Hana Križanská

Název-

KdePendluji mezi Brnem, kde žiji, a Žďárem nad Sázavou, kde mám svoji malou dílnu.

Co nejraději či nejvíce v současné době tvoříte?V současné době se k práci s hlínou dostanu jen výjimečně, protože mám malou dcerku a veškerý čas věnuji jí. Ale jinak tvořím, co mě zrovna napadne.

Jak jste se ke keramice a její tvorbě dostal/a?S keramikou jsem se setkala poprvé jako dítě v rámci výtvarného oboru na ZUŠ, kam jsem několik let docházela. Musím přiznat, že to nebyla láska na první pohled. Bavilo mě vše, co se točilo okolo výtvarky, ale práce s hlínou moc ne. Cestu k ní jsem si našla až v dospělosti, kdy jsem po letech prosezených v kanceláři u počítače hledala útěk od práce projektového manažera a toužila čím dál tím víc tvořit rukama. Osud tomu chtěl a já dostala od manžela k narozeninám víkendový kurz keramiky v Kohoutově. Netuším, jak ho to napadlo, prý jsem o keramice pořad mluvila – já si to nepamatuji, a teď už je to vlastně jedno :-). Po víkendu v Kohoutově už to šlo ráz na ráz. Ještě ten rok jsem tam znovu vydala na kurz Japonská inspirace a hned další jaro naskočila do rekvalifikace na Keramika modeláře. Dva měsíce na to jsem seděla na jedné z prvních schůzek ohledně spolku Keramikum, posléze koupila vlastní pec. Věci se sami daly příjemně do pohybu.

Co vás a keramiku nejvíce spojuje?Zřejmě to, že obě – já i hlína – máme vlastní hlavu.

Proč se keramice a její tvorbě věnujete?Keramiku mám hlavně jako koníček Je to pro mě neuvěřitelný relax, činnost, u které můžu vypnout nedůležité myšlenky. Tvořit rukama je prostě radost. Člověk vidí výsledky své práce a při práci s hlínou se neustále učí - a to mě vážně baví a je to něco, co mi dlouho chybělo.

Proč jste se stal členem spolku Keramikum? Co vám členství ve spolku přináší?Prvotním impulsem bylo dostat se do komunity lidí, co tvoří keramiku. Výzva pomoci se založením spolku tedy přišla v ten správný čas. Ve spolku můžu uplatnit svoje dlouholeté zkušenosti z překladatelství i práce projekťáka. Na druhou stranu mám spoustu příležitostí seznámit se s novými lidmi, nakouknout kdo co tvoří a jak, být u výpalů, ke kterým bych se možná normálně nedostala. A ve výčtu toho, co mi to přináší, bych mohla pokračovat do nekonečna. Ve zkratce je to radost a sdílení, a to je nesmírně obohacující.