých štoků. Za povšimnutí stojí dřevěný řezák.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Krytina
Krytina
Tzv. šedé střešní tašky byly jedna po druhé vyrobeny z řezaných plátů. Svou typickou barvu získaly redukčním výpalem. Podobné střechy se vyskytují v celé jihovýchodní Asii.
Dostupné z: https://sns.91ddcc.com/t/79388

Významnými průkopníky v oblasti keramických plátů byli zajisté i Egypťané. Jako první začali používat nástěnné obklady. Jedním příkladem za všechny může být výzdoba pyramidy krále Džosera v Sakkáře. Interiéry hrobky pokrývají stovky tyrkysových obkladaček, které i po 4000 letech vyráží svou nádherou dech.

Džoserova pyramida
Džoserova pyramida
Některé z podzemních komor Džoserovy pyramidy pokrývaly nádherné tyrkysové glazované obkladačky. Výzdoba má zpodobňovat rákosové rohože. Jedná se patrně o první doklad keramických obkladaček v dějinách lidstva. (2700–2600 př.n.l.)
Zdroj: National Geographic
Dostupné z: https://historia.nationalgeographic.com.es/a/piramide-djoser_7518/5

Z Egypta se znalost výroby keramických obkladů rozšířila dál do Mezopotámie. Později ji převzali Peršané a od nich i řečtí a římští keramici. Zhruba v 9. stol. začíná ohromující historie islámských listrových obkladů a mozaik, která ve 12. až 14. století vrcholí nevídanou explozí do všech světových stran.

Královská mešita
Královská mešita
Keramické pláty ve velkém. Isfahán, Írán první čtvrtina 17. stol.
Dostupné z: https://i.pinimg.com/originals/b7/9c/45/b79c4552e3b437dbde2b26456d5b0f12.jpg

První použití dlažby na našem území dokládají nálezy podobné tomu z pražského Vyšehradu. V průběhu výzkumných prací u základů někdejší baziliky sv. Vavřince byly objeveny šestiboké dlaždice s reliéfy sfingy, gryfa a císaře Nera. Podobné ranně gotické dlažby byly nalezeny i na dalších místech Čech a Moravy, např. v Sázavě, Ostrově či Starém Plzenci.

Rotunda sv. Václava
Rotunda sv. Václava
Tisíciletá terakotová dlažba.
Zdroj: Národní památkový ústav
Dostupné z: https://www.npu.cz/cs/uop-praha/akce/18173-mezinarodni-den-archeologie-se-bude-opet-slavit-i-v-praze

Krása, která hřeje

Výzdobné motivy našich nejstarších dlažeb záhy přebírají čelní plochy kamnových kachlů. První komorové kachle (tedy takové, které mají čelní plochu krytou plátem) pocházejí z Prahy, Kutné hory, Chrudimi nebo z Hradce Králové a můžeme je datovat do začátku 14. stol.  

Lícovou stranu zdobily plastické motivy tříděné do několika skupin. Jedná se především o motivy náboženské, portrétní, alegorické, heraldické, architektonické, rostlinné, geometrické, mytologické, antické a další. Podobné kachle se používají při stavbě kamen dodnes.

Komorové kamnové kachle
Komorové kamnové kachle
Jedná se o technicky nejvyspělejší variantu středověkých kamnových kachlů, která se do dnešních dnů téměř nezměnila. Na kruhu točený základ je překryt plátem s vytlačenou reliéfní výzdobou. Exponáty z nedávné výstavy v Domě U Kamenného zvonu představují souboj Přemysla Otakara II. s Rudolfem I. Habsburským, 30.- 40. léta 14. stol., hrad Kyšperk
Autor: Zuzana Šmídová
Zdroj: České galerie
Dostupné z: https://www.ceskegalerie.cz/cs/zpravy/pro-kamna-ke-spackovi

Čaj a zelí

Přeskočme pár staletí a jeden světadíl a vzpomeňme na jednu skoro neuvěřitelnou keramickou tradici. Mám na mysli fenomenální čajovou polokameninu z čínského Yixingu. Dokonalé konvičky se zde vyrábějí od 16. stol. Jsou tak symetrické a přesné, že je bez zkušeností nerozeznáte od litého zboží.  

