Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Třídění keramických glazur

... aneb pořádek dělá přátele

Glazury tvoří již po dlouhá staletí neodmyslitelnou součást keramického světa. Zhusta se uplatňují v průmyslu, umění i řemesle. Pro svou rozmanitost a bohatou historii zkraje nebývá snadné v jejich chování nalézt nějaký řád či strukturu. Jako první krok směřující k jejich poznání se můžeme pokusit je přehledně roztřídit.

V odborné literatuře lze objevit pravidelné snahy o systematizaci glazur, ale ne vždy je zpracována s ohledem na drobného tvůrce. Mnohá třídění jsou zastaralá nebo nekompletní. Úplně dokonalé to nebude nikdy. Nedovolí to komplikovaný dějinný vývoj, široká paleta výrobních technologií, komplexní fyzikální a strukturní vlastnosti, různorodý chemismus a rozdílné nároky na konečné využití.

Obtíže nastávají již při samotné definici glazury. Prostý výrok „Glazura je vrstva skla na keramickém povrchu.“ pravděpodobně neobstojí před žádným keramickým technologem a už vůbec ne před sklářem. Technolog by namítal, že nemůžeme pokaždé pozorovat polevu pouze na povrchu, neboť v případě zvýšené reaktivity mezi střepem a glazurou vzniká různě silná přechodová mezivrstva. Glazura tedy může pronikat do střepu a naopak. Se slovíčkem „sklo“ by měli zase potíž skláři. Sklo je přechlazená tavenina – amorfní, tedy nekrystalická látka. Při pohledu do mikroskopu, ale i pouhým okem však rozeznáváme v některých glazurách množství různých krystalů. Snad by se sklářští odborníci spokojili s formulací „nedokonalé sklo“.

Jak již asi vysvítá, roztřídit glazury nebude jen tak. Přesto se o to pokusíme. Neobejdeme se však bez stanovení různých skupin či hledisek.

Glazury můžeme třídit:  

Podle způsobu výroby

Fritové glazury lze vyrobit v domácích podmínkách, ale děje se tak opravdu zřídka. Trochu kuriozní je i domácí výroba z primárně neglazurových surovin (obalové sklo, žárovkové sklo, varné sklo, kočkolity, minerální temperové barvy, rez, měděnka z klempířských prvků, pemza, pudr, vaječné skořápky, monočlánky a mnoho dalších). Solné glazury nacházíme v průmyslu i v malých dílnách, ale práce s popelem je doménou pouze drobných keramiků, stejně jako egyptská pasta. Domácí produkce nízkotavných glazur bývá dnes nejčastěji založena na využití průmyslových frit doplněných základními surovinami. Takto vznikají tzv. polosurové glazury. Výroba surových glazur z hornin a minerálů v drobných provozech také často probíhá ve spojení s průmyslem, který zajišťuje jejich těžbu, drcení a mletí. Přestože se šlemovky využívají i v továrnách, umožňují drobným keramikům, kteří nejsou vybaveni drtiči a mlýny, připravovat polevy zcela bez přispění průmyslu.

Fritové (P)  
Polosurové (P, P+D)  
Surové Popelové (D)
  Minerály a horniny (P+D, D)
  Hlinité glazury tzv. šlemovky (P, D)
  Alternativní nekeramické suroviny a odpady (D)
Vznikající při výpalu Solné (P, D)
  Sodné (D)
  Popelové nálety (D)
Vznikající ze střepu Egyptská pasta (D)

(P) – průmyslová výroba; (D) – domácí výroba

Popelová glazura
Popelová glazura
Autor: David Wright. K průmyslovým polevám jsou zajímavou alternativou například popelové glazury, které si můžete připravit sami doma.
Zdroj: Sunny Art Centre
Dostupné z: https://www.sunnyartcentre.co.uk/product/ceramist-david-wright/

Glazura z alternativních surovin II.
Glazura z alternativních surovin II.
Obsahuje pouze ručně drcené zavařovací sklenice, perlit, písek na nádobí, cínovou pájku a uměleckou olejovou barvu. Elektrický výpal 1240°C.
Autor: Petr Toms

