Politická situace
Pro zorientování se v tehdejší situaci ve starověké Číně se nemůžeme alespoň krátce nezmínit o politické situaci. 3. stol. př. n. l. se pomalu chýlí ke svému konci a mezi státy na území dnešní Číny panuje chaos, rivalita a zdánlivě nekončící mocenské boje trvající již 250 let. Krvavým a mnohdy velmi krutým bitvám má být ale brzy konec. Píše se rok 238 a novým vládcem království Čchin se stává teprve dvaadvacetiletý sebevědomý mladík Jing-Čeng. Ihned po usednutí na trůn se mladý král ve své zemi pouští do reforem v mnoha oblastech, zejména v zemědělství a armádě, a království se tak pomalu, ale jistě začíná nevídaně dařit. Díky tomu se mladý vladař odvážil bojovat i o území ostatních států. Po deseti letech vleklých bojů, a řekněme si to narovinu, i mocenských intrik, při kterých byl velmi šikovně jeden stát poštváván proti jinému, se mu daří podrobit si i všechny okolní státy a sjednocuje tak celou říši pod svou vládu jednoho panovníka – Prvního císaře, Š'-chuang-ti, a ukončuje tím dlouhé období chaosu.
Ani po nastolení míru to však neměl Jing-Čeng, nyní již Čchin Š'-chuang-ti, První císař, nikterak jednoduché. Země byla sice sjednocena, ale po dlouhém období válek a nepokojů také velice poničena. Obyvatelé živořili, byli vysílení a nemocní, půda byla zpustošená a nezbytná síť zavlažovacích kanálů zdevastovaná. Celou situaci také komplikoval fakt, že původní vlády všech sedmi království používaly na svém území své písmo, měnu a jednotky vah a měr. Nová sjednocená vláda Prvního císaře se však pustila do důmyslných reforem, například zakládání polností, umožnění nákupu a prodeje pozemků či uznání soukromého vlastnictví. V té době šlo o nevídané revoluční kroky, které však zajistily nové říši Čchin čilý vzestup a říše rychle nabírala na síle a životaschopnosti. Již během válek rekrutoval bitvami zocelený Čchin Š'-chuang-ti schopné jedince, kteří mu nyní přišli vhod a přispěli tak k rychlejší obnově čerstvě sjednocené země. Zemědělství však nebylo to jediné, čemu se v nové říši dostalo změn. Reformy čekalo i mnoho dalších odvětví státu. Jako nejdůležitější jmenujme například založení kompletního správního zřízení a komplexního úřednického systému, jmenování nejvyššího civilního kancléře, který měl na starosti civilní záležitosti, a důstojníka, který měl na starosti vše, co se týkalo armády. Pak zde byl i nejvyšší dozorčí státu, pod kterého spadali všichni úředníci. Toto byli tři nejdůležitější císařovi muži, konečná rozhodnutí o důležitých věcech však rozhodoval vždy sám Čchin Š'-chuang-ti. Sám také rozdělil říši do 36 (posléze 46) prefektur, které se dále dělily na okresy a další menší jednotky, zavedl jednotnou měnu, stejné soustavy jednotek míry a váhy, sjednotil písmové znaky, nechal standardizovat rozchod vozových kol a následně pro tyto standardizované vozy postavit cesty, sjednotil právní řád a v neposlední řadě také nechal opravit síť hradeb, které se nacházely v jednotlivých prefekturách, čímž došlo k jejich vzájemnému propojení a vznikla velkolepá stavba, která je dnes známá jako Velká čínská zeď.
Ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že díky rozkvětu celé říše Čchin byl První císař všemi milován a uctíván, opak je pravdou. Čchin Š'-chuang-ti měl pověst despotického tyrana, který držel otěže země pevně v rukou a liboval si v umocňování kultu své osobnosti. Pověstné byly tortury a popravy, jejichž popis by vydal na celý další článek. Mezi lidem se těšil čím dál menší oblibě a je pravděpodobné, že když ve svých padesáti letech náhle onemocněl a zemřel, poddaným se v jistém směru ulevilo, ačkoli to znamenalo pád dynastie Čchin. Jeho syn nebyl ani zdaleka tak zdatným panovníkem, jako jeho otec. Ačkoli některé hodnoty ustanovené za vlády Prvního císaře přetrvávají v Číně dodnes, samotná sjednocená říše Čchin vydržela naživu pouze 15 let.
