V odborné literatuře lze objevit pravidelné snahy o systematizaci glazur, ale ne vždy je zpracována s ohledem na drobného tvůrce. Mnohá třídění jsou zastaralá nebo nekompletní. Úplně dokonalé to nebude nikdy. Nedovolí to komplikovaný dějinný vývoj, široká paleta výrobních technologií, komplexní fyzikální a strukturní vlastnosti, různorodý chemismus a rozdílné nároky na konečné využití.
Obtíže nastávají již při samotné definici glazury. Prostý výrok „Glazura je vrstva skla na keramickém povrchu.“ pravděpodobně neobstojí před žádným keramickým technologem a už vůbec ne před sklářem. Technolog by namítal, že nemůžeme pokaždé pozorovat polevu pouze na povrchu, neboť v případě zvýšené reaktivity mezi střepem a glazurou vzniká různě silná přechodová mezivrstva. Glazura tedy může pronikat do střepu a naopak. Se slovíčkem „sklo“ by měli zase potíž skláři. Sklo je přechlazená tavenina – amorfní, tedy nekrystalická látka. Při pohledu do mikroskopu, ale i pouhým okem však rozeznáváme v některých glazurách množství různých krystalů. Snad by se sklářští odborníci spokojili s formulací „nedokonalé sklo“.
Jak již asi vysvítá, roztřídit glazury nebude jen tak. Přesto se o to pokusíme. Neobejdeme se však bez stanovení různých skupin či hledisek.
Glazury můžeme třídit:
Podle způsobu výroby
Fritové glazury lze vyrobit v domácích podmínkách, ale děje se tak opravdu zřídka. Trochu kuriozní je i domácí výroba z primárně neglazurových surovin (obalové sklo, žárovkové sklo, varné sklo, kočkolity, minerální temperové barvy, rez, měděnka z klempířských prvků, pemza, pudr, vaječné skořápky, monočlánky a mnoho dalších). Solné glazury nacházíme v průmyslu i v malých dílnách, ale práce s popelem je doménou pouze drobných keramiků, stejně jako egyptská pasta. Domácí produkce nízkotavných glazur bývá dnes nejčastěji založena na využití průmyslových frit doplněných základními surovinami. Takto vznikají tzv. polosurové glazury. Výroba surových glazur z hornin a minerálů v drobných provozech také často probíhá ve spojení s průmyslem, který zajišťuje jejich těžbu, drcení a mletí. Přestože se šlemovky využívají i v továrnách, umožňují drobným keramikům, kteří nejsou vybaveni drtiči a mlýny, připravovat polevy zcela bez přispění průmyslu.
| Fritové (P) | |
| Polosurové (P, P+D) | |
| Surové | Popelové (D) |
| Minerály a horniny (P+D, D) | |
| Hlinité glazury tzv. šlemovky (P, D) | |
| Alternativní nekeramické suroviny a odpady (D) | |
| Vznikající při výpalu | Solné (P, D) |
| Sodné (D) | |
| Popelové nálety (D) | |
| Vznikající ze střepu | Egyptská pasta (D) |
(P) – průmyslová výroba; (D) – domácí výroba
Podle převládajícího taviva
Pro vyjádření složení glazur se obvykle používá Segerův vzorec. Složení glazur se vyjadřuje počtem % nebo molů jednotlivých oxidů zastoupených v glazurách. Seger rozdělil zastoupené oxidy v glazurách do tří skupin – oxidy zásadité, oxidy amfoterní a oxidy kyselé. Konkrétně se glazury skládají z oxidu křemičitého (kyselá složka) a většinou i oxidu hlinitého (amfoterní složka). Pro jejich roztavení by byla potřeba velmi vysoká teplota. Proto každá glazura ještě obsahuje různá taviva (ta jsou až na výjimky zásadité povahy). Málokdy se však používá jen jedno tavivo. V glazurách jsou tedy v různém množství a vzájemných kombinacích. V tomto případě třídíme podle toho dominantního. Taviva kromě snižování teploty tání propůjčují glazurám spousty různých vlastností. Ovlivňují barevnost (přestože sama nemusí mít barvicí schopnost), strukturu, stékání, mechanickou pevnost, zdravotní nezávadnost, chemickou odolnost atd.
