Vysoce rafinovaná terra sigillata

Část první

Výzkumem terra sigillaty a jejím následným použitím ve vlastní tvorbě se již řadu let zabývá Vince Pitelka. Informace z jeho vyčerpávajícího výzkumu jsme pro vás přeložili v rámci dvoudílného seriálu. V jeho první části se dozvíte, co to terra sigillata vlastně je a jakým způsobem ji připravit.

Tradičně je hlavním smyslem povrchové úpravy terra sigillatou dosažení vysokého saténového lesku bez glazury s použitím jednoduchých, časově efektivních metod leštění. Existuje jistá neshoda ohledně překladu tohoto pojmu. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že terra sigillata znamená „keramika s uzavřeným povrchem“. Avšak překlad je ve skutečnosti bližší významu „keramika s malými obrázky“, což odkazuje na jemně detailní plastický reliéf u římských arretinských nádob. Arretinské nádoby, které vždy zahrnovaly úpravu terra sigillatou, reprezentovaly vrchol římské keramiky a pojem se postupně začal používat pro rafinovanou engobu jako takovou, ať už byla použita na jakémkoliv typu keramiky.

Vysoce rafinované leštitelné engoby byly poprvé použity na Středním východě nejméně 1000 let př.n.l., avšak vrcholu estetického a technického zpracování dosáhly u terra sigillaty používané na řecké a římské keramice. Čistota terra sigillaty je pravděpodobně nejvíce oceňovaná na vytříbených římských arretinských nádobách s jednobarevným červeným a vysoce lesklým povrchem zdůrazňujícím komplexní reliéfní dekoraci zmíněnou výše. Avšak jako mnoho jiných římských inovací, i tato technika byla kompletně zapomenuta v raném středověku.

Římská arretinská nádoba
Římská arretinská nádoba
Zdroj: Wikipedia
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Terra_sigillata#/media/File:Roemerhalle_Kreuznach_Sigillata.jpg

Většina známých publikovaných receptur na přípravu terra sigillaty dostatečně neodděluje a neeliminuje velké částice a produkt tak není opravdovou terra sigillatou. Asi před 18 lety jsem začal s výzkumem terra sigilatty na univerzitě UMass-Amherst v souvislosti s kurzem Ancient Clay a mnou připravenými workshopy. První experimenty, které vzešly ze standardních receptur uváděných v knihách a magazínech o keramice, byly neuspokojující. Protože jsem chtěl dosáhnout toho, co jsem viděl na antické římské keramice, šel jsem do univerzitní knihovny a terra sigillatu začal zkoumat.

Ke konci 19. století hledal německý keramický chemik Henrich Schumann nízkonákladové nátěry pro sanitární kanalizační potrubí. To sice nezní moc romanticky, nicméně ho to dovedlo k tomu, aby znovuobjevil tajemství terra sigillaty. Schumann byl fascinován povrchy na římské keramice a provedl průřezovou analýzu střepů. Přišel na to, že terra sigillata je velmi slabá vrstva rafinované engoby, která se skládá pouze z těch nejjemnějších jílových částeček. Během dalších experimentů byl schopný vysoce kvalitní terra sigillata povrchy napodobit. Schummanova zjištění pro mne byla vodítkem a experimenty provedené společně se studenty Heather Shadronovou a Robem Williamsonem na univerzitě Umass-Amherts vedly ke konkrétním technikám, které nastiňuji níže.

Proč to funguje?

Abychom pochopili, jak terra sigillata funguje, musíme nejdříve porozumět submikroskopické velikosti jílových částic. Čistý jíl je složen z krystalů kaolinitu v částicích zvaných destičky. Průměrná velikost jílových destiček je méně než dva mikrony, přičemž mikron je 1/1000 milimetru. Lze si pak spočítat, že v jednom kubickém palci (cca 16,4 cm3) jílu je více než 2 000 000 000 000 (dva biliony) jílových destiček. Pro srovnání, jemný bílý křemičitý písek, který je přidáván do keramických hmot, má obvykle takovou velikost, že propadne přes síto s 80 oky na jeden palec (cca 31 ok na cm). Otvory ve standardním 80okovém glazovacím sítu mají průměr 0,007 palce (cca 0,03 mm) a abychom dostali jeden palec, bylo by potřeba za sebe seřadit 125 zrnek písku. Můžeme si spočítat, že v jednom kubickém palci (cca 16,4 cm3) tak dostaneme okolo 2 000 000 zrnek písku. Takové zrnko písku je tedy 1 000 000krát větší než průměrná jílová destička.