Podle převládajícího taviva

Pro vyjádření složení glazur se obvykle používá Segerův vzorec. Složení glazur se vyjadřuje počtem % nebo molů jednotlivých oxidů zastoupených v glazurách. Seger rozdělil zastoupené oxidy v glazurách do tří skupin – oxidy zásadité, oxidy amfoterní a oxidy kyselé. Konkrétně se glazury skládají z oxidu křemičitého (kyselá složka) a většinou i oxidu hlinitého (amfoterní složka). Pro jejich roztavení by byla potřeba velmi vysoká teplota. Proto každá glazura ještě obsahuje různá taviva (ta jsou až na výjimky zásadité povahy). Málokdy se však používá jen jedno tavivo. V glazurách jsou tedy v různém množství a vzájemných kombinacích. V tomto případě třídíme podle toho dominantního. Taviva kromě snižování teploty tání propůjčují glazurám spousty různých vlastností. Ovlivňují barevnost (přestože sama nemusí mít barvicí schopnost), strukturu, stékání, mechanickou pevnost, zdravotní nezávadnost, chemickou odolnost atd. 

Olovnaté    
Bezolovnaté Alkalické Lithné
    Sodné
    Draselné
  Vápenaté  
  Borité  
  Strontnaté  
  Hořečnaté  
  Barnaté  
  ...  

Šlemovky
Šlemovky
Tyto hlinité glazury (šlemovky) prošly dřevovýpalem 1380°C. Jsou vyrobeny pouze ze surových jílů. Různé jíly dávají různé barvy. Ve šlemovkách bývá převažujícím tavivem oxid vápenatý a jsou-li páleny hodně vysoko nebo redukčně, významně se uplatňuje i oxid železnatý.
Autor: Petr Toms

Podle kryvosti

Kryvost je schopnost glazury zakrýt podkladní střep. Závisí hlavně na vrstvě, reaktivitě a na optických vlastnostech glazury. Kryvost způsobují např. různé krystalky, vzduchové bublinky nebo nedostatečně rozpuštěná zrnka původních složek. Běžně se setkáváme s transparentní glazurou, která ale může nést i barvu. Je to stejné, jako pivní lahve nebo sluneční brýle – vidíte skrz, ale sklo propustí jen některé vlnové délky (barvy) světla. 

Transparentní
Polotransparentní
Krycí

Barevná postupka
Barevná postupka
Autor: John Britt. Postupným přidáváním barvících substancí se mění odstín i kryvost glazury.
Zdroj: Ceramics Arts Daily
Dostupné z: https://ceramicartsnetwork.org/daily/ceramic-supplies/ceramic-colorants/ceramic-stains-the-easy-way-to-create-all-the-colors-of-the-rainbow-on-your-pottery/

Podle barvy

Z každé bezbarvé glazury uděláme bílou pomocí tzv. kaliv. Bílé i bezbarvé můžeme barvit barvítky či oxidy kovů. Barevné glazury můžeme do určité míry i odbarvovat díky odbarvivům. Spoustu by vám o nich pověděli skláři. Každopádně práce s barevností glazur je náramně zábavná věc.

Bezbarvé 
Bílé
Barevné

Podle struktury

Glazury mohou mít nepočítaně struktur. Tady hodně záleží na vašich záměrech. Co je pro někoho vadou, může být jinde použito bez potíží. Zkuste si představit běžný hotelový porcelán s krakely (prasklinami) v glazuře. Hrůza, že? Oproti tomu generace čínských keramiků vyvíjely desítky variant krakelování k dosažení úchvatných povrchů na svých vázách, miskách a zásobnicích. Jiný kraj, jiný mrav. Suché nebo lávové efekty se na stolní keramiku nehodí vůbec, ale na květináčích nebo skulpturách mohou fungovat skvěle 

Lesklé
Polomatné
Matné
Stékavé
S vpichy
Suché
Lávové
Hadí kůže
Kraklé a sněhové vločky
...

