Fotografie v keramice

Dnes pokračujeme dalším tématem z „balíku“ všemožných dovedností, které studiový keramik potřebuje, aby dokázal své výrobky uplatnit na trhu. Sdělení obrazem v dnešní době jednoznačně vládne. Potřebujeme kvalitní obraz, aby nás zákazník viděl. Na webu, na sociální síti, na propagačních materiálech. Současná kultura je velmi vizuální a je téměř nemožné to ignorovat.

Proč vlastně fotografovat?

Obecné důvody jsou celkem zřejmé. Potřebujeme ukázat a sdělit co, jak a pro koho děláme, abychom našli své zákazníky. Pokud je keramika naše hobby, nemusí to být nutně zákazníci, může to být někdo, komu se naše práce líbí, nebo spolutvůrci, kterým chceme ukázat, co se nám povedlo. Pokud učíme, můžeme chtít ukázat, co je vůbec možné, co se povedlo našim žákům. Důvodů je hodně a není to jen přímý prodej.

V základním pojetí se před námi otevírají dvě možnosti, jak se k fotografii postavit. Můžeme si fotografa najmout a fotografie si nechat zhotovit. Můžeme se ale rozhodnout jít svou vlastní cestou, pořídit si vlastní vybavení a fotografovat sami. Mám osobní zkušenost s tím, že pro výtvarně činné keramiky je fotografie často výzvou a rádi se do ní pouštějí. Když je nám blízké vytvářet umělecké objekty, není k fotografiím zase tak daleko.

Cestu objednávky služeb bych ale nezavrhoval a je pro to hned několik dobrých důvodů. Zaprvé, pokud budeme chtít pořídit vybavení na lehce nadprůměrné úrovni, bavíme se o investici v řádech desetitisíců, což není málo. Musíme také věnovat čas a píli nový aparát ovládnout a něco se o fotografii naučit. Dovednost bez praxe a studia nepřijde. To už známe z keramické výroby. Důležitým důvodem pro přizvání profesionála je i vysoká kvalita výstupů, bez které se neobejdeme (např. při tvorbě vlastního katalogu). Další výhodou je možnost nového svěžího a méně zaujatého pohledu na věc.

Dalším problémem je náš čas. Nemáme čas na všechny související nekeramické činnosti a přirozeně volíme jen ty, ke kterým máme blíže svým nastavením. Ostatní služby většinou nakupujeme. Dalším zásadním faktorem je nemožnost se rozdvojit. Fotografie není jen ta produktová. A pokud chceme fotit něco, co děláme sami, nemůžeme být za kruhem, u pece a zároveň za fotoaparátem. Navíc to chce přepnout hlavu z keramika do fotografa, a to není vždy snadné.

Produktové foto od Dana Kláska. Také se naučil fotit sám!
Produktové foto od Dana Kláska. Také se naučil fotit sám!
Autor: Václav Kugler
Dostupné z: https://www.darjeeling.cz/cz/autorska-tvorba/autorska-keramika-andrzej-bero/hohin-oblaka-ab-1672

Má to ale svá úskalí. Fotograf taky stojí peníze. Nevidíme mu do hlavy a neumíme přesně sdělit své potřeby. Není vždy k dispozici. Není keramik a prostě „nevidí“, co my vidíme, nezná ty, kterým chceme sdělit, co vidíme. Není to snadné. Já si produktové foto nechávám dělat v profi studiu a do tohoto odvětví se zkrátka nepouštím. Nebaví mě, neumím to, nemám na to vybavení, tak proč si to nepřiznat a nezařídit to jinak.

Aby se vám s najatým fotografem dobře spolupracovalo, mám pro vás pár doporučení z praxe:

  • Pokud je to možné, vyberte si někoho, koho aspoň trochu znáte. Komunikace a zpětná vazba bude snazší.
  • Připravte si scénář, co chcete zachytit, co chcete sdělit a ukázat. Čím lépe fotografa informujete, tím lépe to dopadne. Nebojte se charakterizovat různé nálady, hodnoty… Nejde jen o technická doporučení.
  • Domluvte si výstupy, jasné počty fotografií, cenu za práci předem.
  • Pokud využíváte barter, dbejte na oboustrannou potřebnost směňovaných služeb. Ať je to pro oba výhra.