Všem, co se setkávají s terra sigillatou poprvé, přijde magické, když takový povrch leští. Ti nejzkušenější keramici objevili, že téměř jakýkoliv kožený střep může být hlazen do jemného lesku, nebo leštěn do vysokého lesku, což ovšem zahrnuje spoustu práce. Krystaly kaolinitu jsou jemné, ploché a na povrchu reflexní a destičky mají tím pádem ty stejné reflexní vlastnosti. V běžně zpracované keramické hmotě je uspořádání částic na povrchu střepu nahodilé, a proto má minimální nebo žádné reflexní vlastnosti. Avšak pokud uděláme něco, co způsobí, že se destičky položí naplocho, odraz světla se zlepší. Zpracování terra sigillaty podle níže uvedených instrukcí eliminuje vše mimo ty nejjemnější frakce a zbylé vysoce jemné destičky se přirozeně položí na povrch naplocho a způsobí jistou míru lesku. Jakýkoliv tlak vyvozený leštěním kouskem jelenice nebo plastové fólie, dokonce pouhým prstem, zvýší podíl destiček uložených naplocho a zvýší množství odráženého světla a naše vnímání lesklého povrchu.

Jaký je rozdíl mezi různými druhy leštění?

Leštění (angl. polishing) odpovídá jakémukoliv procesu, jehož výsledkem je lesk na povrchu keramického střepu. Toho lze dosáhnout třením špičkou prstu, jemným štětcem, kouskem jelenice, jemným hadříkem nebo kouskem plastové fólie. Avšak leštění zahrnuje i proces známý jako „burnishing“. Burnishing je pouze jedním z typů leštění a zahrnuje stlačování povrchu třením pomocí nějakého tvrdého, hladkého, nepoddajného nástroje, jako je například kámen nebo zadní strana lžičky. Tato technika leštění je používána i v případě kovu, kůže, dřeva či tkanin. Burnishing tvrdě koženého nebo znovu zvlhčeného suchého střepu způsobí, že jsou všechny jílové destičky donuceny se položit naplocho, zatímco jakékoliv hrubé částice jsou zatlačeny do povrchu, a tím zanechávají velmi hladký, reflexní povrch. Jak je zmíněno dále, terra sigillata je vhodná pro burnishing. Ale jedním z důvodů, proč podstupujeme náročný proces její výroby, je právě ta možnost dosáhnout lesklého povrchu i bez pracného procesu, který s burnishingem souvisí.

Sežeňte si vhodný hustoměr

Vhodný hustoměr, který měří relativní hustotu, je pro tento postup nutností. Vinaři používaný hustoměr nebude fungovat, protože měří pouze tekutiny lehčí než voda. Hustoměry pro měření relativní hustoty glazury budou použitelné, ale obvykle mají stupnici od 1,00 (hmotnosti vody) do 2,00. Takový rozsah je dostačující pro řidší glazovací suspenze, avšak pro terra sigillatu není dost přesný. Dodavatelé laboratorních pomůcek nabízejí vhodné hustoměry pro měření relativní hustoty od 1,00 do 1,20, což je ideální rozsah pro terra sigillatu. Takové lze pořídit např. na www.sargentwelch.com. Stačí do vyhledávacího pole zadat WLS-42035-A. Ujistěte se, že jste vybrali ten, který měří relativní hustotu v rozsahu 1,000–1,220, tedy přesně v rozsahu nutném pro terra sigillatu. Uvědomte si, že hustoměry jsou velmi křehké. Pořiďte si alespoň dva a nikdy s nimi netřeste, pokud je držíte za užší konec.

