Tvorba cen a ekonomika keramického provozu

Pár postřehů a zkušeností k tématu „jak se keramikou uživit“

Často slýchám stesky, že se dnes keramikou uživit prostě nedá. Je pravdou, že to je dnes v mnoha směrech složitější. Jsme více tlačeni směrem ke službám, do umění a podobně. Doba, kdy hliněná nádoba neměla rozumnou alternativu, je dávno pryč a my jsme nuceni si místo na slunci vydobýt. Manufakturám už často odzvonilo a my si ve svých dílnách musíme vše udělat sami. A tady přichází další úskalí. Každý z nás není ekonomem a mnozí mají k číslům doslova odpor.

Úvodem

Nedávno jsem v jenom pořadu slyšel hovořit svého oblíbeného ekonoma Tomáše Sedláčka o směně a obchodu. Utkvěla mi v hlavě zajímavá definice obchodu. Obchod a směna zboží za peníze probíhá na základě hodnoty. Zboží, které směňujeme, má pro prodávajícího a kupujícího různou hodnotu. To je důvod, proč kupující zaplatí smluvenou cenu. Kdyby nevnímal hodnotu zboží jako vyšší, než jak ji vidí prodejce, ke směně by nedošlo. Je zajímavé, že cena je vždy přesná. Nikdy to není asi tak zhruba dvě stě korun. Je to vždy přesně právě dvě stě. Zato hodnoty jsou tajemné, pro každého jiné a velice důležité. Myslím, že je důležité mít toto na paměti a vědět, že ceny a hodnoty jsou relativní, pro každého jiné.

Rád bych se ještě zmínil o přidané hodnotě. Z definice je to hodnota, kterou přidáváme materiálům, polotovarům a meziproduktům svým úsilím při jejich přeměně ve finální výrobek. Podle mého bychom o ní měli uvažovat. Může být klíčem k ocenění vlastní práce a hodnoty našeho snažení.

Nemusíme být účetními ani matematiky, abychom pochopili, že výše zmíněné hodnoty, přidané hodnoty, hodnoty vlastní práce a další mlhavé pojmy musíme proměnit v konkrétní ceny. A pokud to neuděláme dobře, nebude naše podnikání funkční.

Nejprve se podívejme na kalkulace jednotlivých produktů. Jedna z mých bývalých kolegyň v gastroprovozu říkávala, že „halíře dělají talíře“. Myslela tím, že každý produkt musí být cenově v pořádku. Nemůžeme si dovolit mít řadu produktů ztrátových!

Takhle nějak by to mělo po přečtení článku dopadnout...
Takhle nějak by to mělo po přečtení článku dopadnout...
Zdroj: Google

Cenotvorba

Abychom cenu výrobku nebo služby dokázali vypočítat, nesmíme na nic zapomenout. Bývá častou chybou, že některé součásti kalkulace více či méně opomíjíme. Existuje poměrně jednoduchý způsob jak cenu spočítat, pokud zvážíme tři základní komponenty ceny:

  • Vstupní materiály, polotovary, energie, služby, atd.
  • Lidské zdroje
  • Zisk

Vstupní materiály

Některé vstupní materiály jsou nám keramikům jasné. Hlíny, engoby, barvítka, glazury. Vztahují se poměrně dobře k určitému objemu výroby, nebo třeba k jednomu kurzu. Avšak snadno lze zapomenout na náklady na materiál, který má delší dobu použití. Různá nářadí a drobné stroje, které k výrobě používáme. I ty je vhodné nějakým způsobem započítat.

Do této kapitoly patří také energie a použité stroje. Přestože na kruhu a v peci vytočíme a vypálíme tisíce hrnků, měli bychom myslet na peníze potřebné na opravy a amortizaci strojů. To znamená, že stroje se časem opotřebí a budou potřebovat náhradu. Je to těžké, ale měli bychom tušit, kolik výpalů vydrží spirály, nebo celá pec a rozpustit tyto náklady do jednotlivých produktů.

Pokud máme výrobní prostory v nájmu, většinou na tento náklad nezapomeneme. Jestliže pracujeme ve vlastním, je lákavé to pominout. Nicméně, náklady na údržbu nemovitosti by měly být také do kalkulací zahrnuty.

Lidské zdroje

Druhou zásadní kapitolu kalkulace ceny výrobku či služby tvoří náklady na pracovníky. Pokud zaměstnáváme další pracovníky, zřejmě je nezapomeneme započítat. Náklady na odvody, pojištění a starosti se zaměstnáváním nám to pravděpodobně nedovolí.

Pokud ale zaměstnáváme sami sebe, může situace vypadat jinak. Na sebe často zapomínáme, nedopřejeme si adekvátní ohodnocení, nebo ani nevíme, jaké by mělo být. Pokud nastupujeme do práce, dostáváme nástupní plat a pak občas licitujeme o navýšení. Jaká je ale skutečná hodnota naší práce?

Domnívám se, že největší hodnotu má pro nás samé. Vlastní hrnek, brambora, nebo dům má pro nás nedozírnou hodnotu. Jak ji ale vyčíslit do kalkulace výrobků? Mně se osvědčilo odrazit se od určité nejnižší akceptovatelné měsíční částky. Vím, kolik si minimálně musím měsíčně vydělat. Tuto částku pak rozpouštím do položky lidských zdrojů jednotlivých nákladů.  S tímto minimem pak mohu dále pracovat. Pokud je převis poptávky, můžu zdražovat, pokud budu točit rychleji, můžu zlevňovat a podobně.

