Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Techniky raku

Keramika raku (raku-yaki) je druhem japonské keramiky, která je tradičně používána v japonské čajové ceremonii, nejčastěji v podobě čajových misek. Po původním japonském způsobu je vypalované raku zboží vytahováno z horké pece a chlazeno na vzduchu. Tuto starou techniku už dnes málokdo zná, zato americkou verzi používá spousta keramiků. A o té dnes bude řeč.

Dnes tak známý způsob umisťování zboží do kontejneru naplněného hořlavým materiálem, který zavedl Paul Soldner, není tradiční raku technikou. Raku techniky byly modifikovány současnými keramiky z celého světa. Raku znamená „potěšení“, „pohodlí“, "radost", nebo „pohoda“. Je odvozeno od slova Jurakudai, názvu jednoho místa v Kyotu. Vytvořil jej Toyotomi Hideoshi (1537 – 1598), jeden z předních vojevůdců své doby.

Glazury

Pro tzv. americké raku jsou typické dramatické teplotní šoky. Proto používáme hmoty, které prudkým změnám teploty dobře odolávají. Jsou to takové, které mají hodně pórů, lupku a málo křemene. Přežah vypalujte tak, jak jste zvyklí. Chcete-li dosáhnout metalických efektů v glazurách tak typických pro techniku raku, první volbou jistě budou glazury a dekorace s dostatečným obsahem sloučenin mědi. Úžasné výsledky ale mohou přinést i jiné druhy glazur a dekorací.

Nejzajímavější částí raku je určitě druhý výpal. Pálí se nejčastěji v plynových pecích vyrobených zlehké žáruvzdorné vaty. Na začátek ale můžete zkusit i vysloužilou elektriku. Konečná teplota musí respektovat použité glazury. Má-li vaše pec průzor, můžete se řídit pohledem dovnitř. Výpal končí, když se glazury začnou lesknout. Potom otevíráme pec a vytahujeme zboží kleštěmi.

Teď záleží na tom, co uděláte s do ruda rozžhavenou věcí dál. Pro začátek máte na výběr mezi dvěma možnostmi. Ta jednodušší je nechat výrobek zchladnout tak, aby už oranžově nezářil a pak ho rychle dochladit ve vodě. V tom případě budou vaše měďnaté glazury převážně zelené nebo tyrkysově modré a hlína si udrží podobnou barvu, jako kdyby byla pálená v běžném elektrickém výpalu.

Když byste ale rozžhavený kus vložili do nádoby s pilinami, nebo jiným hořlavým materiálem a tím jí i zasypali a nádobu zakryli víkem, stane se něco úplně jiného. Kouř pronikne do hlíny i glazury. Po hodině chlazení pod pokličkou keramiku zchlaďte ve vodě a pořádně vydrhněte. Pod černou vrstvičkou na vás vykoukne glazura barvy krve nebo čisté kovové mědi (úplně jako nové měděné okapy). Hlína zůstane uhlově černá, ale špinit nebude.

Misky raku s pěkným kontrastem zakuřovaných a glazovaných ploch
Misky raku s pěkným kontrastem zakuřovaných a glazovaných ploch
Zdroj: Di Luca London Ceramics
Dostupné z: http://www.dilucaceramics.com/

Horsehair

Horsehair je zvláštní technika, kde jsou k povrchové dekoraci využívány koňské žíně. Základním principem je spálení žíní na povrchu za účelem tvorby linií. Žíně jsou kladeny na horký povrch keramiky, kde shoří a vytvoří ohraničené uhlíkové stopy. Proces lze opakovat s různými typy žíní, pilinami, cukrem, pírky, případně čímkoli co bude na horkém povrchu karbonizovat. Pro tuto techniku je velmi vhodné zpracovat povrch keramiky co nejjemněji. Abychom dosáhli co nejvyššího barevného kontrastu, je vhodné použít terra sigillatu, nebo leštit. Ideální teplota povrchu pro aplikaci je 500 °C.

