Tradiční čínské glazury I

Na úsvitu glazur

Čínští hrnčíři jsou svou produkcí vzorem nejen pro region východní Asie, ale díky nesmírnému významu po staletí hlasitě promlouvají do keramických tradic celého světa. V dlouhé řadě jejich technologických inovací výrazně ční veliké množství jedinečných glazur. V úvodním dílu ze seriálu o čínských glazurách poodhalíme tajemství prvních kameninových polev na světě. Následujíce aktuální poznatky současné archeologie pronikneme rouškou milénií k prvním popelovým glazurám – proto-seladonům.

Patrně první záměrné využití glazury ve východní Asii lze vysledovat již v období dynastie Šang. V oblasti Yüan-chhü byly objeveny dva glazované střepy ve vrstvách datovaných do počátku 14. století př. n. l. čili do doby bronzové. Vznikly 2500 let po zavedení prvních měkkých glazur na Blízkém východě ale 2000 let před první japonskou glazovanou kameninou a 3000 let před nástupem glazované keramiky v Evropě. Jedná se o nefritované, tzv. surové glazury. Jejich barevnost určuje přirozený obsah nečistot ve zdrojových surovinách (především oxidy železa, titanu a manganu). V určitém ohledu představují komplikovanější technologii než glazury z Blízkého východu, neboť vyžadují mnohem vyšší vypalovací teploty. Mluvíme tedy o tzv. tvrdých glazurách. Hlavní charakteristikou prvních kameninových polev je vysoký obsah CaO (oxidu vápenatého). Střepy nalezené na severu Číny nevznikly v místě uložení. Na základě analýz hmoty a charakteristického dekoru se vědci domnívají, že původní nádoby byly vyrobeny mnoho set kilometrů jižněji a do rozvíjejících se center na severu dováženy. Analýzy spodních vrstev skloviny dokládají křemičito- hlinito- vápenato- hořečnaté eutektikum. CaO zde plní funkci hlavního taviva. Nabízí se otázka, jaký je jeho původ. Při hledání odpovědi hraje důležitou úlohu neveliký obsah P2O5 (oxidu fosforečného) ve sklovině. Za použitelný zdroj CaO sice můžeme považovat vápenaté horniny a mušle, ale jen dřevěný popel obsahuje podobné množství P2O5 jako zkoumané glazury.

Je obtížné s jistotou určit, zda jsou sklovité vrstvy na drobných střípcích dílem náhody, anebo promyšleným záměrem tvůrce. Ostatně to není zcela jisté ani u kompletních nádob. U prvních nálezů sice nemáme přesvědčivý důkaz o záměrnosti, ale zdá se, že přechod k ovládnutí glazur proběhl poměrně rychle. Vývoj popelových glazur u jihočínské kameniny postupoval od nahodilých náletů přes vědomý posyp čistými popely až k užití tekutých suspenzí obsahujících popel a křemičitou hlínu. V prvních dvou případech šlo především o aplikaci taviva, které při vysokých teplotách reagovalo se slinutým povrchem. Produktem reakce byla tenká sklovitá vrstvička natavené hlíny. V popelo-hliněných kompozicích se již uplatňovalo praní popelů, což přispívalo ke stabilitě technologie. Přesto že neexistuje relevantní důkaz, můžeme se domnívat, že praní probíhalo tak jako v pozdějších dobách, kdy byla surovina uzavřena do vaku z hustě tkané textilie a vložena do proudící vody. Před aplikací čistých popelů praní neprobíhalo. Vodorozpustné alkálie přirozeně obsažené v popelu nepředstavovaly při nanášení posypem či náletem žádný technický problém. Naopak přispívaly k snazší tvorbě skloviny na povrchu nádob. Zmiňované techniky se od sebe vizuálně i chemicky příliš neliší.

Obr.1 Proto-seladon na nádobě na víno typu Zun – období Šang
Obr.1 Proto-seladon na nádobě na víno typu Zun – období Šang
Zdroj: Wikimedia Commons [cit. 20.5.2019]
Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Proto_celadon_Zun_wine_vessel_Shang_period_16_to_11th_century_BCE.jpg?uselang=cs#filelinks[T1]

Nejranější šangské polevy (obr. 1) bývají tenké, nepravidelné a zřejmě nanášené štětcem. Ty pozdější mívají patrné přelivy, což by mohlo odkazovat na polévání či smáčení. Popelové, nezřídka polokrycí glazury z dynastie Západní Čou (1045–771 př. n. l.) často pokrývají v silné vrstvě vnitřek i vnějšek a také nesou znaky tekuté glazurové suspenze. Keramika období Jar a podzimů (722–481 př. n. l.) je podobná. Ovšem později v období Válčících států (asi 475–221 př. n. l.) se glazury stávají tenčími a transparentnějšími. V průběhu dynastie Chan (202 př. n. l. – 220 n. l.) bývají glazované vnitřky okrajů a z venku jen vrchní části nádob.

