Mnoho keramiků i výrobních podniků má podivnou schopnost bez následků porušovat pravidla, a když pak nastanou problémy, tvářit se překvapeně. V případě sušení to není dobrá strategie. Možná jste na YouTube viděli videa hrnčířů v Indii, kteří keramiku suší na slunci. Nezkoušejte to. Jejich hlína není plastická. Je velmi písčitá a lehčená a po generace se učí, jak s ní pracovat. Vaše plastická hmota to jistě nezvládne, a proto pokud chcete svoji keramiku s úspěchem sušit, je potřebné myslet na následující:
Když keramika schne, smršťuje se
Ve většině případů se praskliny objeví, když smršťování probíhá v různých částech střepu natolik odlišně, že překoná jeho vnitřní soudržnost. Nejde tedy ani tak o rychlost sušení, jako o jeho nestejnoměrnost, která vede k praskání nebo hromadění zbytkového pnutí. Rovnoměrnost sušení umožní jedné dílně keramiku sušit bez problémů a za polovinu času, než to zvládne jiná dílna a navíc s vysokými ztrátami.
Keramika má tendenci schnout nerovnoměrně
Exponované části, jako jsou okraje, budou schnout dříve než ostatní části výrobku. Udělejte vše proto, abyste po celou dobu zajistili rovnoměrné schnutí. U komplikovaných tvarů budou určité části schnout rychleji bez ohledu na to, jak je otáčíte.
Vypozorujte tu fázi v procesu, kde se ve výrobku poprvé objevují změny v obsahu vody, tzv. gradienty sušení
To se může stát u rozpracovaného nezakrytého výrobku nebo u výrobku, který je po vytvoření ponechán příliš dlouho nezakrytý. Hlína ve svém plastickém stavu snadno absorbuje napětí vytvořené 3% rozdílem obsahu vody mezi nejsušší a nejvlhčí částí. Vzniklý rozdíl má tendenci zůstávat ve výrobku po celý zbytek sušení a v pozdějších fázích mohou slabší a tenčí části praskat.
Nirvánou kontinuálního sušení je tunelová sušárna s řízenou vlhkostí
Sušárna je přístupná na obou koncích, vozíky vjíždějí na jednom konci a vyjíždějí na druhém. Plné teplo pece fouká poblíž východu, kde je rovněž dodáván vnější suchý vzduch. Proud vzduchu pokračuje směrem ke vchodu, kde je nižší teplota a maximální vlhkost. Větrací otvory podél tunelu jsou podle potřeby (pro vyladění procesu) používány pro přívod vnějšího čerstvého vzduchu nebo odvod vlhkého vzduchu.
Nirvánou periodického sušení je komorová sušárna s řízenou vlhkostí
Povrchová voda je ze střepu odstraněna pomocí rychle proudícího vlhkého vzduchu v atmosféře pomalu klesající vlhkosti. Svižný vlhký průvan se potká se všemi povrchy, čímž se odstraňuje stejné množství vody. Kontrola vlhkosti může být tak snadná jako kontrola, kolik vnějšího suchého vzduchu je přivedeno dovnitř a kolik vlhkého recirkulovaného vzduchu je odvedeno ven. Kompromisem může být zvláštní plastem uzavřená část studia nebo dílny sloužící jako vlhčírna (vlhkost je přirozeným důsledkem ohrazení vlhkého výrobku). Keramika schne mnohem pomaleji, ale také mnohem rovnoměrněji. V okamžiku, kdy je smrštění u konce, může být vyjmuta k finálnímu sušení na vzduchu. Hrnčíři a hobby keramici mohou rozšířit tento princip umístěním keramiky na podložky pod textilii a plastovou fólii. Tak se zpomalí, a tedy i zrovnoměrní proces sušení.
Berte v potaz každý jednotlivý typ výrobku, který se suší
Přemýšlejte o jeho zvláštních potřebách. U komplexních a neobvyklých tvarů mohou být pomalu schnoucí části urychleny pomocí jiné orientace (např. otočením misky dnem vzhůru jakmile je to možné), vhodným umístěním (např. postavením hrnků do kruhu uchy dovnitř) nebo upravením proudění vzduchu či zakrytím. Rychle schnoucí části lze dokonce zpomalit aplikací vosku nebo latexu v koženém stavu.
Keramika potřebuje adekvátní proudění vzduchu, teplotu a čas
Je to nutné proto, aby odešla voda uzavřená v pórech, která se neodpařila při pokojové teplotě. Bez sušící komory s teplotou přes 100 °C je pak vaše pec posledním místem schnutí. Elektrické pece postrádají proudění vzduchu k odvádění povrchové vody. Systém pecního odvětrávání proto považujte nejen za investici do bezpečnosti, ale také do správného sušení. Je nezbytné (ať už s odvětráváním nebo bez) zajistit pomalý ohřev nad bodem varu, aby se mohla zbytková voda (vzdušná vlhkost) z pórů odpařit, než začne samotný výpal. Je-li to nutné, naprogramujte po několik hodin (nebo dokonce dní) výdrž na teplotě 115 °C, než budete pokračovat ve výpalu. I když by se mohlo zdát, že teploty vyšší než bod varu, tedy 100 °C, by vytvořily páru, kvůli které by mohla keramika prasknout, není tomu tak (proto udržujeme teplotu na 115 °C).