| Olovnaté | ||
| Bezolovnaté | Alkalické | Lithné |
| Sodné | ||
| Draselné | ||
| Vápenaté | ||
| Borité | ||
| Strontnaté | ||
| Hořečnaté | ||
| Barnaté | ||
| ... |
Podle kryvosti
Kryvost je schopnost glazury zakrýt podkladní střep. Závisí hlavně na vrstvě, reaktivitě a na optických vlastnostech glazury. Kryvost způsobují např. různé krystalky, vzduchové bublinky nebo nedostatečně rozpuštěná zrnka původních složek. Běžně se setkáváme s transparentní glazurou, která ale může nést i barvu. Je to stejné, jako pivní lahve nebo sluneční brýle – vidíte skrz, ale sklo propustí jen některé vlnové délky (barvy) světla.
| Transparentní |
| Polotransparentní |
| Krycí |
Podle barvy
Z každé bezbarvé glazury uděláme bílou pomocí tzv. kaliv. Bílé i bezbarvé můžeme barvit barvítky či oxidy kovů. Barevné glazury můžeme do určité míry i odbarvovat díky odbarvivům. Spoustu by vám o nich pověděli skláři. Každopádně práce s barevností glazur je náramně zábavná věc.
| Bezbarvé |
| Bílé |
| Barevné |
Podle struktury
Glazury mohou mít nepočítaně struktur. Tady hodně záleží na vašich záměrech. Co je pro někoho vadou, může být jinde použito bez potíží. Zkuste si představit běžný hotelový porcelán s krakely (prasklinami) v glazuře. Hrůza, že? Oproti tomu generace čínských keramiků vyvíjely desítky variant krakelování k dosažení úchvatných povrchů na svých vázách, miskách a zásobnicích. Jiný kraj, jiný mrav. Suché nebo lávové efekty se na stolní keramiku nehodí vůbec, ale na květináčích nebo skulpturách mohou fungovat skvěle
| Lesklé |
| Polomatné |
| Matné |
| Stékavé |
| S vpichy |
| Suché |
| Lávové |
| Hadí kůže |
| Kraklé a sněhové vločky |
| ... |
Podle pecního prostředí
Každá glazura chce své. Nezáleží jen na teplotě, ale i na složení plynů v peci. Chromová růžová v redukci nevznikne. Měďnatá červeň je naopak typicky redukční. Nechcete se ohlížet, do jakého výpalu glazura přijde? Použijte třeba sloučeniny kobaltu, ten bude skoro všude modrý.
| Oxidační |
| Redukční |
| Kombinované |
Podle teploty výpalu
Měkkou glazurou myslíme takovou, která je určena na nízké teploty. Tvrdé polevy používáme naopak na vysoké teploty. Hranice mezi tvrdými a měkkými glazurami je zhruba 1100 °C–1200 °C. Teplotní rozsahy různých glazur mohou být opravdu hodně rozdílné. Některé musíte pálit velmi přesně, jiné budou spolehlivě fungovat i v rozmezí stovek °C.
Tvrdost ve fyzikálním slova smyslu (tedy odolnost proti vnikání cizího předmětu do povrchu) nás samozřejmě také zajímá. Obvykle stoupá s množstvím SiO2 a s množstvím skelné fáze v glazuře. Jinak řečeno: lesklou glazuru určenou na vysoké teploty jen tak příborem nepoškrábete. Oproti tomu nízkotavná matná bude odřená hned.
| Měkké |
| Tvrdé |
Podle rodin
Dělení podle rodin je hodně ošemetné. Většinou pochází z Asie, i když zajímavé glazury se míchají všude na světě. Každá je něčím typická a každá něčím jiným. Jednou je to konkrétní odstín, jindy zase chemické složení nebo místo vzniku. Například seladon je tvrdá vápenatá glazura na kameninu a porcelán s malým množstvím oxidu železa. V jeho pravlasti – Číně – není podmínkou redukční výpal, takže může být modrý, modrozelený, zelený, šedý nebo žlutý. Měďnaté červené glazury charakterizují alkalická taviva, obsah oxidů cínu a malé množství sloučenin mědi. Používají se také na kamenině a porcelánu. Mají tendenci stékat a většinou se pálí redukčně. Rovněž pocházejí z Číny. Dál se mohou dělit na odstíny býčí krev, flambé, broskvový květ či méně populární játrovou červeň. Shino pochází z Japonska. Je to tvrdá živcová redukční glazura s alkalickými tavivy, nízkým obsahem SiO2 a barvících oxidů a vysokým obsahem Al2O3. U těchto tří příkladů zazněly jen některé z charakteristik a podmínek vzniku. Mohli bychom pokračovat dál s jejich vyjmenováváním i s rozšiřováním seznamu jednotlivých rodin.
