Veronika Veru Volejníková

NázevDílna U DUBU

KdePopovice čp. 5, Hradec Králové

Co nejraději či nejvíce v současné době tvoříte?Jmenuji se Veronika Volejníková a jsem bývalá makreťačka a novinářka. Po narození syna jsem dospěla k tomu, že je nejvyšší čas začít tvořit vlastní svět podle svých představ a snů a ty sny si začít plnit. Teď, o pár let později, jsem se našla v tvorbě keramických lamp a aromalamp. Jsme také lektorka keramiky a točení na hrnčířském kruhu. A momentálně moc ráda koketuju s kobaltovou malbou na užitkovou keramiku.

Jak jste se ke keramice a její tvorbě dostal/a?V roce 2012 jsem se v Kohoutově na prodlouženém víkendu seznámila s keramickou hlínou a taky jsem si tehdy poprvé sedla za hrnčířský kruh. A poprvé jsem pocítila, že pokud mě něco donutí se zastavit a být "tady a teď", tak to je právě hlína a kruh. Usoudila jsem, že přesně tohle potřebuju. V dalších letech jsem chodila na kurzy keramiky, až jsem opět skončila v Kohoutově, kde jsem prošla rekvalifikací Točíř keramiky. Marketing a psaní však neopouštím, naopak těžím z dovedností, které jsem za deset let získala a využívám je pro sebe.

Co vás a keramiku nejvíce spojuje?Mě a keramiku nejvíce spojuje hlína. Překvapivé, že? Vnímám ji jako Matku Zemi, taky tak o ní často mluvím a píšu. A nejsou to ezo-řeči. Je to prostě tak, tak já ji vnímám. Jako podstatu, díky níž jsme tady. Keramickou hlínu pak vnímám jako ohromující učitelku, která ke mě promlouvám tím, jak se chová, třeba na kruhu. Je trpělivá, protože mi stále dokola dává znát, kde dělám chyby a přešlapy. Je houževnatá, protože vydrží všechny moje pokusy. Je boží, protože to se mnou nevzdává, ani po letech za kruhem, kdy jí občas neposlouchám a nenaslouchám.

Proč se keramice a její tvorbě věnujete?Hlína, její podstata i nepoddajnost, mě vždy vezme doslova za srdce. U hrnčířského kruhu vypínám všechny zaběhlé, zastaralé a nepotřebné automatické režimy. Jednoduše musím, protože hlína mi jen tak nedovolí myslet na něco jiného. Jediné, co je potřeba je zapojit své tělo, opřít se do toho celou svou bytostí a naslouchat hlíně – umět se vypnout a DO HLÍNY PŘEDAT OTISK SVÉHO SRDCE. To je to, co cítím jako velkou výzvu a důvod, proč i v budoucnu chci s hlínou zůstat v úzkém spojení a tohle propojení s Matkou Zemí předávat dalším lidem formou kurzů či workshopů.

Proč jste se stal členem spolku Keramikum? Co vám členství ve spolku přináší?Mám dojem, že by spolek mohl podpořit povědomí o keramice u širší veřejnosti a za mě osobně především podpořit keramické řemeslo a možná mu i trochu navrátit jeho zlaté dno. Jednou z mých osobních misí totiž je "dokázat", že keramikou se lze dobře uživit a být u toho spokojená. Jestli tohle spolek dokáže podpořit je samozřejmě zatím otázkou budoucnosti.