Bob totiž dokázal ve své autorské práci mistrovsky propojovat design s vysokou užitnou hodnotou. Svým pojetím keramiky přiznával nejen své moravské kořeny, ale i inspiraci východoasijskými kulturami, zvláště Koreje, Číny a Japonska a blízká mu byla i práce keramiků jako Michael Casson nebo Shoji Hamada. Svůj přístup k celému řemeslnému oboru ukazoval i studentům Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně.
Rád bych věnoval alespoň pár řádků kolegovi a příteli, který nás nedávno předčasně opustil.
Ne, že bych se na to cítil nějak povolanější, jen chci věnovat malou vzpomínku Bobu Jakešovi, s kterým se znám už od svých keramických počátků a s nímž jsem strávil hodně času při mnoha příležitostech.
Je moc příjemné, poznáte-li někoho s podobnými názory na profesi, vkus, filosofii tvorby i přístup k řemeslu jako takovému. Naprosto mimoděk vás obohacuje, aniž byste to museli nějak sáhodlouze rozebírat.
Třeba to, jak Bob obracel výrobek ve svých dlouhých štíhlých prstech a upozorňoval na detaily tvaru, dekoru, nebo povrchového efektu. Navíc to doprovázel upozorňováním k dané věci tak, jak to dokázal vyjádřit jen málokdo. A k tomu pak nezbytné filozofování, kterým dokázal zaujmout již unavené studenty, i když už jim pranic nelezlo do hlavy. Jednoduše proto, že měl tuto práci rád, dělal ji tak, jak by se mělo, a dokázal jít do hloubky.
Nechci rozebírat Bobovu tvorbu, to rád přenechám jiným. Jen bych tady rád připoměl jeho bravurní smysl pro detail a preciznost, dávající ten báječný výsledný výtvor, který když vezmete třeba i posté do ruky a pozorně se podíváte, najdete vždy něco, čeho jste si předtím nevšimli. Pokud máte navíc ještě schopnost předat takový pohled dalším a inspirovat je, tak je to opravdu hodně.
Chtěl jsem jen říci, že není až tak důležité, jak dlouhý čas jste na světě strávili, ale jestli ten čas, měl nějaký smysl. A to se Ti, Bobe, nesporně podařilo.
S úctou a vzpomínkou i za všechny své kolegy, Karel Žíla.
Boba Jakeše jsem znal dlouhá léta hlavně z doslechu a z jeho prací, které jsem obdivoval. Až v roce 2016 jsem ho požádal o spolupráci na velké objednávce pro restauraci Signature, kterou jsme společně realizovali.
Poznal jsem ho jako člověka s velikou a citlivou duší, kterému však nebylo dáno dost času a prostoru, aby svůj obrovský potenciál na poli umění a vztahů plně realizoval. Díky jeho vlivu a inspiraci se česká keramika po roce 1989 rychle posunula mezi to nejlepší v mezinárodním měřítku.
Jsem rád, že jsem měl možnost ho poznat a bude mi chybět. Odpočívej v pokoji, příteli.
Petr Jurníček
Redaktor: Václav Kugler | Jazyková korektura: Helena Kodýmová
Přihlaš se a vlož komentář...