Na částečně glazovaných nádobách dynastie Han (obr. 2) dokonale vyniká glazura coby prostředek zdůraznění tvaru. Formu převzaly od lakových a bronzových předloh včetně tenkých páskových či kroužkových úchytek, které však ztratily svou funkci a staly se jen výzdobným reliéfem. Společným rysem těchto nádob jsou několikanásobná soustředná vodorovná žebra. Mají evokovat exkluzivní bronzové vázy a také zabraňují stékání glazury při nejvyšší teplotě, která dosahovala 1250 °C. Některé znaky napovídají, že kamenina tohoto období byla popelem jen posypávána. Jeho přilnutí možná napomáhala předem nanesená vrstva organického lepidla, tak jak tomu bylo u středověké anglické hrnčiny. Příležitostně pozorujeme na víčkách a horních partiích povrchy se skvrnami silnější glazury. Tento druh dekorace může být inspirován kapkami popelové skloviny náhodně kanoucími z klenby pece. Kopie tzv. „potu pece“ zřejmě vznikaly cílenou aplikací drcené pecní strusky.

Obr.2 Zásobnice – dynastie Han
Obr.2 Zásobnice – dynastie Han
Zdroj: Wikimedia Commons [cit. 20.5.2019]
Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jar,_Han_dynasty,_stoneware_with_glaze,_Honolulu_Museum_of_Arts.JPG

Kromě převážně vápenatých kompozic byly nalezeny výjimečně i draselné. Z provincie Ťiang-si známe první kusy černého zboží. Jsou datované do období pozdní Šang až Západní Čou. Poměr draselných taviv je vůči vápenatým na tuto dobu netypicky vysoký. Černou barvu tvoří oxidy železa v množství mezi 5–10 %.

Výhodou vápenatých glazur obecně je možnost jejich přípravy z naprosto běžných surovin. Může to být vápenec, mramor, křída, skořápky korýšů, rostlinný popel a jíly. Výsledkem je tvrdá a chemicky odolná glazura s relativně nízkou teplotou výpalu. Pro rané čínské polevy je to typicky 1200–1240 °C. Vzhledem k obsahu plastických složek jsou vhodné pro glazování v koženém stavu. Pro svou částečnou transparentnost se hodí všude tam, kde se nachází plastické dekorace jako jemné rytí, rádlování, kolkování, hřebenování či dekorace pružinou – tedy všechny oblíbené způsoby zdobení rané čínské kameniny.

Obr.3 Žlutozelený seladon na třínohé dóze – dynastie Západní Han
Obr.3 Žlutozelený seladon na třínohé dóze – dynastie Západní Han
Zdroj: Wikimedia Commons [cit. 20.5.2019]
Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Yellowish-green_glazed_pottery_tripod_with_cover,_Eastern_Han_dynasty,_from_Lei_Cheng_Uk_Han_Tomb,_Sham_Shui_Po,_Hong_Kong_-_Hong_Kong_Museum_of_History_-_DSC00839.JPG?uselang=cs

Vývoj v Číně probíhal zcela oddělen od pestrých alkalických glazur z Blízkého východu. Co čínským raným glazurám scházelo na barevnosti, to doháněly svou tvrdostí a odolností. Právě proto dnes nalézáme tolik výjimečně dobře zachovalých nádob doby bronzové. Kromě několika výjimek dominovaly glazury míchané z hlín a popelů čínské výrobě glazur po staletí. Tento v podstatě jihočínský přístup může být vnímán jako jedno z nejúspěšnějších řešení konstrukce glazur v celé historii čínské keramiky a formovalo základ pro výrobu kameniny po dalších 2000 let.

 

Zdroje:

WOOD, Nigel. Chinese glazes: their origins, chemistry, and recreation. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1999. ISBN 0812234766.

NEEDHAM, Joseph; WOOD, Nigel; KERR, Rose; MEI-FEN, Tsai; and FUKANG, Zhang. 2004. Chemistry and chemical technology. Volume 5, part 12 Ceramic technology, Cambridge: Cambridge University Press. ISBN: 0521838339 9780521838337[T2] 

 

 

Diskuze