Jakmile je zboží venku z pece, je vystaveno chladnému vzduchu. Takže i v tomto případě je nejlepší používat hmoty odolné teplotním šokům. Když vytáhneme horké kusy z pece, měly by být komfortně uloženy na nehořlavý stůl, abychom mohli žíněmi začít dekorovat povrch. Horké dílo můžeme také postříkat roztokem chloridu železitého (Redakční poznámka – jedná se o velmi nebezpečnou praxi, je nutný profesionální respirátor s odpovídajícími filtry, ochrana zraku a kůže, chemikálie uchovávat v původních obalech s čitelným popisem, mimo dosah dětí a nepovolaných osob, disponovat oprávněním k manipulaci s jedy.). To dodá stopám po žíních žlutavé, nebo hnědé pozadí. Není to nejjednodušší technika, protože obsahuje hodně proměnných, ale pokud funguje, jsou výsledky ohromující. Výtvory vychladnou velmi rychle, a když se tak stane, žíně přestanou karbonizovat.

Dříve než výrobek vychladne, je možné otiskovat další stopy šplícháním cukrového roztoku, kreslit ptačími pery, nebo je přikládat na výrobky. Pokud chcete ztmavit vnitřek nádob, vhazujte do nich hořlavé materiály. Když nádoby vychladnou, lze téměř vždy vydrhnout veškeré přiškvařené zbytky. Po uschnutí je možné aplikovat v acetonu rozpuštěný vosk pro zvýraznění kontrastu všech linií.

Talíř dekorovaný technikou Horsehair
Talíř dekorovaný technikou Horsehair
Zdroj: Di Luca London Ceramics
Dostupné z: http://www.dilucaceramics.com/

Naked raku

„Nahá“ technika je jiným typem raku. Umožňuje dosáhnout úžasných vzorů. Existují dvě formy naked raku. Technika o dvou krocích (s použitím engoby a glazury) a jednorázová technika (pouze s engobou). Důležité je, že v obou případech je engoba aplikována odlišně, v prvním případě slabší vrstva, než ve druhém.

Pro naked raku je vhodné mít tenký střep a co nejpórovitější hmotu, aby co nejlépe umožnila pohlcování dýmu. Je vhodné aplikovat terra sigillatu na povrch střepu. Pro lesklé povrchy doporučuji několikanásobné nanášení. Každou vrstvu leštím měkkou tkaninou. Budete-li pečlivě leštit achátem v koženém stavu, můžete terra sigillatu vynechat.

Poté, co zpracujete povrch, nesmíme jej poničit ani otisky prstů. Použijte například bavlněné rukavice. V tomto případě je vhodné pálit přežah na mírně vyšší teplotu než v ostatních případech. Následně aplikujeme speciální engobu, která umožní oloupání glazury po výpalu. Tato engoba se nesmí tavit během druhého výpalu. Pokud je to možné, doporučuje se pro naked raku používat jednoduchou bílou či transparentní glazuru. Já používám kaolinovou engobu a na ní alkalickou fritu s vysokou teplotní roztažností a nízkým bodem tání. Engoba funguje jako separační vrstva mezi glazurou a střepem.

Výrobky jsou vytahovány při teplotách 800 – 900 °C. Ještě než dáme výrobek do sudu, začíná glazura praskat. Její praskání podporují různé dekorace na výrobku, například sgrafito nebo vykrývání voskem, latexem, či lepicí páskou. Po vytažení musí být umístěny do pilin v kovovém sudu a zajištěny víkem tak dlouho, dokud nedojde k dostatečnému zakouření. Čas strávený v sudu závisí na velikosti výrobků a efektu, jakého chcete dosáhnout. Uhlík proniká dovnitř k výrobku prasklinami v engobě. 

