Wedgwoodovi se po mnoho generací živili hrnčířstvím, vyráběli laciné nádobí nevalné kvality podobně jako mnoho ostatních hrnčířů začátkem 17. století v Anglii. Josiah se narodil v Burslemu (Anglie) v roce 1730 jako nejmladší dítě do rodiny chudého hrnčíře Thomase Wedgwooda. Matka kladla velký důraz na vzdělání, děti proto chodily pravidelně do školy. Otec zemřel, když bylo Josiahovi 9 let. Svým dětem zanechal podnik, který nevydělával, a k tomu hromadu dluhů. Děti tak byly nuceny pracovat i 12 hodin denně, aby se uživily. Josiah se stal učněm svého bratra Thomase a, jak se ukázalo, byl výjimečně šikovný v práci na hrnčířském kruhu.
Ve 14 letech Josiah onemocněl neštovicemi. Tuto zákeřnou nemoc přežil, avšak nikoli bez následků – jeho pravá noha zůstala natrvalo zmrzačená. Nedokázal již manuálně pracovat na hrnčířském kruhu a vynucená „nečinnost“ mu umožnila více číst, zkoumat a experimentovat v hrnčířském řemesle. Zaměřil se tedy na obchodní aspekty keramiky, na technologii, marketing a inovace.
Ve svých 22 letech se rozhodl osamostatnit a začal spolupracovat s hrnčířem Thomasem Whieldonem, který se v té době proslavil tzv. želvovinovou (anglicky „tortoiseshell“) glazurou. Tím, že vyráběl s pomocí forem, bylo jeho zboží atraktivní a bylo možné za něj požadovat i vyšší ceny. Zde se Josiah naučil experimentovat a začal vést svou „knihu experimentů“.
Ve 29 letech se osamostatnil úplně a otevřel si svůj vlastní podnik v továrně Ivy House v Burslemu. V této době se Wedgwood proslavil krémově zbarveným stolním nádobím, nad kterým v roce 1765 převzala patronát královna Charlotte, proto je toto nádobí nazýváno „Queensware“. Poté, co se prodej jeho zboží rozšířil z britských ostrovů na kontinent a do Ameriky, rozšířil Wedgwood svůj podnik do nedaleké továrny v Brick House.
V roce 1768 uzavřel partnerství s Thomasem Bentleym, se kterým se setkal již dříve při jedné ze svých častých návštěv Liverpoolu, kam jezdil za obchodem. Spolu výrobu zaměřili na naglazované ornamentální vázy a jiné výrobky dekorované v tehdy velmi populárním neoklasicistním stylu. V roce 1771 byla postavena továrna pro výrobu ornamentálních váz nazývaná Etruria, která pro keramickou výrobu sloužila až do roku 1940. Etruria byla jednou z prvních moderních továren v Anglii, kde byla zavedena dělba práce (specializace jednotlivých dělníků). Kromě továrny Wedgwood postavil i ubytování pro dělníky a zavedl přísná pravidla pro komunitní soužití: žádný alkohol, žádný hazard ani žádná sprostá slova.
Josiah Wedgwood na svou dobu úžasným způsobem propojil umění s průmyslem a obchodem a za svůj život provedl tisíce experimentů týkajících se výroby keramických hmot a glazur. V době, kdy ve střední Anglii keramiku produkovali jednotliví hrnčíři v menších keramických dílnách, Wedgwood rozvinul technologie pro keramickou výrobu tak, že jeho manufaktura produkovala zboží, které splňovalo i nejvyšší nároky na kvalitu a umělecké provedení. Wedgwood sledoval vývoj vkusu společnosti. Dokázal využít narůstající obliby pití čaje, kávy a čokolády (vývoj krémově zabarveného nádobí – „cream-colored ware“, „creamware“, později inzerované pod značkou „Queensware“). Vynalezl „jasper“, bílou vysoko pálenou (více než 1250 °C) kameninu, která měla vlastnosti porcelánu, jako jsou pevnost a elegance, a která získala značnou oblibu mj. i v neoklasicistní architektuře (medailony, plakety). Velký zájem o Wedgwoodovo zboží z kameniny (creamware) dokládá zakázka masivního servisu sestávajícího z 952 kusů pro ruskou císařovnu Kateřinu Velikou. Největším Wedgwoodovým úspěchem byla výroba tzv. portlandských váz s antickými motivy, imitace starověkých římských skleněných váz (které byly původně vyrobeny z temně modrého skla a zdobené opalizujícím bílým sklem a které pocházely zřejmě z 30. až 20. let př. n. l.).
Wedgwood byl inovativní. Neustále vymýšlel nové zboží a hledal nové způsoby, jak je vyrobit a prodat. Pro transport zboží využíval vodní kanály. V roce 1782 byla Etruria první továrna, která začala využívat parní motor.
Wedgwood vynalezl vlastní pyrometr, založený na principu smršťování hmot vlivem slinutí, a to v závislosti na teplotě a čase. Wedgwoodův pyrometr využíval předem kalibrovaná tělíska, jejichž smršťování v peci paliče informovalo o probíhajících pochodech v hmotách a v případě standardizované rychlosti nárůstu teploty v peci i o teplotě samé. Wedgwood vyvinul i vlastní teplotní stupnici (degrees Wedgwood). Za svůj vynález pyrometru byl jmenován za člena Královské společnosti (Royal Society).
V době své smrti byl Josiah Wedgwood čtvrtým nejbohatším mužem v Anglii. Wedgwoodská keramika se vyrábí dodnes a některé výrobky stále vycházejí z jeho návrhů. Josiah Wedgwood nám tak dokazuje, že dobrá značka a duch experimentování dokáží překonat čas.
Zdroje:
Thepotteries.org
https://thehustle.co/josiahwedgwood
http://www.wedgwoodmuseum.org.uk/learning/discovery_packs/pack/lives-of-the-wedgwoods/chapter/pyrometer
https://en.wikipedia.org/wiki/Wedgwood_scale
Přihlaš se a vlož komentář...