Nicméně v mnoha z nás dřímá umělec, fotíme rádi a chceme to skloubit. To je naše realita. Tak se pojďme podívat, co dál.

Co vlastně můžeme fotit?

Jak jsem už zmínil, není to jen produktová fotografie, co nás zajímá. Produktovka nám možná přijde první na mysl, ale není jediná. Logicky je to proto, že je nejvíce spojená s finálním produktem a prodejem. Jenže dnes často prodává příběh, takže nezřídka dokumentujeme celou výrobu, ne jen konečný produkt. Pokud jste milovníci Instagramu, sociální sítě, kde se lidé vyjadřují obrazem, už to dávno znáte. Zpracování hlíny, točení, obtáčení, pece, vykládání, to vše zákazníky a fanoušky zajímá a uvádí je v úžas, co vše keramika obnáší.

Tím jsme se posunuli k dokumentu, který má zachytit celou výrobu. Mnozí z nás pořádají, nebo se účastní různých akcí. Tady potřebujeme fotografie akční, schopné zachytit dění na akci. Téměř něco jako svatební fotografie. Mimo to vždy uplatníme i základy portrétní fotografie.

Portrét využijete i v keramice.
Portrét využijete i v keramice.
Autor: Václav Kugler

Obzvlášť v dnešní době uplatníme fotografii jako lektoři a učitelé keramiky v prezenční i distanční formě výuky. Fotíme rozfázované postupy své vlastní práce, stejně jako můžeme zachytit důležité momenty v práci studenta a v klidu s odstupem poukázat na případné chyby. Fotka se hodí i pro přiblížení pozoruhodných děl vystavených v galeriích a muzeích. Makrofotografie může studentům dobře posloužit při zkoumání struktur glazur či hmot.

Kromě prezentace ostatním je fotografie vynikajícím médiem pro záznam různých technologických postupů pro svou vlastní potřebu. Kdo by si nepřál ve své knize glazurových receptů i soubor obrázků týkajících se každé receptury. Kolikrát se dostáváme do situace, kdy naši dílnu opustil unikátní kus, co by později stál za připomínku.

Nakonec je těch žánrů docela dost. Fotografie je široký pojem a my se nutně nemusíme najít v každém z nich.

Čím fotit

Dostáváme se ke kardinální otázce techniky. Téma je to široké až nekonečné, existuje spousta webů a blogů, které vám na závěr doporučím. Ale nějak se zorientovat musíme. Myslím si, že existují dvě skupiny lidí, které mají k fototechnice různý přístup. Ten, kdo má zkušenost s analogovým focením z předdigitální éry, je v určité výhodě. Triáda čas – clona – citlivost mu nedělá problém a tak je pro něho mnohem snazší sáhnout po pokročilejší technice, zapnout manuální nastavení a užívat si možností dnešní techniky. Ten, kdo ale tyto základy nemá, má trochu problém a může se upínat k jednodušším automatickým nastavením, menším aparátům. A také je v tomto případě těžké pochopit, proč se mobily a kompakty neblíží možnostem obrazových výstupů analogových zrcadlovek, pokud jsme na ně nefotili.

Pojďme tedy od začátku. Nejsnazší cestou je fotit na mobil. Ten má po ruce každý, většinou už docela chytrý, nějaký smartphone s fotoaparátem. Současné modely umí fotit velmi dobře a senzacechtivější články o focení budou stavět mobily skoro na úroveň fotoaparátům. Je tu ale několik zádrhelů. Jednak ty vskutku špičkové fotomobily jsou hlavně ty s nakousnutým jablkem – iPhone a ty opravdu nejsou levné. Ostatní dotahují, ale stále je to spíše doména vlajkových modelů jednotlivých značek.

Druhá věc je ta, že mobily dosahují výkonu díky více kamerám a hlavně softwarovému zpracování. Je to plná automatika a vy do ní nezasáhnete. Máte sice pěkný obrázek, ale takový, jaký chce váš telefon.