Shino
Shino
Autor: Lisa Hammond; Vpichy a sbalování jsou často považovány za vážné vady. V případě tohoto matného shina je to ale v naprostém pořádku.
Dostupné z: https://isabellabilsteinceramics.wordpress.com/2016/04/26/shino-glazes/

Snow flakes crackle
Snow flakes crackle
Autor: Joe Thompson; Receptura: John Britt; Krakelovaná glazura typ sněhové vločky přes modrou engobu.
Autor: Joe Thompson
Zdroj: Old Forge Creations
Dostupné z: https://imgur.com/gallery/htfki8v

Podle pecního prostředí

Každá glazura chce své. Nezáleží jen na teplotě, ale i na složení plynů v peci. Chromová růžová v redukci nevznikne. Měďnatá červeň je naopak typicky redukční. Nechcete se ohlížet, do jakého výpalu glazura přijde? Použijte třeba sloučeniny kobaltu, ten bude skoro všude modrý.

Oxidační
Redukční
Kombinované

Chromium pink
Chromium pink
Za růžovou barvu jsou odpovědné miniaturní krystalky minerálu malayaitu
Autor: Petr Toms

Chromium pink?
Chromium pink?
Chromová růžová je typickým zástupcem oxidačních glazur. V redukčním prostředí vychází tatáž receptura zeleně.
Autor: Petr Toms

Podle teploty výpalu

Měkkou glazurou myslíme takovou, která je určena na nízké teploty. Tvrdé polevy používáme naopak na vysoké teploty. Hranice mezi tvrdými a měkkými glazurami je zhruba 1100 °C–1200 °C. Teplotní rozsahy různých glazur mohou být opravdu hodně rozdílné. Některé musíte pálit velmi přesně, jiné budou spolehlivě fungovat i v rozmezí stovek °C.

Tvrdost ve fyzikálním slova smyslu (tedy odolnost proti vnikání cizího předmětu do povrchu) nás samozřejmě také zajímá. Obvykle stoupá s množstvím SiO2 a s množstvím skelné fáze v glazuře. Jinak řečeno: lesklou glazuru určenou na vysoké teploty jen tak příborem nepoškrábete. Oproti tomu nízkotavná matná bude odřená hned.

Měkké
Tvrdé

Podle rodin

Dělení podle rodin je hodně ošemetné. Většinou pochází z Asie, i když zajímavé glazury se míchají všude na světě. Každá je něčím typická a každá něčím jiným. Jednou je to konkrétní odstín, jindy zase chemické složení nebo místo vzniku. Například seladon je tvrdá vápenatá glazura na kameninu a porcelán s malým množstvím oxidu železa. V jeho pravlasti – Číně – není podmínkou redukční výpal, takže může být modrý, modrozelený, zelený, šedý nebo žlutý. Měďnaté červené glazury charakterizují alkalická taviva, obsah oxidů cínu a malé množství sloučenin mědi. Používají se také na kamenině a porcelánu. Mají tendenci stékat a většinou se pálí redukčně. Rovněž pocházejí z Číny. Dál se mohou dělit na odstíny býčí krev, flambé, broskvový květ či méně populární játrovou červeň. Shino pochází z Japonska. Je to tvrdá živcová redukční glazura s alkalickými tavivy, nízkým obsahem SiO2 a barvících oxidů a vysokým obsahem Al2O3. U těchto tří příkladů zazněly jen některé z charakteristik a podmínek vzniku. Mohli bychom pokračovat dál s jejich vyjmenováváním i s rozšiřováním seznamu jednotlivých rodin. 

Polevy z tradičních rodin získaly mezi ateliérovými keramiky ohromnou popularitu. Původní receptury neobsahovaly frity, takže si je může namíchat kdokoliv jen z přírodních surovin, čímž se vyhne průmyslové velkovýrobě. Jejich nevýhoda tkví v nutnosti vysokých výpalů a nezřídka v redukčním prostředí.

Shino Japonské
  Americké
  ...
Temmoku Zaječí srst
  Olejové skvrny
  ...
Měďnatá červeň Býčí krev
  Broskvový květ
  Flambé
  Játrová červeň
Kaki  
Seladon  
Oribe  
Chun  
Sancai  
Kuan  
Ru  
Jun  
...  