Lze říci, že čím světlejší hmoty použijeme a čím více je vyleštíme, tím dosáhneme většího kontrastu černých a světlých ploch. Pokud nejste spokojeni s výsledky, je potřeba přepálit výrobky znovu na 700 °C a odstranit tak zakouření. Nicméně dříve zakouřené kusy budou napodruhé méně absorbovat dým a výpary.

Naked raku miska s glazurou
Naked raku miska s glazurou
Zdroj: Di Luca London Ceramics
Dostupné z: http://www.dilucaceramics.com/

Raku dolce

Raku dolce je zvláštní technika, která vznikla ve starém Římě v prvním století po Kristu. Toto zboží bylo nazýváno terra sigillata Aretina a bylo určeno pro použití v kuchyni. Mísy talíře a šálky. Hmota měla barvu korálu, což je zvláštností této techniky. Povrchy byly zdobeny opravdovými mistry a na své zboží dávali razítko nazývané Sigilla, kterým svou produkci značili. Město typické touto produkcí bývalo Arezzo (Itálie), kde mnoho řemeslníků vyrábělo velmi kvalitní produkci. Název terra sigillata je užíván dodnes. Tradičně definuje keramiku se speciální engobou, z železitých hmot obsahujících dostatek draslíku a sodíku.

Smíchejte dispergovaný (ztekucený) jíl s vodou a nechte jej 24 hodin odstát. Odsajte vrchní část a spodní sedlinu už nepoužívejte. Vrchní část je již v podstatě terra sigilata a můžete ji použít. Jen je potřeba ji odpařením zahustit. Nikoliv slitím, přišli byste o koloidní jíly. Vhodné jsou opět leštěné výrobky bez ostrých hran. Hmota může být v tomto případě ta samá, ze které vyrábíme engobu. Aplikuji zhruba tři vrstvy. Mezi každou vrstvou by měl povrch uschnout a každou vrstvu leštím jemnou tkaninou. Terra sigillata je schopná pohltit spoustu uhlíku při zakuřování. Více se o tom dočtete v našich článcích terra sigillata a terra sigillata II.

Aby byly výrobky zářivě lesklé, nesmíme na nich zanechat otisky prstů. Barvy záleží na použitých hmotách. Mohou být oranžové,bílé, béžové, slámově žluté nebo korálově červené. Každá hlína obsahuje jiné pigmenty a tak je velmi zajímavé experimentovat s různými jíly, ale má to smysl jen v oxidačním výpalu. Pro raku dolce je vhodné pálit přežah maximálně na 1000 °C. V ostrém výpalu pálíme raku pec na 600 °C. Vložíme-li po vytažení výrobky do pilin a necháme je tam do vychladnutí, povrch bez ohledu na původní barvu zčerná. Je možné na povrchy nádob aplikovat vosk, oživíme tím barvy.

Hodiny vytvořené technikou raku dolce.
Hodiny vytvořené technikou raku dolce.
Zdroj: Di Luca london ceramics
Dostupné z: http://www.dilucaceramics.com/

Pálení raku v saggarech

Praxe výroby nádob, jejich leštění a pálení bez glazur, sahá tisíce let do historie. I saggary mají svou vlastní historii. Saggarem rozumíme nádobu používanou při výpalu k uzavření či ochraně zboží uvnitř pece. Tradičně byly saggary vyráběny z keramických hmot. Byly používány jako bezpečnostní prvek – chránily před otevřeným ohněm, dýmem, plyny, popelem. Název vznikl jako zkratka anglického slova zabezpečit (safeguard). Saggary jsou dodnes celosvětově rozšířené a široce využívané.

V tomto specifickém využití je saggar tvořen vrstvením silného alobalu na jednotlivých výrobcích. Pálení bývá úspěšnější, pokud fólie sedí dobře na předmětech, které mají být vypalovány. Pro dobrý výsledek by mezi nádobou a saggarem neměl být žádný zbytečný prostor. Pálení v alobalu poskytuje ty nejdynamičtější povrchy. Pálení v raku peci je pro tuto techniku velmi vhodné a opět je tu velmi vhodné použít hmoty s vysokou teplotou slinování, které dobře odolávají tepelným šokům.