Konvička z plátů
Konvička z plátů
Pozdní dynastie Ming. Velká yixingská čajová konvička s bronzovým madlem. "Yi Xing Meng Chen Zi Zao"
Zdroj: I–Collector
Dostupné z: https://www.icollector.com/Late-Ming-Dynasty-A-Large-and-Old-Yixing-Teapot-with-Bronze-Loop-Handled-Yi-Xing-Meng-Chen-Zi-Zao_i31046568

Když už jsme se ocitli ve východní Asii, neměli bychom opomenout neméně zajímavou techniku stáčení plátů na kruhu používanou na Korejském poloostrově. Tímto způsobem vznikaly některé nádoby na nakládanou zeleninu, sójovou omáčku a pastu miso, tzv. onggi.

Onggi
Onggi
Často ohromné nádoby na skladování a kvašení potravin byly v Korei většinou modelovány šňůrkovou technikou a následně dotáčeny na kruhu. Některé se však skládaly z úzkých pásů.
Dostupné z: https://alexsu.artstation.com/projects/nQwLAE

Výčet historických technologií uplatňující plát jako primární výchozí formát není ani zdaleka úplný. Každá z výše uvedených tradic tvoří téměř samostatný vědní obor a jistě by zasloužila přinejmenším vlastní článek, přesto se zde s tím, co bylo kdysi, rozloučíme a zaměříme svou pozornost na pláty v našich dílnách.

 

Ruční technologie plátů

Všechny technologické postupy ručního zpracování plátů a obtíže s nimi spojené mají i přes veškeré odlišnosti jednoho společného jmenovatele a tím je smrštění. Pokud bychom pracovali s hmotami, které se nesmršťují, nevznikala by drtivá většina deformací a destrukcí. Samo smrštění ve své podstatě není škodlivé. Ale jen v případě, že by se celý výrobek smršťoval rovnoměrně. To se v praxi z různých důvodů neděje.

Obecně lze říct, že pokud se některá část výrobku smrští dříve anebo více než jiná, ve hmotě vzniká pnutí. Pro lepší představu o tom, co je to pnutí, můžete udělat malý experiment. Zapřete se hrudníkem o nějaký pevný předmět, třeba o roh domu, abyste se nemohli ani hnout a požádejte někoho, aby uchopil vaší paži a se zvětšující silou za ní vodorovně táhl. Díky kloubům a kostem se vám ruka prodlouží jen minimálně, ale jistě ucítíte zvětšující se napětí. Teď si představte, jak místo tahajícího kolegy zapřáhnete koně. Fuj! Nepěkná představa. Podobně se cítí váš výrobek při sušení a výpalu. Jen s tím rozdílem, že u keramiky toto pnutí občas přeženeme a tu „ruku“ jí opravdu utrhneme.  

Zjednodušeně řečeno: Pokud je pnutí menší než pevnost materiálu, nic se neděje. Deformace jsou pružné a neohrožují celistvost a tvar výrobku. Překročíme-li však určitou mez, projeví se vnitřní pnutí trvalou deformací nebo prasknutím výrobku.

V dílně se proto různými prostředky snažíme o dvě souběžně uplatňovaná opatření:

  • zmenšení smrštění jako takového
  • zmenšení rozdílů smrštění na jednom výrobku

 

V praxi

Ve svých dílnách máte celou řadu možností, jak pnutí ve výrobku snižovat. Pojďme se podrobněji podívat na ty nejdůležitější a nejúčinnější.

Materiály

Volba materiálu je klíčový moment celé keramiky a samozřejmě má zásadní dopady i na praskání a deformace výrobku z plátů. Nejdůležitější v tomto smyslu je míra smrštění. Jak jste si mohli v praxi nesčetněkrát ověřit, keramické hmoty smršťují dvakrát. Jednou při sušení a jednou během výpalu. Čím větší tato smrštění jsou, tím výraznější potíže obvykle nastanou.