Pro mě je dalším mínusem omezená postprodukce. Samozřejmě výstupy ve formátu JPEG lze upravovat, ale ztrátou kvality. Můžete říct, že nic z toho vám nevadí a tak, pokud jste vlastníkem kvalitního smartphonu se špičkovou kamerou, může to být vaše cesta. Stačí jednoduchý softbox (osvětlená „krabice“ s rozptýleným světlem a nekonečným pozadím) a produktovku na určité úrovni zvládnete. Za dobrého světla vyfotíte i venku krásné fotografie, pokud umíte fotit ve smyslu techniky vlastního focení. Tu nás totiž žádný přístroj nenaučí.

Určitým mezistupněm mezi fotomobily a bezzrcadlovkami či zrcadlovkami bývaly kompaktní fotoaparáty. Tento segment je ale v současnosti téměř pohlcen mobilními telefony. Za podobné peníze máte dnes právě ten špičkový smartphone a pokud připlatíte, blížíte se už dalšímu segmentu fototechniky. Já jsem kompakt od Canonu dlouho měl, ale bohužel nevyhovoval kvalitou obrazu ani výstupu. Měl lepší čip i objektiv než mobil, ale pořád ne dost na to, co jsem od něj požadoval.

Pokud nám mobil ani kompakt nestačí, dostáváme se do poloprofesionálních až profesionálních vod bezzrcadlovek a zrcadlovek. Tady se musíme sami sebe znovu zeptat, co chceme fotit, na jaké úrovni a hlavně s jakými výstupy. Pro další výběr je podle mě zásadní ta otázka výstupů. Má to být fotka jen pro digitální svět? Nebo budeme tisknout? Malé či velké formáty? Chceme-li vyrábět fyzické velké obrazy (na výstavy, reklamní tisky atp.), budeme směřovat výš v kvalitě a ceně. Chceme-li foto na Instagram, Facebook, web – tedy do online světa, tak můžeme zůstat při zemi.

Foceno na mobil.
Foceno na mobil.
Bezzrcadlovka Fuji na kterou fotím, dovybavená manuálními kvalitními objektivy za pár korun.
Autor: Václav Kugler

Budeme-li se rozhodovat mezi zrcadlovkou (má zrcátko, kterým vidíte skrze objektiv ven) a bezzrcadlovkou (nemá zrcátko a hledáčkem vidíte živý obraz ze snímače), musíme zohlednit další aspekty. Budeme volit jednak podle zkušenosti (ortodoxní zrcadlovkáři), podle hmotnosti (bezzrcadlovky jsou lehčí), velikosti čipů (fullframe či menší). Jsou to už složitější nuance, pro nefotografy bez dalšího studia nesrozumitelné. Pokud bychom se měli dostat na úroveň značek, bylo by to na celou knihu.

Z vlastních zkušeností si dovolím říct, že pro velmi kvalitní fotku postačí čip APS-C a nemusíte nutně kupovat fullframe fotoaparát. Samozřejmě bude mít lepší výstupy, ale kompaktní bezzrcadlovka s čipem APS-C umí divy. A pokud se časem profesionalizujete a koupíte lepší foťák, pak bude záložní tělo skoro nutností. Já jsem pro sebe volil takový fotoaparát právě i pro jeho malou hmotnost, protože jej mám u sebe permanentně.

Pokud už máme fotoaparát vyšší střední třídy, jsou pro nás zásadní i objektivy. Ty jsou vyměnitelné a můžete pracovat s ohnisky. Koupíte-li aparát v setu s objektivem, dostanete pravděpodobně zoom objektiv s průměrnou světelností (schopností objektivu vpouštět světlo na čip). Určitě ho využijete na rychlejší akce a běžné focení. Vyplatí se ale sadu objektivů rozšířit o specifičtější a světelnější objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností. Setové zoomy mívají ohniska cca 18–55 mm (nebo více podle výrobce, případně se dělají i delší, cca 80–200 mm) Na dokument se vám ale budou hodit kratší ohniska (používám rád zoom od Sigmy 12–24 mm), na portrét a produkt zase ta delší (mám pevný Nikkor 80 mm a Nikkor 70 – 200 mm).