Ukázka použití terra sigillaty
Ukázka použití terra sigillaty
Vince Pitelka, láhev, 2005, červenice, šnůrková technika, leštěná terra sigillata, zakuřovaná keramika
Zdroj: Vince Pitelka
Dostupné z: http://www.vincepitelka.com/workshops/ancient-clay/

Výběr jílu

Terra sigillata může být připravena z téměř jakéhokoliv surového jílu nebo průmyslově zpracované hmoty, avšak výtěžnost bude záviset na průměrné velikosti částic. Jemně vzduchem tříděné jíly jako např. Redart nebo Goldart a většina jílů typu ball clay dávají vysokou výtěžnost. Hrubé jíly jako kaolin a žáruvzdorné jíly produkují méně terra sigillaty a mnohem více hrubých usazenin. Nemarněte čas výrobou terra sigillaty z bentonitu – už tak je příliš jemný a ani neprodukuje kvalitní terra sigillatu. Volba jílu bude obvykle záviset na požadované barevnosti. Více informací poskytuje kapitola „Pálicí rozsahy a přírodní barvy dosažené s terra sigillatou“.

Některé jíly jsou tak hrubé, že dávají jen velmi nízký výnos. Pokud máte nějaký přesvědčivý důvod pro výběr konkrétního jílu a zjistíte, že výnos terra sigillaty je obzvláště nízký, což se obvykle stává u některých červených kamenin, může být surový jíl předem rozemlet v kulovém mlýnu. Více informací o mletí v kulovém mlýnu najdete v kapitole „Barvení oxidy a keramickými barvítky“.

Příprava ztekucovadla

Tajemství dobře rafinované terra sigillaty spočívá v sedimentaci všech částic mimo těch nejjemnějších. Ztekucovadlo (deflokulant) je chemická přísada, která způsobuje, že se částice ve vodní suspenzi vzájemně odpuzují, což je kritickou součástí přípravy terra sigillaty. Je potřebné pouze velmi malé množství ztekucovadla. Větší množství je vždy kontraproduktivní, buďte tedy velmi opatrní při propočtech a měřeních. Jako ztekucovadlo lze použít jak sodu na praní (uhličitan sodný), tak vodní sklo (křemičitan sodný). Avšak z důvodů, které nikdo nedokáže vysvětlit, je pro přípravu terra sigillaty nejlepší kombinace obou dvou.
Množství ztekucovadla je stanoveno jako procento z váhy jílu v suchém stavu. Do malého množství horké vody přidejte 0,25 % (1/4 z 1 %) uhličitanu sodného a 0,25 % křemičitanu sodného. S jejich rozpuštěním ve vodě pomůže třeba ruční mixér. Vodní sklo se prodává jako velmi hustá tekutina, ale prostě ji odvažte tak, jako by byla v pevném skupenství.

Měření relativní hustoty pomocí hustoměru

Abychom mohli měřit relativní hustotu pomocí hustoměru, musí být kapalina v nádobce dostatečně vysoké na to, aby se v ní mohl hustoměr vznášet. Pokud vaše nádoba určená pro míchání není dostatečně vysoká, odeberte trochu kapaliny do vyšší úzké nádobky. Snad nejpraktičtější nádobkou je laboratorní odměrný válec. U prodejce laboratorních potřeb si kupte plastový odměrný válec o objemu 250 ml. Ponořte těžší konec hustoměru opatrně do kapaliny, dokud se nebude sám vznášet, a odečtěte hodnotu ze stupnice přesně tam, kde se hustoměr potkává s povrchem kapaliny. S ohledem na co nejvyšší přesnost pozorujte meniskus, tedy nahoru zakřivený povrch kapaliny v místě, kde se dotýká svislého povrchu. V tomto případě je meniskus bod, ve kterém se kapalina přirozeně křiví vzhůru, kde se potkává s hustoměrem a kde je na horním okraji menisku potřeba odečíst relativní hustotu. Dělejte to konzistentně a dostanete konzistentní výsledky.

Bezprostředně před měřením relativní hustoty pomocí hustoměru, vždy důkladně promíchejte terra sigillatu ručním mixérem nebo míchadlem na vrtačku. Terra sigillata rychle sedimentuje, zejména v základní směsi. Abyste získali přesné měření, musíte se ujistit, že všechny částice jsou dobře rozptýleny.

Stanovení základní směsi

Vzhledem k potřebnému času, náročnosti a nízkým nákladům na surovou hlínu je nejlepší vyrobit najednou větší množství. Osobně nikdy nevyrábím méně jak pět galonů (cca 19 l) základní směsi. Z takového množství lze po sedimentaci, odsátí a zahuštění získat okolo půl galonu (cca 2 l) vysoce rafinované terra sigillaty připravené z jílu Redart, nebo okolo dvou galonů (cca 7–8 l) z jílu ball clay. Na jeden pětigalonový (cca 19 l) kbelík základní směsi bude třeba asi 14 liber (cca 6,5 kg) jílu Redart, Goldart, kaolinu, žáruvzdorného jílu nebo jakékoliv jiné suché keramické hmoty, nebo okolo 11 liber (cca 5 kg) jílu ball clay.