Smrštění sušením zapříčiňují plastické jílové složky a množství vody, které jsou schopny vázat. Schopnost snížit smrštění hmot při sušení mají tzv. aplastika. Jejich maximální možné přídavky závisejí na vlastnostech jílu a určitě je nemůžeme přidávat donekonečna. V komerčních hmotách jich bývá přidáno do 40 %. Můžete si sami ještě přisypat, ale za cenu zhoršeného komfortu při vytváření. Také bude váš výrobek za sucha křehčí. O aplastikách se toho spoustu dočtete zde:

https://keramikum.cz/clanek/aplastika-i-dil

https://keramikum.cz/clanek/aplastika-ii-dil

Smrštění pálením je též velmi individuální. Jako zásadní princip se tu projevuje tzv. slinování nebo, chcete-li, spékání. I zde platí, čím menší, tím méně potíží. Závisí na složení hmoty, konečné vypalovací teplotě a tvaru vypalovací křivky. Některé materiály začínají slinovat už okolo 1000 °C a s jinými 1300 °C ani nehne. Další důležitý faktor pro ploché formáty je horší odolnost slinutého zboží proti rychlým změnám teplot. Více si o tom řekneme později v odstavci o pálení. Vždy se však snažíme o rozumnou míru slinutí i vzhledem k účelu výrobku, protože neslinuté pláty sice mohou o něco méně praskat, ale nebudou mrazuvzdorné a neudrží kvůli své pórovitosti vodu.

Zpracování hmoty

I když to není vždy na první pohled patrné, každý kus hmoty má určitou strukturu. Koupíte-li si hubli hlíny, můžete pozorovat jinou tuhost na povrchu a jinou uvnitř (to kvůli srážení vody na igelitu během uskladnění). Navíc šnekový lis, který hubli vytlačil, v ní zanechal spirálovitou strukturu. Z těchto dvou důvodů je potřeba hlínu před prací pečlivě poválet. Asi nejběžnějším způsobem bude tzv. beraní hlava. Někteří hrnčíři používají i techniku mnohanásobné převrstvování utržených půlek hroudy. Běžně se to dělá ve Francii, ale můžete se s toto technikou setkat i v některých starších dokumentárních filmech z Anglie i od nás. Výhodou tohoto přístupu je vznik vrstevnaté ploché struktury, která udělá vašim plátům opravdu dobře. Z osobní zkušenosti vím, že někteří začátečníci se válení brání, protože si často do hmoty zapracují vzduch. To jistě může být pravda, ale bez tréninku se to nezlepší. Tak se osmělte a za chvíli bude po problému. Opravdu.

Způsoby výroby

Pláty můžeme vyrábět mnoha různými způsoby. Dělají se třeba litím na sádrovou desku. Pokud vhodně upravíte ústí šnekového lisu, můžete vytlačovat pláty ve velkém. Podobně bude fungovat i svislý nástěnný lis. Opravdu veliké pláty na rozsáhlejší dlažby, obklady a monumentální ploché reliéfy bývají modelované ze šňůrek nebo naházené podobně, jako zedník nahazuje omítku.

Velmi produktivní metoda je řezání plátů z tzv. štoku. Štok je ohromná hromada hlíny ořezaná zhruba na formát požadovaného plátu. Z jeho vršku se pláty strunou vodorovně odřezávají. Stejnoměrnost plátu zajišťuje zvláštní nástroj s dorazem určujícím sílu plátu. Někdy se také používají dva štosy latí po obou stranách štoku. Po každém řezu se odebere po lati. U pravoúhlých štoků můžete na delší stranu vodící latě jen přilepit. Řezáním vznikají pláty pro tradiční asijskou krytinu, nebo třeba naše ručně formované kamnové kachle. Pro opravdu dokonalý výsledek zkuste, už mimo štok, plát lehce převálet.