Práce je v našich kalkulacích podstatnou či spíše tou nejpodstatnější položkou. Takže nám výrobky nejvíce prodražuje. S prodejci ceny za hlíny a pece pravděpodobně moc neusmlouváme, sebe ale podhodnotit dovedeme snadno. Jenže dobré ohodnocení naší práce je nezbytné. Budeme-li trvale podhodnoceni, nebudeme spokojeni. Existují průzkumy a pokusy, které říkají, že pokud třeba maséři dokázali zdražit svou práci, byli spokojenější a zakázek jim neubylo.

Zisk

Zisk je slovo, které někoho může i vylekat. Přece jsem si vydělal aspoň na svou práci. Jenže jako správní podnikatelé bychom měli investovat do technologií, obnovovat strojový park, rozvíjet kapacity, vytvářet rezervy a tak dále. A to lze jedině ze zisku. Bohužel výrobní sektor je obecně méně ziskový, než je tomu např. ve službách. Pokud bychom se podívali na ziskovost různých podniků, zjistíme, že výrobní podniky se pohybují maximálně v ziscích jednotek procent obratu. Zato technologické a inovující firmy, například Apple mají zisky v řádech desítek procent obratu. Ví někdo z nás keramiků, kolik procent našeho ročního obratu je skutečný zisk? Kolik nám zbyde z každé obrácené koruny? Stojí zato se nad tím zamyslet nebo to dokonce spočítat!

Ať počítáme, jak počítáme, nakonec to, co vypočteme, musíme nutně zasadit do reality. Zákazník je ochoten zaplatit za danou věc jen do určité výše. V každém segmentu existují jisté hranice. Tím neříkám, že hrnek nemůže stát sto, tisíc, nebo tři tisíce korun. Bavíme se tu o různých segmentech trhu a různých přidaných hodnotách, nicméně hřiště má své rozměry a hra má svá pravidla. I ta můžeme přepisovat tvorbou nových segmentů a kategorií produktů, to už je ale vysoká hra marketingu. Vytvořit nový segment a v něm aspoň na čas usadit váš výrobek, než vás dožene konkurence – tím dokážete získat výlučné postavení na trhu.

Pozor na to, aby naše kalkulace a ceny nebyly ovlivněny neschopností vyrábět dostatečný objem v odpovídající kvalitě při zachování potřeby vydělat určitý objem peněz. Staneme se tak nekonkurenceschopnými a naše zboží nebude prodejné.

Rozpočtování

Dosud jsme se věnovali mikrosvětu jediného produktu. Jenže aby nám provoz ekonomicky fungoval, potřebujeme zahrnout také časový rámec. Praktickým pohledem na naše podnikání je kalendářní rok, respektive účetní období. Roční perspektivou se dobře plánují investice. Není to totiž jen o tom se uživit. Chceme letos novou pec? Rozjedeme nové série výrobků? Začleníme novou technologii? Jestli se nám to povede, může napovědět právě roční výhled.

Rozpočet nám umožní zahrnout všechny produkty do širšího plánu, plánovat výrobu, lidské kapacity a podobně. Neříkám, že nutně musíme udělat rozpočet o desítkách nákladových a výnosových položek. Bylo by ale dobré vědět, kolik kurzů uděláme a co z toho budeme mít, kolik výrobků plánujeme vyrobit a prodat a tak dále. Je dobré mít přehled o maximálních kapacitách výroby a produkce (akcí, kurzů, výpalů…) Pokud se totiž daří a o produkty je zájem, není vůbec problémem přebrat a pak zjistit, že nabranou práci nemůžeme zvládnout.

Na úrovni rozpočtu, nebo chcete-li nějakého ročního plánu, se také dobře hodnotí jednotlivé produkty. Jednoznačně vidíte, co peníze nese. Který produkt je „dojná kráva“ a který se veze a děláte ho ze setrvačnosti, z nostalgie, z dobré vůle, ale rozhodně ne pro peníze.

Účetnictví a reportování

Plány a rozpočty jsou v podstatě obrazem našich přání a potřeb. Jestli se nám je povedlo naplnit, zjišťujeme pravděpodobně podle stavu svého konta, alespoň pokud se týká těch financí. Pokud je náš provoz složitější, než že vyrobíme pár zakázek ročně pro větší odběratele, nemusí to stačit.

Z vlastní zkušenosti vím, že vedení podvojného účetnictví stojí do 10. tis. Kč ročně a poskytuje v podstatě dokonalý report o hospodaření a to klidně v měsíčním intervalu. Myslím, že to je skvělý nástroj, jak sledovat nejen efektivitu vlastního podnikání. Pokud třeba vystavujete desítky faktur měsíčně za drobnější prodeje, kurzy a kroužky, získáváte včasný přehled o neplatičích. To už se vyplatí!

Zároveň, je-li vaše podnikání dynamické, účetnictví vám hravě ohlídá aktuální roční obrat a s ním spojenou hrozbu plátcovství DPH. Naše keramické podnikání totiž mívá vysokou přidanou hodnotu a tak se nám plátcovství DPH pro nízké náklady většinou hrubě nevyplácí. Pokud podnikání roste dál a my nabíráme zaměstnance a nakupujeme výrobní prostředky, situace se mění. Do té doby ale většina z nás být plátci nechce a spíše nebude. A pokud byste obrat 1 mil. Kč za posledních 12 měsíců překročili, hrozí vám zpětné doměření DPH.

Závěrem

Přeji nám keramickým podnikatelům, abychom měli a znali svou cenu a uměli prostřednictvím našich produktů ocenit hodnotu své práce. Jen tak budeme v keramickém živobytí dlouhodobě spokojení a naše práce pokvete.

Zdroje: https://www.penize.cz/slovnik/pridana-hodnota

Autor: Václav Kugler | Redaktor: Václav Kugler | Odborná korekce: Petr Toms | Jazyková korekce: Zuzana Chomátová
Diskuze