Místo posledního odpočinku Prvního císaře
Každý velký panovník své doby si dával velice záležet na okázalosti místa svého posledního odpočinku, podívejme se například na pyramidy v Egyptě. Ve starověké Číně tomu nebylo jinak. Samotná stavba stála nemalé finanční prostředky a sebrala i mnoho lidských životů. A aby se stihla dokončit, než panovník odejde „na druhý břeh“, začínalo se s výstavbou zpravidla ihned po usednutí panovníka na trůn. Stejně tak tomu bylo i v případě Prvního císaře – stavba započala v jeho třinácti letech, kdy mu zemřel otec (ačkoli dočasně zemi Čchin až do jeho korunovace ve 22 letech řídila jeho matka-regentka a vládní poradci).
Terakotová armáda byla objevena relativně nedávno, v roce 1974, místními rolníky, kteří na úpatí hory Li-Šan, asi 35 kilometrů jižně od města Si-an, hloubili studnu. Některé prameny uvádějí, že se při výkopových pracích zničehonic propadli několik metrů hluboko pod zem, do jedné z chodeb. Když usedl zvířený prach a oni měli možnost se poprvé rozhlédnout kolem sebe, uviděli stovky terakotových vojáků. Jiné zdroje uvádějí, že to zase tak dramaticky neproběhlo, že rolníci prostě jen objevili keramické střepy, nález ohlásili archeologům, kteří následně objevili zbytek. Ať už to bylo jakkoli, jedno bylo jisté – jednalo se o největší archeologický objev 20. století. Následné archeologické průzkumy odhalily dílo nevídaných rozměrů, plocha celého areálu dle nejnovějších měření z 21. století činí 98 km2. Na stavbě se podílelo okolo 700 tisíc trestanců a zajatců. V díle historika S´-ma Čchiena (S´-ma Čchien: Zápisky historika) se uvádí, že se pod zemí nachází kopie pozemského světa – palác plný pokladů, strop pomalovaný jako jasná obloha, a také, že zde vedly řeky rtuti, které mohly být jedním z obranných mechanismů proti vniknutí vykradačů hrobek. Ostatně takových mechanismů měla hrobka hned několik, ležela na utajeném místě, jehož polohu znala jen malá hrstka lidí a stavbaři, kteří dílo vybudovali a obranné mechanismy (i to, jak je obejít) znali, byli po dokončení své práce bez milosti popraveni.
V celém areálu pod horou Li-Šan se kromě místa posledního odpočinku nacházejí i hradby, stovky podzemních komor s výzbrojí, vozy z bronzu a bronzovými soškami zvířat, komora se sochami herců a úředníků, a nalezeno zde bylo i množství vzácných klenotů. Jednotlivé komory byly poskládány z cihel a doposud nebyly všechny odkryty. Ani hlavní palác nebyl doposud celý odhalen. Již nyní ale víme, že hrobka Prvního císaře se nachází přímo uprostřed hlavního paláce, 30 metrů pod zemským povrchem.
Armáda
Jak již bylo zmíněno, po smrti Prvního císaře začala říše velmi rychle upadat. A chátrat začalo i místo císařova posledního odpočinku. Protičchinští povstalci místo vypálili, ukradli mnoho kusů zbraní a armádu se snažili potupit tím, že mnoha vojákům usekali hlavy.