Řezání plátu
Řezání plátu
Nejdéle trvá naházet štok (v tomhle případě spíše štoček). Pak už řežete pláty, jako na běžícím páse.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Řezání plátů
Řezání plátů
Pláty můžete řezat i podle latí. Oproti řezáku potřebujete mnohem víc pomůcek. Na každou sílu plátu musíte mít zvláštní sadu latí.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Točíři mohou kulatý plát (třeba na hodiny) vytočit na kruhu. Ostatně, plochý talíř není nic jiného než plát. S výhodou se dá v mnoha případech jako plát použít i stěna vytočené kachlice nebo jiného tvaru. Poněkud problematická je nerovnoměrná struktura točených plátů. To vede k nerovnoměrnému smrštění, což dál vede k pnutí, a to pak vede k praskání a kroucení. U plátu ze stěny už z podstaty věci mnoho nenaděláte. Jinak je tomu u dna. Střed dna je přirozeně méně hutný než jeho okraj. Pokud však máte pěkně rovnou hlavu kruhu a necháte si vprostřed dostatek materiálu, můžete silným tlakem pod vhodným úhlem hutnost středu zvýšit.  

Válené pláty

O trochu déle se pozdržíme u hodně oblíbené techniky – u válení. Sem tam se po dílnách vyskytne válcovačka, ale v drtivé většině používáme ruční válec a o tom bude nyní řeč.

Předně se ujistěte o kvalitě použitého nářadí. Mám na mysli především čistý, dokonale rovný a hladký dřevěný válec. Pokud jej nemáte, nelitujte peněz na jeho nákup. Pořiďte si sadu párů rovných latí. Ať je každý následující pár o 1 mm silnější než ten předchozí. Většinou si vystačíte s délkou 70–80 cm. Také budete potřebovat silnější vlasec na čištění válce, protože časté mytí vrstvičky ulpělé hlíny nedělá nástroji dobře. Pro manipulaci s plátem potřebujete velmi silný igelit nebo pevnou tkaninu z umělých vláken. Výborně se osvědčuje plachetka do kalolisu, někdo používá i lehátkovinu, nebo roletovinu. Každopádně musí být látka tuhá a nesmí se ve vlhku krabatit. Pěkný rovnoměrný plát neuděláte bez pevného rovného stolu a dvou lehkých a rovných desek. Skvěle slouží voděvzdorná překližka. Hotový plát odkládejte na list novin (neválejte na nich). Pro finální uhlazení povrchu použijte ocelovou planžetu tloušťky 0,3–0,5 mm (dle velikosti cidliny).

Nářadí na výrobu plátů
Nářadí na výrobu plátů
Dobré nářadí je základ úspěchu. Výrobu většího množství plátů urychlí nerezová strunová řezačka. Pomocí šroubů nastavíte tloušťku plátu.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Plachetky do kalolisu
Plachetky do kalolisu
Pevná tkanina původně určená jako filtr na odvodnění keramických hmot. Výborně se hodí jako podklad pro válení plátů a manipulaci s nimi.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Cílem následujícího postupu je plát bez vnitřního pnutí. Ano, už na tomto místě může v plátu vznikat nestejnoměrná struktura a později i pnutí. Práci zahajte rozboucháním hroudy hlíny (nikdy ne válcem). Již v této počáteční fázi usilujte o potřebný formát (kruh, obdélník, čtverec, pás…). Od tohoto okamžiku až do konce válení pečlivě hlídejte dvě důležité věci. Plát se nesmí přilepit ke tkanině a nikdy jej neohýbejte. Po každém tlaku, ať už pěstí, paličkou, nebo válcem, se hlína vždy přilepí k podkladu. Jakmile se to stane, nikdy se nesnažte dál tlouct nebo válet. Jde o to, že přilepený plát se neprodlužuje, ale hutní. Tedy jen ve středu. Kraje pod tlakem normálně uhýbají a nehutní se ani zdaleka tak, jako přilepený střed. Takový plát má tendenci být ve středu silnější než v krajích, ale hlavně získá různě hutnou strukturu. Aby se to nestalo, po každém tlaku (převálení) plát otočte, odlepte plachetku a převálejte na nepřilepené látce. A takto stále dokola. Také byla řeč o neohýbání při otáčení a další manipulaci s plátem, a to z důvodu rozrůznění struktury mezi vnější a vnitřní stranou oblouku ohybu. Neohnutí docílíte otáčením mezi dvěma deskami, na kterých plát válíte. Jakmile se budete blížit k finální tloušťce, přiložte po stranách plátu latě patřičné síly. Není vhodné, aby se latě dotýkaly plátu. Konec válení oznamuje zvuk, který vydává válec pohybující se po latích. Hotový plát uhlaďte pružnou cidlinou, přikryjte jedním listem novin (dbejte na to, aby se papír nezvlnil), naposledy otočte a plíškem uhlaďte druhou stranu.

