Keramika a čaj
Legendy připisují objev čaje božskému rolníku Šenongovi, který měl žít v Číně zhruba před 5000 lety. Vědecké názory na otázku „Kdy poprvé?“ se sice různí, ale s jistotou víme, že to bylo dlouho před naším letopočtem. Čajovník čínský byl zprvu využíván jako léčivo a vzhledem k tomu, že se žvýkal, nebylo třeba žádného zvláštního nádobí. Nejstarší čajová keramika vzniká v neolitu až v souvislosti s pitím čaje. Jeho příprava se od té dnešní velmi lišila, tak ani nepřekvapí, že mezi první tvary patří terakotové džbánky a hmoždíře.
Hlína a čaj společně tvoří nesmírně pevný svazek, který přečkal nesčetné změny. Jsme pomíjivými svědky evoluce dokazující, že skutečná síla mění věci po dobrém. Který diktátor či vojevůdce si podmanil všechny země a kontinenty? Čaji se to podařilo, a navíc bez boje. Velká čajová vlna klidu, míru a pohostinnosti se před třiceti lety přelila i přes naše hranice a zaplavila domovy a srdce tisíců milovníků tohoto lahodného nápoje.
Mluvím sice o nápoji, ale mám na mysli celé prastaré kultury, nauky a školy, které s čajem přitekly do našich misek. Ano, čaj lze vnímat jako jakési médium nebo nosič napříč časem a prostorem pro mnoho různých filozofií a kultur, zároveň se však v této rozmanitosti stává jejich sjednocujícím prvkem.
Při pohledu zvenčí se před námi čaj rozprostírá jako nepřehledná směsice různých chutí, barev, vůní, technik přípravy, způsobů zpracování, botanických kultivarů, myšlenkových a náboženských tradic, estetických proudů, geografických specifik, klimatických podmínek, dějinných souvislostí, národnostních zvyklostí a vlastně všech vlivů tvořících kulturu jako takovou.
Jak už je pro naší českou kotlinu příznačné, posloužila v porevolučních dobách jako tavící tyglík všemožných ingrediencí, z nichž vykrystalizovala spousta čajoven, čajovníků a čajomilců, mnohdy ve stejně ryzí i ryzejší podobě než v původních čajových kulturách. K letošnímu roku bylo v Česku napočítáno 199 čajoven, což činí neuvěřitelných 1,89 čajovny na 100 tisíc obyvatel. Podle některých jde o největší koncentraci čajoven na světě.
Festival
Stalo se už dobrým zvykem představovat čajovny, čajovníky a jejich umění na různých festivalech. Staré purkrabství na Vyšehradě už podvanácté hostilo největší festival čaje v Evropě – Čajomír Fest 2020. Letošní ročník se konal ve dnech 15. 8. – 16. 8. a díky stoletému výročí navázání česko-japonských diplomatických vztahů se nesl v japonskému duchu. Veřejnost měla možnost setkat se zde jak s profesionály, tak nadšenci čajového světa.
Hlavním bodem programu byla velká degustace čajů a bylin, které připravili zástupci čajoven z Čech, Evropy i vzdálenějších zemí. Na pódiu pak proběhla přehlídka čajových stylů a bohatý doprovodný program. Registrovalo se přes 30 čajoven a čajmanů z Čech i zahraničí. Přijeli například majitelé čajovny v Petrohradu.
Již tradičně proběhla volba Krále Čajmenů. Návštěvník u pokladny obdržel keramický žeton – čajk, který věnoval tomu, jehož přípravu čaje chtěl odměnit. Pozvání k posezení a ochutnávce nabízely desítky hostitelů, kteří vám uvařili čaj svým originálním způsobem a s osobitým příběhem. Král Čajmenů ponese svůj titul až do příštího ročníku Čajomír Festu.
Kromě degustací jste se mohli zúčastnit hry s názvem Imperium of Tea, shlédnout ukázky divokého tance i bojových umění. O hladové žaludky se postaralo několik stánků s nabídkou etnické, vegetariánské a veganské kuchyně. Nechyběly ani meditační, hudební a keramické workshopy. Organizátoři s programem mysleli i na dětské návštěvníky.
Keramika na Čajomíru
Jak už jsem se zmínil na začátku, není čaje bez keramiky. Setkání s hlínou na Vyšehradě by se dalo rozdělit na dvě části – keramika v akci a keramika na prodej.