Přidejte rozpuštěný mix ztekucovadel do studené vody – čtvrt galonu studené vody na každé dvě libry suchého jílu (cca 1 l na 1 kg). Přidejte suchý jíl a mixujte míchadlem. Když je všechen suchý jíl rozmíchaný, přidejte další studenou vodu, dobře promíchejte a hustoměrem pravidelně kontrolujte, dokud relativní hustota nedosáhne hodnoty 1,20, v případě ball clay 1,15. Pokud mícháte v plném pětigalonovém (cca 19 l) kbelíku, nechte hustoměr plovat přímo v něm. Pokud mícháte menší množství, budete potřebovat odměrný válec nebo jinou vhodnou nádobku, jak už bylo popsáno výše.

Sedimentace základní směsi

Jakmile dokončíte přípravu základní směsi, poznamenejte si čas a postavte nádobu do výšky alespoň 2 stopy (cca 60 cm) nad povrch podlahy a ponechte ji nedotčenou po 20 hodin. Musí být na takovém místě, na kterém z ní můžete odsávat. Vhodné bude, pokud její dno bude alespoň 2 až 3 stopy (cca 60–90 cm) nad úrovní podlahy. Jakmile dokončíte základní směs a umístíte nádobu na vhodné místo, nedělejte nic, co by mohlo směs promíchat.

Nebuďte v tomto nedbalí. Nijak nehýbejte a netřepejte s nádobou během 20hodinové sedimentace, ani během procesu odsávání popsaného níže. Pouhé přesunutí nádoby směs promíchá. Důslednost nejen v metodě, ale i načasování je pro výrobu kvalitní terra sigillaty velmi důležitá. Pokud omylem protřepete směs, nebo pokud necháte směs sedimentovat déle než 20 hodin, znovu ji pečlivě promixujte, poznamenejte si čas a znovu zahajte 20hodinovou sedimentaci.

Proč zrovna 20 hodin?

Sedimentace trvající 20 hodin se může zdát nahodilá, ale není. Jsem velmi vděčný svému studentovi Robovi Williamsonovi z univerzity UMass za pomoc s určením ideální doby. V deflokulované vodní suspenzi částic působí několik sil. Ztekucovadlo způsobí, že částice mají stejný elektrický náboj a tedy se vzájemně odpuzují a v suspenzi zůstávají déle. Kromě toho stále přítomná vibrace atomů způsobuje, že se částice v kapalině přirozeně rozptýlí. Proti těmto silám působí gravitace a způsobuje, že částice sedimentují. Po 20 hodinách, ve ztekucené hmotě rozmíchané na správnou relativní hustotu, gravitační síly způsobí, že se všechny těžší částice usadí, zatímco vibrace atomů a odpudivé síly vyvolané ztekucovadlem drží ty nejjemnější částečky (obecně ty menší než jeden mikron – 1/1000 milimetru) v suspenzi.

Sedimentace dlouhá 20 hodin je tak kompromisem založeným na průměrné velikosti částic ve vzduchem tříděných jílech. Pro hmoty obsahující jemnější škálu velikostí částic, jako v případě jílu ball clay, může být delší sedimentace efektivnější. Pro jakýkoliv surový jíl může delší sedimentace vyprodukovat jemnější terra sigillatu, zároveň však také nižší výtěžnost. Toto je oblast, ve které je dobré experimentovat.

Dekantace terra sigillaty: Sežeňte si vhodnou stáčecí trubici

Nezbytnou pomůckou pro dekantaci zředěné terra sigillaty je stáčecí trubice používaná vinaři. Tu si lze objednat na Amazonu nebo u dodavatele potřeb pro vinaře. V některých případech je stáčecí trubice nabízená i s připojenou ohebnou hadicí, v jiných případech se musí zakoupit samostatně.
Vhodná stáčecí trubice je doplněná o pevnou plastovou trubku tvaru „J“ připojenou podélně k ohebné hadici. Důležitým prvkem dobré stáčecí trubice je oddělovací uzávěr na sacím konci pevné trubice. Ten umožňuje nasávání tekutiny nad uzávěrem místo pod ním a nabízí tak opravdovou výhodu při odsávání terra sigillaty. Při opatrném spouštění pevné trubice směrem dolů je cílem vnímat zvýšenou hustotu těžších sedimentů dříve, než je odsávačka začne nabírat, čímž lze zabránit kontaminaci terra sigillaty. Oddělovací uzávěr tuto práci velmi usnadňuje.