Před válením
Před válením
Před použitím válce, hlínu roztluču do polotovaru, který má zhruba formát požadovaného plátu. Drsoni rukou, křehotinky paličkou nebo latí.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Válení plátu
Válení plátu
Válení je zásadní krok. Po každém převálení musí následovat otočení plátu, aby další válení probíhalo bez přilepení ke tkanině. Latě usnadňují rovnoměrnost, ale je třeba se přesvědčit, že po nich válec opravdu jezdí. Rovinnost plátu určuje podložka a válec.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Zahlazení povrchu
Zahlazení povrchu
Plát zahlazuji ihned po vyválení. Pružnou cidlinou docílíte perfektního povrchu, což je dobrá prevence proti praskání povrchu při případném budoucím ohýbání (obzvlášť u krátkých hmot).
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Čištění válce vlascem
Čištění válce vlascem
Válec myjte, jen když je to opravdu nutné, hodně tím trpí. Při dlouhodobém válení by nástroj nestíhal schnout a dříve se na něj začne plát lepit.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Sušení plátů

Jak už bylo řečeno, hlína se při sušení smršťuje. S tím, kromě volby druhu hmoty a množství vody v ní obsažené, mnoho nenaděláme. Celý problém sušení plochých tvarů tkví v jedné jediné věci. Pláty z podstaty nikdy nebudou schnout rovnoměrně. U obdélníkového formátu (který je z hlediska sušení nejméně výhodný) je časová posloupnost volného sušení následující: nejdříve schnou rohy, pak krátké strany, potom dlouhé strany a nakonec střed. Toto málokterá hmota snese bez úhony. V zásadě jde o to, že po obvodu plátu vznikne tuhnoucí rámeček, který postupně stlačuje prozatím plastický střed. Tento pohyb měkké jádro často bez potíží pohltí. V další fázi se začíná sesychat i doposud měkký střed, jenže okolní rámeček je už tvrdý, a tedy už není schopen pohyb středu vstřebat. Ve středu vzrůstá tahové napětí (vzpomeňte si na ruku), které vede ke kroucení nebo prasknutí.

Sušení
Sušení
Před posledním otočením vkládám mezi plát a desku list novin. Hlína se nepřilepí k podložce a jde s ním hýbat. Budu-li stavět rovné tvary, nechávám před tím plát poměrně dost zaschnout. Zakryji okraje, které pak odřežu a nikdy na stavbu nepoužívám.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Vyříznutí plátu z polotovaru
Vyříznutí plátu z polotovaru
Obvodová část plátu byla během zasychání do koženého stavu zakryta. Plát z polotovaru vyřezávám zásadně symetricky ze středu a okraje dál nepoužívám.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Zakrývání igelitem
Zakrývání igelitem
Igelit přiléhající jen na část výrobku může způsobit ostrý přechod mezi zakrytou a nezakrytou částí. Snadno se tomu dá předcházet mírným přizvednutím fólie.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Před montáží
Před montáží
Plát před lepením dva dny pozvolna zasychal. Po seříznutí hrany pod úhlem 45° je připraven k montáži.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Sušení
Sušení
Hrany jsou na sušení zakryté tak, aby se jich igelit nedotýkal a nevytvořil tak ostrý přechod mezi zakrytou a nezakrytou částí. Zesílený okraj dodává nádobě stabilitu během sušení, výpalu, i používání.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Pro zrovnoměrnění sušení používáme soubor několika opatření. Když nebudete plát výrazně ohýbat nebo vkládat na/do formy hned po vyválení, kdy jej potřebujete hodně měkký, tak jej nikdy před sušením neořezávejte na přesný rozměr. Vždy nechte po obvodě přídavek 5–8 cm (podle velikosti a tloušťky). Finální vykrojení odložte co možná nejdéle. I když okraj pečlivě přikryjete, nikdy si nemůžete být jisti, jestli neschne rychleji nebo pomaleji než střed. Igelit by neměl zasahovat do plochy, kterou v hodláte využít. Nejsnazší je tento „nejistý“ okraj na poslední chvíli uříznout. Tak získáte 100% jistotu, že je vnitřek rovnoměrně suchý, tedy bez pnutí. Stále ještě není usušeno, takže jakmile výrobek z plátu, ať je jakýkoliv, dokončíte, znovu se vraťte k zakrytí obvodu, hran a vystupujících částí. Snažte se vyhnout ostrému přechodu mezi zakrytou a nezakrytou částí. Dosáhnete toho tak, že igelit nebude svým okrajem přímo doléhat na sušený povrch.