Měďnatá červeň
Měďnatá červeň
Dynastie Qing (1644-1911), Čína
Zdroj: Lempertz
Dostupné z: https://www.lempertz.com/en/catalogues/lot/1136-1/789-a-copper-red-glazed-bowl-qing-dynasty-1644-1911.html

Podle převažujících krystalů

Jak už bylo řečeno, glazury nemusí být jen čistá skla. Vyskytují se v nich i různé krystaly. Ty vznikají při chlazení, ale není to vždy podmínkou. Často jsou velmi malé. Ve větším množství mívají na svědomí mat a taky mění barvu a další vlastnosti glazur. Někteří výtvarníci usilují o velké krystaly, tzv. makrokrystaly. Vzpomínáte na krystalizaci cukru na topení v prvouce? Jsou i takové krystalky a celé jejich shluky, které pocházejí z původních surovin a nestihly se při výpalu ve sklovině rozpustit. Můžeme je nazvat reziduální nebo zbytkové. Mnozí jistě znáte proslulou Rm513 z Roudnice. To je právě tento případ. Vypalte ji nad 1200 °C, asi už bude krásně lesklá. Ale pozor dost teče!

Mikrokristalické Tea dust (pyroxen)
  Aventurinové (aventurin)
  Chromová růžová (malayait)
  ...
Makrokrystalické Zinečnaté (willemnit)
  Titanové (titanit)
  ...
Reziduální  

V závorce je uvedený název minerálu vznikajícího v glazuře

Glazura s makro krystaly
Glazura s makro krystaly
Zdroj: In Tandem Gallery
Dostupné z: https://www.intandemgallery.com/ian-childers-the-crystalline-journey

Podle druhu výrobku

V neposlední řadě členíme glazury podle užití a druhu hotového výrobku. Šlemovku z odpadní roury na majolice jen tak neuvidíte. O dekoračních glazurách na stolní keramice jsme se už lehce zmínili.

Dekorativní    
Užitkové Majolikové  
  Kamnářské  
  Kameninové  
  Porcelánové Stolní porcelán
    Varný porcelán
    Elektroporclán
    Chemický porcelán
    ...
  Sanitární  
  Na stavební keramiku Odpadní kamenina
    Krytina
    ...
  ...  

Glazura Roudnice nad Labem

Každý průmyslový výrobce glazur používá vlastní rozdělení kódování a obchodní značky. Jako malý přídavek předkládáme systém podnikového třídění v Glazuře Roudnice nad Labem a.s.  

Glazura Roudnice nad Labem a.s.
Glazura Roudnice nad Labem a.s.
Zdroj: Juko
Dostupné z: http://www.juko.cz/cs/reference-prumyslove-stavby.html

  • R a Rm - hrnčířské
  • Pd - barevné bezolovnaté
  • Pm - barevné matné bezolovnaté
  • O - kamnářské
  • P - transparentní bezolovnaté
  • Pw - bílé krycí zirkonové bezolovnaté
  • G - olovnaté
  • Gmu - matné umělecké glazury
  • Gm - barevné matné olovnaté
  • Dw - bílé krycí cíničité olovnaté
  • Ga - aventurinové bezolovnaté

Barvy (první číslo)

  • 0 – transparentní
  • 1 – bílá
  • 2 – modrá
  • 3 – fialová
  • 4 – zelená
  • 5 – hnědá
  • 6 – červená
  • 7 – šedá
  • 8 – černá
  • 9 - žlutá

 

Rozčleněním glazur jsme učinili první výkop v jejich poznávání, ale hra teprve začíná. Hra natolik poutavá, že si získává srdce zástupů hrnčířů na celém světě. Ti odkládají své špachtle, sesedají z kruhů a noří se do oceánu různobarevných prášků, vah, tabulek, výpalů a experimentů. Čekají nás další ponory. Těšte se!  

 

Autor: Petr Toms | Odborná korektura: Petr Chutný | Jazyková korektura: Míša Maderová

Autor: Petr Toms | Redaktor: Petr Toms | Technická korekce: Petr Toms | Jazyková korekce: Míša Maderová | Materiály: Petr Toms
Diskuze