Odsátí terra sigillaty
Odsátí terra sigillaty
(ilustrační foto)
Zdroj: Ceramic Arts Network
Dostupné z: https://ceramicartsnetwork.org/daily/pottery-making-techniques/ceramic-decorating-techniques/terra-sigillata-101-make-apply-troubleshoot-terra-sig/

Odsátí zředěné terra sigillaty

Po uplynutí sedimentační doby je vrchní vrstva směsi velmi rozředěnou terra sigillatou a musí být od těžkých sedimentů ve spodní části odfiltrována velmi opatrně. Je to velmi delikátní proces, který musí být proveden se správnými nástroji. Během odsávání nelikvidujte žádnou kapalinu z vrchní části. Některé jíly zanechají zdánlivě transparentní vrstvu vody, avšak právě ta obsahuje ty nejjemnější částečky. Odsajte transparentní vrstvu (pokud se nějaká vytvořila) a v odsávání pokračujte tak dlouho, dokud nedorazíte k těžším usazeninám ve spodní části nádoby.

Začněte odsávat s oddělovacím víčkem jen sotva ponořeným ve směsi. Jak už bylo zmíněno výše, v žádném případě nehýbejte s nádobou nebo s usazenou vrstvou. Jakmile se začne směs nasávat, pomalu nořte špičku odsávací trubice níže do směsi tak, aby špička zůstávala těsně pod hladinou. Oddělovací uzávěr občas nasaje trochu vzduchu, ale to ničemu nevadí, jen vám to říká, že špička je příliš blízko k povrchu. Pokud dojde k nasátí velkého množství vzduchu, odsávání se zastaví a budete ho muset znovu rozběhnout. Rychle pro to získáte cit.

U některých vzduchem tříděných hlín, jako je např. Redart, vytvoří těžší sedimenty znatelnou vrstvu s poměrně pevným povrchem. Tuto vrstvu ucítíte špičkou oddělovacího uzávěru. Jakmile k tomu dojde, zvedněte trubici a zastavte odsávání. Neriskujte odsátí těžšího sedimentu.

U některých velice jemných jílů, které neobsahují větší množství hrubších částic, nemusíte poznat těžší vrstvu sedimentu ani po 20 hodinách usazování. V takových případech nechte trubici každých pár vteřin nasát trochu vzduchu a pozorujte změny, když odsávačka začne přirozeně nasávat víc vzduchu, což naznačuje, že se směs stává hustější. Opět, pokud k tomu dojde, zvedněte trubici a okamžitě zastavte odsávání.

U většiny jílů typu ball clay je ale velikost částeček tak malá a rovnoměrná, že vrstvu těžších sedimentů nepoznáte nikdy. V takových případech prostě odsajte vrchní polovinu směsi a zbytek zahoďte. Získáte tak dobrou terra sigillatu. Může se to zdát nepřesné, ale jiná možnost se pravděpodobně nenabízí. Spodní polovina zcela jistě obsahuje těžší částice. Jak bylo uvedeno výše, když děláte terra sigilllatu z jílu ball clay, začněte s řidší základní směsí o relativní hustotě 1,15, abyste přiměli k sedimentaci ty nejtěžší částice a tak, i když nebudete schopni identifikovat vrstvu těžších sedimentů ve spodní části nádoby, budete mít jistotu, že tam jsou. Nesnažte se odsát více než polovinu. Tak jako tak dostanete vysoký výnos a nestojí vám to za kontaminaci vaší terra sigillaty.

U většiny jílů představuje zbytek sedimentů zanechaných na dně nádoby většinu hmotnosti původního materiálu, ale nikdy jsem nezkoušel tyto zbytky nějak dál využít. Surový jíl je levný, hodnota terra sigillaty se však v důsledku času, který do její výroby investujete, značně navýší. Ve zbylých sedimentech navíc už nezůstaly jemné částice, a tudíž jsou tyto zbytky poměrně neplastické. Já je zahazuji, ale možná pro ně najdete dobré využití.