Pozorné oko hliňákovo nemohlo přehlédnout spoustu nádobí právě konající svou službu. To se většinou lišilo podle stylu, jaký hostitel ctil. Během degustací mohl host detailně sledovat specifické vlastnosti a upotřebení každého kusu z celé soupravy. Na stolcích bylo vidět, jak fungují keramická kamínka a ohříváčky, konvice na ohřev vody, konvice na louhování čaje, džbánky určené pro servírování, chladítka, nádoby na odpadní vodu, nádoby na studenou vodu, slíváčky s pokličkami a talířky, dózy na různé druhy čaje, svícny a lampičky, čajová moře, vázy, sošky pro štěstí, čichátka s podtácky a misky pro servírování při čínské čajové ceremonii, chawany na japonský šlehaný čaj, degustační sady z porcelánu i známé čajové nádobí našich babiček. Zastavení u jednotlivých stanovišť byla kromě ochutnávek i skvělou příležitostí k otázkám a diskuzím na téma čajové keramiky, při kterých jste vyslechli nejedno poutavé vyprávění. Posezení se zapáleným čajovníkem vás nenechá na pochybách, že dobrý čaj nespočívá jen v kvalitní surovině a dokonale provedené technice přípravy. Postupně se noříte do hlubších témat spojených s historií, filozofií a estetikou. Dotknete se pojmů jako harmonie, klid, čistota, úcta, pokora – pojmů známých i při práci s hlínou.
Mezi stany, stánky, stolky, slunečníky, taburety, koberci, polštářky, dýmkami a stoličkami se hemžili početní návštěvníci, každý se svou keramickou nádobkou připravenou na další čaj. Tu si opatřil v neplacené zóně u některého stánku s hrnčířským zbožím. V nabídce kolegů převažovalo zboží pálené v pecích na dřevo. K vidění bylo také zboží z elektriky a americké raku i s ukázkou výpalu. S potěšením jsem sledoval vysokou řemeslnou úroveň zúčastněných tuzemských čajokeramiků. Jen tak dál!
Měl jsem velikou radost ze setkání s přáteli od hlíny, zároveň ale spousta známých tváří chyběla. Snad kvůli koronaviru snad kvůli nákladnějšímu pronájmu místa. Nevím. Větší účast keramiků by patrně přinesla barevnější paletu výrobků ve smyslu technologií, technik a výtvarného pojetí. Také mi trochu scházela šíře sortimentu čajové keramiky. Misek a konviček na vícenálevové čaje byl dostatek, ale čichátka nebo chladící misky jsem nezahlédl. Úplně chyběly rodinné konvice a soupravy na obyčejný porcovaný čaj nemluvě o velkoobjemových konvích pro mnohačlenné kolektivy. Marně jsem hledal uzavíratelné láhve se širokým hrdlem, sítkem a chladící vložkou na studené maceráty, které by v letních měsících šly jistě dobře na odbyt. Určitě by se prodal nejeden byliňák i obyčejný hrnek. Srdce každého, kdo řeší problémy s nekvalitní vodou, by zaplesalo při pohledu na kameninový 40litrový zásobník s víkem na dovezenou vodu z pramene. Doma denně používáme kontejner na vylouhované čajové lístky. Nebýt keramikem, měl bych smůlu. Ultraortodoxní pijáci práškových čajů by si jistě s radostí odnášeli domů hliněný diskový mlýnek. S lítostí si představuji zklamaného stoupence chadō pátrajícího po váze či misce pro svou ikebanu, talířku na wagaši, nebo lucerně k čajovému domku.
Na závěr
Když ke vzpomínaným 199 čajovnám připočítáme všechny jejich návštěvníky a ještě spoustu těch, co se svým čajem zůstávají doma a zohledníme-li různé druhy čajů a čajové styly, které vyžadují odlišné nádobí a doplňky, vzniká celkem velká skupina zákazníků. A ne zákazníků ledajakých. Mnoho pijáků čaje vyhledává kvalitní zboží. Jejich zájem bývá provázen vzácnou snahou cizelovat své vnímání estetiky. Kromě poptávky po hmotných produktech našich pecí aktivně vyhledávají i informace o zdrojích a druzích hlíny, způsobu vytváření, technikách výpalu a především užitných vlastnostech. Často mě překvapí, jak detailní vědomosti o keramice čajomilci mají. A právě v tom spatřuji naději pro náš obor, jehož úroveň do značné míry určuje poptávka.
Úzká spolupráce se špičkovými odborníky z gastronomie a dalších oborů přispívá k naší vzdělanosti a jednou z možností, jak získat takové kontakty byla návštěva Čajomír Festu.
Přihlaš se a vlož komentář...