Je to těžká volba, co vybrat. Tělo mé bezzrcadlovky a objektiv ve střední vyšší třídě vyšel na nějakých 35 tis. Kč a další objektivy a doplňky na dalších 30 tis. Kč. Vybavení v plně profesionální třídě je ale ještě o řád dražší. Pokud půjdeme o třídu níž, tolik neušetříme a kvalita už je nižší.

Tipy pro nákup fototechniky:

  • Počkejte si na různé akce a cashbacky prodejců (dostanete slevu, kterou musíte zaplatit a zpět ji dostanete později).
  • Prostudujte recenze na webu.
  • Nebojte se ověřených bazarů, nechají vás vše vyzkoušet, dají záruku.
  • Nebojíte-li se manuálního ostření, kupte si staré objektivy, mají špičkovou kvalitu obrazu a cena je v tisících a ne v desetitisících korun.
  • Půjčte si objektivy, než je koupíte. Zjistíte, zda vám sednou a zda nebudou jen tak ležet ladem.

Záměrně jsem vynechal postprodukci a focení do surových formátů typu RAW. Umí-li vaše technika fotit do RAWu je to výhoda. Podrobněji se o tom zmíním v další kapitole.

Přestože je tahle kapitola o foťácích, možná narazíte na situace, kdy budete potřebovat stativ. Třeba právě u focení produktů. Nabídka na trhu je veliká. Zaměřte se hlavně na nosnost stativu, která by měla být v souladu s hmotností vašeho aparátu a typ hlavy na kterou přístroj upevňujete.

Otázka dalšího příslušenství přináší ohromnou spoustu možností a je věcí osobních potřeb a zvyku.

Jak fotit

Pokud jsme tedy zvládli vybrat techniku, je před námi další otázka, jak fotit, tedy jak ji používat. Podle mě na to lze nahlížet ze dvou stran. Ze stránky technické a ze stránky umělecké. Nelze je úplně oddělit, ale mají své aspekty.

Z těch technických je určitě na místě řešit formát výstupu. Zda RAW či JPEG. S RAWem souvisí nákup programu k postprodukci a následná práce s úpravami. Pokud se pohybujeme v poslední popisované kategorii přístrojů, zrcadlovek či bezzrcadlovek s většími čipy, rozhodně doporučuji tuto cestu, nicméně aparáty umí vytvořit oba formáty zároveň. JPEG se vám hodí na náhledy a rychlé použití, RAW pak na finální fotografii. Pokud se naučíte základy postprodukce v levnějším programu, dosáhnete výrazného zlepšení fotografie. Při jistých zkušenostech stačí minutka či dvě na jednu fotku.

Dál bych rád zmínil nastavení fotoaparátu. Kdo je zvyklý fotit na automatiku, bude to mít těžší. Pokud máme určitý záměr jak něco vyfotit, nebude to s automatem fungovat. Chcete-li pohyb záměrně ostrý či naopak, konkrétní hloubku ostrosti, musíte pracovat minimálně s poloautomatickými režimy. Nastavíte-li si pevnou clonu, fotoaparát dopočte ostatní hodnoty – čas a ISO (tedy tu na začátku zmíněnou citlivost). Může to být dobré v rychlé akci. Prioritizujte to nastavení, které je zásadní pro výsledný efekt a ostatní zařídí automat.

Jinak ale asi brzy přejdete k plně manuálnímu režimu a vše si nastavíte sami, přesně jak chcete. Zajímavým trikem je nastavit jen automatické ISO. Řešíte jen čas a clonu a ISO se nastaví samo. Jen je dobré vybrat režim s omezeným maximem hodnoty ISO, aby automat nevolil hodnoty ISO, kdy už váš čip hodně šumí. To má každý čip a přístroj jiné a musíte to vyzkoušet. ISO je totiž dnes takové marketingové číslo a vysoké hodnoty jsou často nepoužitelné.

V krátkosti se ještě podíváme na řekněme umělecké aspekty fotografie. Protože jinak to nikdy nebude fotografie, která ostatní vezme za srdce.