Zahuštění řídké terra sigillaty vypařováním

Protože má základní směs relativní hustotu 1,20 nebo 1,15, a také proto, že většina těžších částic sedimentovala, je odsátá směs příliš řídká a v podstatě nepoužitelná. Další výzvou je tedy její zahuštění na použitelnou hustotu, a to pomocí odpařování. To lze provést přirozeným vypařováním vody v jakékoliv nízké a široké nádobě jako např. v širokém diskovitém kluzáku na sníh, nádobě k vypouštění starého motorového oleje, případně velmi velkém okrouhlém nebo hranatém pekáči. Chraňte terra sigillatu před kontaminací většími částicemi, avšak nepřikrývejte ji látkou, neboť tak by se výrazně zpomalilo vypařování. Nemějte obavy o hmyz nebo velmi jemné prachové částečky, které létají vzduchem. Prachové částečky kvalitu terra sigillaty nijak nezhorší a hmyz můžete odstranit.

Urychlení zahuštění terra sigillaty teplem

Terra sigillatu můžete zahustit pomocí tepla, vyhněte se však přímému ohni jako např. plynovému hořáku nebo varné desce. Terra sigillata zatvrdne na dně hrnce a kov se bude pálit. Nikdy nedovolte, aby se terra sigillata vařila, protože se bude rozstřikovat a způsobí obrovský nepořádek. Je to právě nadměrné teplo, které může způsobit výše zmíněné zatvrdnutí terra sigillaty a následné poškození hrnce. Osobně zahušťuji terra sigillatu ve velké kovové míse na míchání umístěné přesně uprostřed spodního plátu v poklopové elektrické peci (pozn. překladatele: Postup odporuje veškerým bezpečnostním pravidlům a je pouze na vlastní zodpovědnost. Navíc - pokud je pec v pořádku, ani by s otevřeným víkem neměla topit, protože má bezpečnostní spínač.). Jednodušší může být nejdříve položit prázdnou mísu na spodní plato a pomocí odměrky jí opatrně naplnit terra sigillatou tak, aby nešplíchala na topné spirály. V každém případě vypněte jistič napájení pece, když budete vkládat nebo vybírat kovovou nádobu.

Během zahušťování nechte poklop pece plně otevřený. Na regulátoru nastavte na nízko spodní a prostřední spirály a nechte terra sigillatu odpařovat přes noc, nebo dokud nebude dostatečně zahuštěná. U programovatelné pece nastavte pomalý přežah s 24hodinovým vysoušením a program přerušte před koncem sušení. Pokud to nestačí, tak program vypněte a nastavte další 24hodinovou vysoušecí křivku. Při vyšší vlhkosti vzduchu to bude trvat déle. Opět ponechte poklop pece plně otevřený po celou dobu zahušťování.
Jinou možností je použít pomalý hrnec, tzv. crock pot, nastavený na střední stupeň varu bez poklice. V obou případech bude rychlost vysoušení záviset na atmosférické vlhkosti a množství tepla. Bude zapotřebí několika experimentů, abyste zjistili ideální podmínky.

Použití terra sigillaty po zahuštění

Pokud s použitím terra sigillaty spěcháte, pečlivě ji hlídejte a ve chvíli, kdy výrazně zhoustne, seškrábněte hustou usazeninu a metličkou ji vmíchejte zpět do suspenze. Pak přidejte vodu, abyste upravili relativní hustotu tak, jak je popsáno níže.

Skladování terra sigillaty v suchém stavu

Pokud terra sigillatu nespotřebujete hned, nechte ji úplně vyschnout, vyškrábněte ji z nádoby a skladujte do doby, než ji budete opět potřebovat. Vysušení ji nijak neznehodnotí. Čtyřiadvacet hodin před jejím použitím vložte potřebné množství do nádoby, zalejte vodou do výšky jednoho palce (cca 2,5 cm) nad její úroveň a nechte přes noc odstát. Poté důkladně rozmíchejte mixérem nebo míchadlem (v závislosti na množství) a za neustálé kontroly hustoměrem přidávejte více vody, dokud nedosáhnete požadované relativní hustoty.

- - - - -

Z originálu „Super-Refined Terra Sigillata“ přeloženo s laskavým svolením Vince Pitelky.

Překlad: Hana Križanská | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Jaroslava Kolbeková

Diskuze