Samotná terakotová armáda byla odkryta na třech hlavních nalezištích, z nichž největší (objekt č. 1) skýtá pohled na vojsko v pravoúhlé bojové formaci čítající okolo 6 tisíc válečníků, koní a okolo 40 dřevěných vozů. Každý válečník držel v ruce svou zbraň – luk a šípy, kopí, oštěpy, halapartny, samostříly a dle pozic jednotlivých vojáků a způsobu držení zbraní je patrné, že jsou připraveni k okamžitému útoku. Ačkoli zbraně, které ve svých rukou válečníci drželi, byly vyrobeny převážně ze dřeva (s bronzovými detaily), a proto se jich mnoho nedochovalo, lze z jejich držení i samotného postavení válečníků čerpat mnoho cenných informací ohledně tehdejší válečné strategie.
Objekt č. 2, který leží nedaleko, taktéž nebyl doposud celý odkryt. Z rentgenového průzkumu však vědci dokázali zjistit, že se pod zemí ukrývá okolo 350 tažných koní, 116 sedel, okolo 900 postav a 90 válečných vozů. Všichni válečníci, koně a vozy rovněž tvoří důmyslnou válečnou bojovou formaci, na každém z vozů byly tři postavy – jeden vozka a dva bojovníci.
Třetí objekt byl nalezen na druhé straně od objektu č. 1 a nedosahuje takových rozměrů, jako předchozí dvě naleziště, avšak na významu mu to nikterak neubírá, ba naopak. Nachází se v něm 66 válečníků a jedno čtyřspřeží a od prvních dvou nalezišť se liší také tím, že vojáci zde nalezení netvoří žádnou bojovou formaci, ale jsou uskupeni pro provádění strážní služby. Každý z vojáků má zbroj typickou pro královskou gardu. Na místě bylo objeveno i mnoho dalších artefaktů, například kosti zvířat, bronzové kroužky, které sloužily pravděpodobně k upevnění závěsů, či zbytky zvířecích obětin – z celé scény je zřejmé, že se jednalo o velitelský stan.
Všechny objekty (jak přísně střežený velitelský stan, tak dvě bojové formace) posílají světu jasný vzkaz v podobě vítězného vojenského tažení Prvního císaře. Kromě těchto tří objektů (jam) zde byla nalezena i jáma čtvrtá, která však byla nalezena prázdná, a to z toho důvodu, že císař zkrátka zemřel příliš brzy a řemeslníci ji nestihli dokončit.
Do archeologického výzkumu jsou zapojena pracoviště jak z Číny, tak z celého světa. Každý, byť sebemenší, nalezený střípek musí být zaregistrován, aby mohl být následně použit k dokreslení celé mozaiky.
Sochařství ve starověké Číně
Sochařství mělo ve starověké Číně velký význam a tradici, známé jsou nálezy malých pomalovaných sošek již z nové doby kamenné. Celou velkolepou terakotovou armádu tak můžeme považovat za studnici jak armádních, tak uměleckých informací. Terakotoví bojovníci představují staročínské sochařské umění hned z několika hledisek. Prvním z nich je velikost. Celkový počet bojovníků a koní je kolem 8 000 kusů, válečníci dosahují výšky až dvou metrů, koně jsou v životní velikosti. Jde tedy o dílo nevídaných rozměrů. Další hledisko je realismus – všechny sochy jsou vymodelované přesně dle skutečných proporcí, každá z nich je propracována do takových detailů, jakými jsou například hodnosti jednotlivých vojáků a jejich přirozenost. Třetím aspektem je absolutní osobitost postav, resp. výrazu jejich tváří, kterou čínští sochaři přesně vystihli pomocí dokonalé mimiky a gest, každá z postav má svůj jedinečný výraz ve tváři a každá tvář je originál, to znamená, že v celé armádě nenajdete dva stejné vojáky, resp. vojáky se stejným výrazem v obličeji. Z obličejů vojáků lze kromě mimiky vyčíst i to, odkud pocházeli, kolik jim bylo let a dalo by se říct, že i povahu.