Polevy z tradičních rodin získaly mezi ateliérovými keramiky ohromnou popularitu. Původní receptury neobsahovaly frity, takže si je může namíchat kdokoliv jen z přírodních surovin, čímž se vyhne průmyslové velkovýrobě. Jejich nevýhoda tkví v nutnosti vysokých výpalů a nezřídka v redukčním prostředí.
| Shino | Japonské |
| Americké | |
| ... | |
| Temmoku | Zaječí srst |
| Olejové skvrny | |
| ... | |
| Měďnatá červeň | Býčí krev |
| Broskvový květ | |
| Flambé | |
| Játrová červeň | |
| Kaki | |
| Seladon | |
| Oribe | |
| Chun | |
| Sancai | |
| Kuan | |
| Ru | |
| Jun | |
| ... |
Podle převažujících krystalů
Jak už bylo řečeno, glazury nemusí být jen čistá skla. Vyskytují se v nich i různé krystaly. Ty vznikají při chlazení, ale není to vždy podmínkou. Často jsou velmi malé. Ve větším množství mívají na svědomí mat a taky mění barvu a další vlastnosti glazur. Někteří výtvarníci usilují o velké krystaly, tzv. makrokrystaly. Vzpomínáte na krystalizaci cukru na topení v prvouce? Jsou i takové krystalky a celé jejich shluky, které pocházejí z původních surovin a nestihly se při výpalu ve sklovině rozpustit. Můžeme je nazvat reziduální nebo zbytkové. Mnozí jistě znáte proslulou Rm513 z Roudnice. To je právě tento případ. Vypalte ji nad 1200 °C, asi už bude krásně lesklá. Ale pozor dost teče!
| Mikrokristalické | Tea dust (pyroxen) |
| Aventurinové (aventurin) | |
| Chromová růžová (malayait) | |
| ... | |
| Makrokrystalické | Zinečnaté (willemnit) |
| Titanové (titanit) | |
| ... | |
| Reziduální |
V závorce je uvedený název minerálu vznikajícího v glazuře
Podle druhu výrobku
V neposlední řadě členíme glazury podle užití a druhu hotového výrobku. Šlemovku z odpadní roury na majolice jen tak neuvidíte. O dekoračních glazurách na stolní keramice jsme se už lehce zmínili.
| Dekorativní | ||
| Užitkové | Majolikové | |
| Kamnářské | ||
| Kameninové | ||
| Porcelánové | Stolní porcelán | |
| Varný porcelán | ||
| Elektroporclán | ||
| Chemický porcelán | ||
| ... | ||
| Sanitární | ||
| Na stavební keramiku | Odpadní kamenina | |
| Krytina | ||
| ... | ||
| ... |
Glazura Roudnice nad Labem
Každý průmyslový výrobce glazur používá vlastní rozdělení kódování a obchodní značky. Jako malý přídavek předkládáme systém podnikového třídění v Glazuře Roudnice nad Labem a.s.
- R a Rm - hrnčířské
- Pd - barevné bezolovnaté
- Pm - barevné matné bezolovnaté
- O - kamnářské
- P - transparentní bezolovnaté
- Pw - bílé krycí zirkonové bezolovnaté
- G - olovnaté
- Gmu - matné umělecké glazury
- Gm - barevné matné olovnaté
- Dw - bílé krycí cíničité olovnaté
- Ga - aventurinové bezolovnaté
Barvy (první číslo)
- 0 – transparentní
- 1 – bílá
- 2 – modrá
- 3 – fialová
- 4 – zelená
- 5 – hnědá
- 6 – červená
- 7 – šedá
- 8 – černá
- 9 - žlutá
Rozčleněním glazur jsme učinili první výkop v jejich poznávání, ale hra teprve začíná. Hra natolik poutavá, že si získává srdce zástupů hrnčířů na celém světě. Ti odkládají své špachtle, sesedají z kruhů a noří se do oceánu různobarevných prášků, vah, tabulek, výpalů a experimentů. Čekají nás další ponory. Těšte se!
Autor: Petr Toms | Odborná korektura: Petr Chutný | Jazyková korektura: Míša Maderová
Přihlaš se a vlož komentář...