Chyby plátů I
Chyby plátů I
S tímto plátem nás čeká spousta potíží. Předně je příliš tenký. Není to vidět, ale je z velmi plastické hmoty, takže se bude hodně smršťovat. Na sušení jej záměrně nezakryji a nebudu jej ani otáčet. Uvidíme, jak to dopadne.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Chyby plátů II
Chyby plátů II
Zvednuté rohy signalizují nerovnoměrné sušení. V tomto případě již většinou není pomoci. Zakrývání už nic moc nezmůže. Slouží jako prevence. Igelit suché hlíně vlhkost nevrátí.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Chyby plátů III
Chyby plátů III
Ukázka hodně špatně sušeného plátu. Nejenže má každá část jinou vlhkost, ale ještě k tomu je to nesymetricky, protože šel průvan jen z jedné strany. Každý výrobek by měl správně celý uschnout v jeden okamžik.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Chyby plátů IV
Chyby plátů IV
Díky opomenutí všeho, o čem byla řeč, je z plátu nepoužitelná "valcha". Korunu tomu dodává nemalá prasklina.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Někteří keramici zakrývají celý plát, což potíže může zmírnit. Avšak i přikrytý bude nejdříve osychat po obvodě, jen to bude celé déle trvat. Proti kroucení někdy pomůže plát zatížit. Jen nezapomínejte, že deformace vznikají nerovnoměrným sušením, což nezlepšíte zatížením (a tedy i zpomalením sušení) středu. Teoreticky by sice mělo fungovat zatížení po obvodě, ale pokud to přeženete, zabráníte plátu zmenšit se a díky tomu opět praskne.

Po celou dobu sušení nezapomínejte, že v místnosti nepozorovaně, zato stále, proudí vzduch, který funguje jako sušící médium, takže je třeba dbát na to, aby nešel na váš výrobek jen z jedné strany. Obzvlášť dejte pozor na kamna, topení, slunce a otevřená okna. Objekt pravidelně otáčejte.

Největší problém sušení není přílišná rychlost, ale nerovnoměrnost. Jakmile se objeví jakákoliv nerovnoměrnost, většinou už není cesty zpět a není co zachraňovat. Je třeba tomu přiměřenými zásahy předcházet.

Při stavbě krabic, truhlíků, dóz a podobných rovných tvarů v kurzech vídám často se opakující chybu. Začátečníci si přidělávají práci tím, že se snaží stavět s právě vyváleným plátem. S malým odstupem je jasné, že měkký plát nemůže držet původní tvar. Výrobek se vlastní vahou bortí a pečlivé válení přichází vniveč. Stačí si počkat, až polotovar přiměřeně zaschne.

Manipulace s plátem
Manipulace s plátem
Pokud to daná technika dovolí, vyčkáváme s vykrojením plátu co možná nejdéle. Stavba objektu z plátu v koženém stavu je pohodlnější, protože se nedeformuje vlastní vahou. V takovém případě je ale potřeba dobře zvládnout techniku lepení, protože se sušší materiál obtížněji spojuje.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Konstrukce výrobku