Opět je vhodné použít terra sigillatu. Poté přežahujeme. Všimněte si, že pro různé techniky používám různé teploty přežahu. Příliš vysoká teplota může jednotlivé kusy poškodit a narušit celý proces. Po dobrém přežahu přichází čas na dekorace. Používáme listy, kávu, piliny, cukr, měděné dráty a další materiály. Následuje ostrý raku výpal. Pálení v saggarech je jedinečné a nikdy nedosáhnete dvakrát stejných výsledků.

Shrňme si tedy postup:

  • Tvoříme výrobky, na která nanášíme terra sigillatu a leštíme, případně jen leštíme achátem
  • Přežahujeme na nízké teploty
  • Aplikujeme soli, kovy, hořlavé materiály (upozorňujeme na jedovaté materiály)
  • Vytváříme saggar z několika vrstev alobalu
  • Vypalujeme na nízké teploty (upozorňujeme na extrémně toxické – karcinogenní a mutagenní účinky výparu chlorových solí)

Více se o této technice dočtete v článku Výpal v saggaru z hliníkové folie.

Talíř pálený v saggaru. Použití různých chloridů kovů vyústí v typické akvarelové barvy
Talíř pálený v saggaru. Použití různých chloridů kovů vyústí v typické akvarelové barvy
Zdroj: Di Luca London Ceramics
Dostupné z: http://www.dilucaceramics.com/

Obvara

Obvara je technika původně využívaná k uzavření pórů nízko pálené keramiky. Patrně vznikla někde ve východní Evropě v průběhu středověku. Jedná se o vzkříšení techniky prováděné na Ukrajině a v Pobaltí. Někdy se mu přezdívá Baltské raku. Používá se směs mouky, droždí a vody. Aby technika fungovala, musí být výrobky opět velmi hladké, ideálně s terra siggilatou. Pro dobrý výsledek postačí tři vrstvy. Směs, respektive těsto, připravujeme tři dny před aplikací. Výsledek musí být kyselý, aby zanechával na keramice správné stopy.

Výrobky před raku výpalem přežahujeme, není to ale bezpodmínečně nutné. Můžeme pálit jednožárem. V tomto případě musíte postupovat pomalu – tak jako byste vypalovali přežah. Použít raku pec je dobrým řešením a vhodná cílová teplota je 970 °C, jinak směs nebude schopná výrobky obarvit. Vytahujeme výrobky postupně, namáčíme je do směsi, těsto hoří na povrchu a přináší svůj efekt. Následně rychle smočíme ve vodě. Pak je necháme chladnout na vzduchu.

Barva na povrchu výrobku se mění za několik vteřin a je tím tmavší, čím déle necháme výrobek ponořený ve směsi. Voda zastaví proces hoření a opět se mění barva povrchu. Když výrobek vychladne, i zde můžeme aplikovat vosk na podporu barevnosti a odstranění povrchové žluté patiny. Nepoužívejte smirek ani abrazivní houbičky, protože mohou poškodit efekty na povrchu.

Výrobek dekorovaný technikou Obvara. Výsledkem jsou typické „bublinovité“ efekty.
Výrobek dekorovaný technikou Obvara. Výsledkem jsou typické „bublinovité“ efekty.
Zdroj: Mansfield Ceramics
Dostupné z: https://www.mansfieldceramics.com/wp-content/uploads/2018/07/52-57_Obvara_40DE_Page_1_Image_0001-wpv_855x500_center_center.jpg

Přeloženo a doplněno se svolením autora z jeho webu.

Autor: Di Luca | Přeložil: Václav Kugler | Odborná korektura a doplnění: Petr Toms | Jazyková korektura: Helena Kodýmová

Diskuze