Základní prvek fotografie je světlo. Bez něj fotografie vůbec nevznikne. Je potřeba se naučit světlo vnímat a na fotografiích s ním zajímavě pracovat. O světle ve fotografii existuje mnoho knih. Než ale studovat popisné knihy, doporučuji prohlížet monografie dobrých fotografů, studovat jejich přístupy, vnímat světlo venku a učit se s ním pracovat prakticky.

Dalším zásadním prvkem je kompozice. Není-li zajímavá, nebude zajímavá ani fotka. Kompozičních možností je bezpočet a na pěkné články o kompozici narazíte v odkazech v poslední kapitole. Tyto dva naprosto zásadní prvky nezávisí na technice, a proto mají velký kus pravdy ti, kteří tvrdí, že krásnou fotografii vyfotíte s čímkoli. Dodnes mám několik fotek z mobilu, které si jasně pamatuji a mám je rád. Byly dobré svou kompozicí a světlem a nebyl u nich požadavek na maximální kvalitu výstupu, takže jsou naprosto v pořádku.

Hloubka ostrosti je další zásadní prvek. Hloubka ostrosti znamená, že se divákovi jeví snímek dostatečně ostrý jen v určité hloubce, která začíná již před zaostřeným objektem a končí za ním. Pole ostrosti není rozděleno rovinou zaostření přesně „napůl“, obvykle se udává, že hloubka ostrosti je rozložená na 1/3 před a 2/3 za místem, na které jste zaostřili. Malé a konkrétní hloubky ostrosti jsou výsadou kvalitnějších přístrojů, a proto zase budou mít pravdu ti, co říkají, že bez lepší techniky to prostě od určité fáze naší fotokariéry nejde.

Pokud se na fotografii něco děje se světlem, může to být zajímavé. Na této fotce světlo dvakrát je a dvakrát mizí.
Pokud se na fotografii něco děje se světlem, může to být zajímavé. Na této fotce světlo dvakrát je a dvakrát mizí.
Autor: Václav Kugler

Pokud to myslíme s focením vážně, stojí za to navštívit nějaký kurz focení, nebo domluvit konzultaci se zkušeným fotografem nad vašimi výsledky. Chce to kuráž, ale stojí to za to. Není od věci, pokud váš konzultant používá stejnou techniku. Může vám poradit i s ovládáním.

To, zda jsou některé fotografie lepší či horší, je věcí techniky, zkušenosti, praxe, vkusu a sdělení mezi fotografem a tím, kdo jeho obrazy vidí. Tento článek je určen hlavně těm, kteří v podstatě nefotí a teprve o tom uvažují. V dalším díle se podrobněji podíváme na různé tipy a triky, které mohou pomoci aktivním fotografům a různé neduhy, které naše fotografie provázejí. Přeji vám všem pevnou ruku, dobré světlo a kreativní mysl!

 

Inspirace

Zdroje

Autor: Václav Kugler | Redaktor: Václav Kugler | Odborná korekce: Petr Toms | Jazyková korekce: Hana Križanská
Diskuze
Igor Doležal 27.02.21 (17:09)
Pěkný článek na zapeklité téma... díky.
Mysl fotografa jako pozorovatele - snímaný objekt - vnější podmínky zachycené události - použitý fotoaparát - forma a kvalita media - úprava záznamu - technika zobrazení výsledku - mysl osloveného pozorovatele... Dlouhá cesta a mnoho proměnných na rychle načrtnutém řetězci, vše bychom mohli právem téměř donekonečna členit a zkoumat... Subjektivně pokládám za podstatné právě subjektivní faktory každého kroku celého procesu, včetně subjektivní posuzování výsledku... Pod svou kontrolou, i ten sebezkušenější, má vlastně velice málo proměnných... Často nejméně ovládáme sami sebe :) Ale tak zůstáváme v oblasti umění, ať jsou naše prvotní záměry, dovednosti i vybavení kolem fotografování jakékoli... IgorD
Václav Kugler 15.03.21 (10:22)
A řekni mi Igore... Má podle tebe ale cenu se snažit ty proměnné ovládat a chápat? Aby to nebylo takové bezbřehé zoufalství náhody... Já kdybych nevěřil, že se to můžu naučit, pochopit a trochu ovládnout, to bych rovnou raději nedělal nic :-)