Důležitou podmínkou zdárného dokončení výrobku z plátu je jeho vhodná konstrukce. Na prvním místě stojí poměr mezi velikostí plátu a jeho tloušťkou. Čím je plát menší a čím je silnější, tím lépe. Tvoříte-li závěsný kachel, namodelujte na zadní stranu po obvodě rámeček. Podobně jako to mají běžné kamnové kachle. U větších ploch nešetřete vyztužujícími žebry. U kvádrů a krychlí to s žebry platí jakbysmet. Navíc do rohů a koutů doporučuji vtlačit poměrně veliké množství měkké hmoty. Používejte šňůrky a raději víc vrstev tenkých, než jednu silnou – lépe se s plátem spojí. Jednak tím zesílíte spoje, ale hlavně víc materiálu schne pomaleji, což se náramně hodí. Pokud to výtvarný záměr dovolí, tak u hranatých nádob ze stejného důvodu výrazně zesilte horní okraje. Když by mělo být zesílení v rozporu s výtvarnou ideou, lze to snadno obejít. Vymodelujte si masivní korýtka, která jen na dobu sušení nasadíte dnem vzhůru na okraj. Přes vrstvu silnější látky je přimačkejte z obou stran ke stěně. Díky látce půjde suchá hlína dobře odstranit.

Téměř pokaždé se stěny kostek a kvádrů propadají dovnitř. Trochu tomu zabrání kulaté rohy a hrany. Další možností je všechny stěny po sesazení preventivně mírně vydout směrem ven. Jako byste tvar nafoukli. Také neuškodí rohová žebra.

Reakce na smrštění
Reakce na smrštění
Oba dva pláty jsou pro snazší porovnání ze stejné hmoty. Jedná se o poměrně plastický materiál od firmy Witgert č.10. Liší se od sebe ve dvou věcech. Spodní dokonale rovný plát má mnohem výhodnější poměr tloušťky vůči ploše. Ale ten největší rozdíl je v technice sušení.
Autor: Petr Toms
Zdroj: Archiv autora

Výpal

Před mnoha lety, jsem ještě jako hrnčířský učeň pálil spoustu celkem tenkých plátů. Ve snaze naložit pec co nejúsporněji jsem postupoval takto: Pecní plát a na něj deseticentimetrový štos mých plátů o hraně 40x40 cm, co nejnižší stojky a na ně zase deska do pece a 10 cm mých plátů a tak dál až ke stropu. To bylo divení po otevření víka. Kompletně všechny pláty v peci, včetně těch žáruvzdorných, byly vejpůl. Jako by je někdo přesekl sekerou. Celá slož se tehdy chovala jako jeden velký keramický blok. Pálil jsem v běžné poklopové pícce, která celkem rychle chladla. Díky tomu povrch tohohle ohromného bloku vychladl mnohem dříve, než jeho střed a neštěstí bylo na světě. Od té doby pálím v menších vrstvách a nechávám mezi patry víc místa. A kdyby to jinak nešlo, nastavil bych na vzestupné i chladící křivce mnohem pomalejší průběh.

Při pálení plochých předmětů také nikdy nezapomínám, že se slinutím souvisí i měknutí hmoty. U přežahu se nic moc neděje, ale při ostrém výpalu kameniny vybírám pod talíře a podobné věci opravdu rovné desky. Květináče a bonsajové misky na nožkách podkládám dalšími pomocnými nožkami, které lepím na přežah jen lepidlem Herkules. Po výpalu krásně odpadají. Často měknutí (pyroplasticitu) využívám ve svůj prospěch. Křivý výrobek se může v žáru krásně srovnat. U hodně těžkých kusu neuškodí podsyp lupkem. Sníží se tak tření o podklad.

Když nastavuji regulátor na pálení velkých žardiniér, talířů, kachlů, ciferníků a podobně, ctím pravidlo, že delší výpal většinou nic nezkazí.

Některé vady se sice projevují v peci, ale vznikly mnohem, mnohem dřív. Třeba už při válení plátu. Zkrátka, nenechte se zmást. Občas je třeba chybu hledat hodně na začátku.  