Armáda byla v původním stavu pestře vymalovaná. Bohužel, požáry a vodní eroze se na nátěrech neblaze podepsaly, a tak došlo k poškození velké části z nich. Ze zbytků barev, které se na místě dochovaly, dokázali odborníci zjistit, že šlo o minerální barvy převážně v základních odstínech – červená, zelená, modrá, bílá, černá. A nebylo by to Keramikum, aby nás nezajímaly i procesy okolo samotné hlíny. Každý (i v případě, že nemá žádné zkušenosti s keramikou) si asi dovede představit, jak musela být výroba tolika soch náročná. Při samotném procesu výroby byly, kromě tradičních postupů, jakými jsou třeba vrstvení, lepení, řezání a malba, použity dvě základní metody – ruční modelování a tvarování pomocí forem. Sochy této velikosti se pochopitelně nemohly vyrábět z jedné masy, vyráběly se postupně od spodní části. Nejprve byl zhotoven podstavec, ke kterému byla přidělána chodidla, nohy, po částečném zaschnutí bylo přiděláno tělo (až po pas) a posléze i zbytek trupu. Ruce byly většinou vyráběny zvlášť a k tělu byly přilepeny dodatečně, podobně jako hlava. Na takto připravenou sochu v hrubých obrysech pak řemeslníci vrstvili další materiál a tvořili oblečení a detaily. Hlava včetně vlasů se tvarovala ve formách, k hlavě pak byly ručně přimodelovány uši, následně byly vyřezány oči, řasy a ústa, popř. vousy, a další detaily. Při celém procesu se muselo dbát na rozmanitost výrazů v obličejích válečníků. Po dokončení modelačních prací přicházelo na řadu vypalování. Podle vědeckých zjištění každá socha prošla žárem mezi 950 a 1050 °C. Podobně, tedy odspodu, byli modelováni i koně, akorát s tím rozdílem, že samotný trup byl podepírán dřevěnými opěrami.
Jak již bylo zmíněno, relativně krátce po skonu Prvního císaře došlo v mauzoleu k požáru, bylo to někdy v období končící říše Čchin a nastupující říše Chan. Došlo tehdy k částečnému zřícení stropů a poškození některých soch, které při vysokém žáru prošly ještě jedním výpalem a změnily tak svou původní barvu z šedé na červenou.
Co se samotných sochařských mistrů týče, je toho o nich známo velmi málo, neboť umělečtí řemeslníci v době dynastie Čchin neměli příliš vysoké sociální postavení. Měli však právo na to, vyrýt svůj podpis do svých děl, takže u některých plastik známe jména tvůrců. Ovšem více informací o nich se z dobových pramenů nelze dozvědět. Dle archeologických průzkumů bylo zjištěno alespoň to, že na plastikách pracovalo okolo 80 keramických řemeslníků, protože 80 byl počet jmen vyrytých na tajných zákoutích soch. S jistotou ale můžeme říct, že sochaři byli velice zkušení a že na armádě pracovali ti nejlepší řemeslníci své doby. Jejich práce je jakýmsi mostem mezi tím, co už bylo do té doby objeveno, a budoucností, protože terakotová armáda je dílo ve své velikosti a preciznosti velice pokrokové a nese v sobě bezpochyby odkaz pro budoucí generace.
Zajímavosti
- Jsou známy i další armády v hrobkách čínských císařů, žádná z nich však nedosahovala takových rozměrů.
- Protože všudypřítomný smog a vlhkost v současné Číně způsobovaly značné poškození soch, rozhodli se archeologové pro částečné zasypání naleziště, aby přetrvalo i pro další generace.
Zdroje
- COTTERELL, Maurice. Terakotová armáda: tajné kódy císařových válečníků. Přeložil Jan KOSTŘAVA. Praha: BB art, 2004. ISBN 80-7341-408-2.
- CIARLA, Roberto. Terakotová armáda: podzemní svět prvního čínského císaře. Čestlice: Rebo, 2005. ISBN 80-7234-470-6.
- XIAOCONG, Wu. Císařova statečná armáda před více než 2000 lety. Přeložila Lenka Tománková. Xi´an Welt Bücherpublikations-Co., 2006. ISBN 978-3-00-027997-3.
Autor: Míša Maderová | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Hana Križanská
Přihlaš se a vlož komentář...