Naked raku
Naked raku
Autor: Simcha Even-Chen
Zdroj: ESH Gallery
Dostupné z: http://www.eshgallery.com/en/exhibitions/equilibrium/

Brand Remover
Brand Remover
Autor: Frank James Fisher, porcelán, raku. 19 cm
Zdroj: Ceramics Arts Network
Dostupné z: https://ceramicartsnetwork.org/daily/pottery-making-techniques/ceramic-decorating-techniques/message-on-a-bottle-how-to-make-an-ultra-thin-textured-slab-built-vase/

 

Závěr

Ne všechny potíže má na svědomí plát jako takový. Zásadní je správně identifikovat důvody vzniku jednotlivých vad. Plochý výrobek může poškodit glazura stejně jako příliš rychlý začátek přežahu nebo neopatrná manipulace za sucha. Praskliny ve spojích spíše odkazují na nedostatečnost lepení než na specifika výrobku z plátů, a tak podobně.

Typy na práci s pláty jde samozřejmě uplatnit i ve spoustě dalších případů. Nebojte se. Stále se jedná o keramiku.

Toto povídání může působit jako výčet veškerých hrůz keramického světa. Trochu jako by jej psal nějaký mozkomor ve snaze vysát z keramiky vše krásné. Skutečný cíl je však úplně opačný, poučením z dějin a ovládnutím technologie získáme ryzí radost z tvorby na vědomé cestě hliněným kosmem.

 

Autor: Petr Toms | Odborná korektura: Petr Chutný | Jazyková korektura: Zuzana Chomátová

 

Wikipedia contributors. (2020, March 19). Epic of Gilgamesh. In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 17:15, March 20, 2020 [on-line]

Wikipedia contributors. (2020, March 15). Cuneiform. In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 17:16, March 20, 2020 [on-line]

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Perská říše. (20. 03. 2020) Získáno 17:10, 20. 03. 2020 [on-line]

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Mezopotámie. (29. 12. 2019) Získáno 17:18, 20. 03. 2020 [on-line]

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Džoserova pyramida. (8. 07. 2019) Získáno 17:19, 20. 03. 2020 [on-line]

https://terraeantiqvae.com/photo/south-tomb-of-saqqara [on-line]

https://www.christies.com/features/A-guide-to-Yixing-teapots-9709-3.aspx [on-line]

https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/140683/2_ArchaeologiaHistorica_31-2006-1_33.pdf?sequence=1 [on-line]

PAVLÍK, Čeněk a VITANOVSKÝ, Michal. Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 469 s. ISBN 80-7277-238-4.

 

Diskuze
Václav Kupčík 31.03.20 (17:54)
Petře děkuji za článek. Pěkné čtení.
Petr Toms 31.03.20 (18:20)
Máme radost, když to padne na úrodnou půdu. Dík za koment. Keramice zdar!
Satya Veronika Helusová 28.03.20 (03:58)
Petře, skvělý článek, vysvětluje všechno. Proč i jak. Vypadá to sice na první pohled jako věda, ale to možná jenom proto, že to docela věda je:-)
Petr Toms 28.03.20 (08:55)
Ahoj Satyo,
mám zkušenost, že je to tak v keramice často. V tomhle případě pracujeme s jednoduchou vlastností – se smrštěním. Začíná se to komplikovat těmi mnoha možnostmi, jak se smrštěním pracovat a reagovat na ně. No a navíc je třeba to propojit s ostatní technologií a znalostmi o materiálech. Do toho ještě přichází výtvarná stránka věci. A už máme kombinací a možností, až z toho jde hlava kolem.

V souvislosti s tématem jednoduchost/složitost mě příznačně napadá točení na kruhu. Celá technika stojí na pár křišťálově průzračných a jednoduchých principech chování hlín. Proč je to tedy tak ohromné téma? Asi kvůli tomu ohromnému rozdílu mezi "vyslechnout si vysvětlení nějakého principu" a "skutečné porozumění téhož principu". Ano principy jsou to opravdu triviální, ale ta cesta vedoucí k jejich chápání bývá hodně složitá. A myslím, že je to cesta, která nemá konce. I když při pohledu na špičkové točíře se až zatají dech, jak daleko se dostali.

Předevčírem jsem v četbě před spaním narazil na větu, která se k tomuto tématu náramně hodí "Pokud chce člověk ocenit skutečnou krásu, potřebuje odvahu a talent; bez odvahy a talentu krása pouze děsí".
Petr Toms 28.03.20 (18:53)
Errata: témuž