Hlíny s vysokým podílem aplastik mají vynikající vlastnosti, co se schnutí týče
Není to dáno pouze díky očividně nižšímu smrštění sušením, ale proto, že propustnost pro vodu je lepší a neplastické složky vytváří dodatečné cesty pro odchod vody z výrobku. Kromě toho aplastika působí tak, že ukončují trhliny v jejich časném mikroskopickém stádiu.
Obtížnost sušení roste exponenciálně s velikostí a hmotností střepu
Nepodceňujte nárůst problémů během sušení keramiky, které jsou větší, než byly v minulosti. Zatímco při výrobě 25cm talířů se může za řadu let objevit jen pár problémů, u 30cm talířů mohou ztráty sušením narůst desetinásobně. Některé tvary velmi proměnlivých tlouštěk a hranatých kontur jsou obzvláště problematické. Velké talíře, zejména porcelánové, mohou být skutečnou výzvou. Všímejte si vlivu tvaru a kontur na výskyt prasklin vzniklých sušením.
Nepodceňujte vliv změn klimatu a počasí na obvyklé vzorce sušení
Dávejte si pozor na dlouhé, chladné a vlhké období, které kulminuje suchým obdobím, zejména pokud jste vy nebo vaši spolupracovníci začali být díky těmto podmínkám trochu nedbalí. Studené zimní měsíce mohou znamenat nízkou vlhkost. Upravte své metody, nebo vytvořte takové prostředí pro sušení, které je na těchto změnách maximálně nezávislé.
Hlína se skládá z mikroskopických plochých krystalů
Pokud jsou v plastickém stavu orientovány náhodně, smrštění je stejné ve všech směrech a během rovnoměrného sušení nedochází k žádnému napětí. Avšak pokud se srovnají, dochází k menšímu smrštění podél jejich délky než šířky. Takže praskliny se mohou objevit, i když je sušení rovnoměrné Například orientace částeček napříč dnem u širokých na kruhu točených kusů má tendencí být více nahodilé než směrem nahoru ve stěnách. A tak pokud takové výrobky točíte, stlačte dno, abyste je zkusili seřadit rovnoběžně s povrchem a abyste redukovali napětí během sušení. Zvažte také, jak vaše výrobní vybavení může zarovnávat částečky nestejnoměrným způsobem.
Suroviny ve hmotě
Je možné, že příčina praskání může mít svůj původ ve hmotě, která je příliš citlivá na změny surovin, nebo že i běžně stabilní hmota byla změnou surovin ovlivněna. Na tyto změny budete muset reagovat úpravou receptury. Na druhé straně s obviňováním hmoty se neunáhlete. Pokud výrobce sanitární keramiky zvládne usušit 22kg porcelánovou toaletní mísu a vy máte problém s kameninovým talířem vážícím 1 kg, existuje velká šance, že úprava vašeho výrobního procesu problém vyřeší.
Pokud vaše hmota obsahuje například bentonit, můžete jeho množství bezpečně snížit o 1–2 % bez jakéhokoliv vlivu na vypálené zboží. Tím se zvýší propustnost (takže voda může rychleji unikat) a sníží se smršťování. Jiným přístupem je zaměnit část jílu za méně plastickou variantu (nebo kaolin za méně plastický kaolin). Nižší plasticita znamená, že se hmota nebude stejně dobře tvarovat, avšak může být jednodušší zvyknout si na horší plasticitu, než řešit praskání při sušení. Při zavádění výše uvedených úprav sledujte změny ve slinutí a hmotu upravte snížením nebo zvýšení obsahu taviv. A ještě jedna poznámka – nedůvěřujte názorům jiných lidí o tom, které kaoliny a jíly jsou více nebo méně plastické. Proveďte testy na smrštění sušením, abyste si to sami potvrdili.
Při práci s porcelánem buďte realističtí
Neočekávejte, že bude porcelán schnout stejně jako kamenina nebo pórovina. Nepředpokládejte, že budete schopní vyrobit jakýkoliv tvar nebo velikost z porcelánové hmoty. Pokud má střep na profilu různou tloušťku a ostré kontury, nemusí být porcelán praktický. Na druhou stranu, zatímco ve velkovýrobě si nelze dovolit sušící postupy náročné na čas a práci, keramici jednotlivci mohou pečlivým opatrováním provést sušením i náročné hmoty. Například porcelán může ztrácet vodu velmi rychle (a proto se může hodně smrštit) během prvních minut a hodin sušení. Jinak problémové kusy je možné úspěšně sušit tak, že je rychle po vytvoření zakryjete a necháte je tak klidně i po několik dní, aby pomalu prošly počáteční fázi sušení.
Efektivní způsob pro testování a hodnocení chování během schnutí je užitečný
Některé laboratoře mají komplexní nástroje a generují tuny čísel a reportů, ale když je požádáte o vysvětlení chování materiálu během schnutí, mohou ztratit řeč. Znalost povrchové plochy částeček, velikosti částeček, smršťování atd. je sice hezká, ale chování během schnutí je komplexní proměnná, která navíc zahrnuje tvar částeček, interakce, identitu a povahu interakcí částečka-částečka a částečka-voda. Test DFAC (tzv. Drying Factor Test) je snadný na provedení a poskytuje skutečné hodnoty, které reprezentují tuto vlastnost.
Závěr
Berte praskliny na keramice vážně. I pár prasklých výrobků může poukázat na chybu ve vašem procesu. Může to totiž být jen štěstí, že ostatní zůstaly ušetřeny. Otestujte si novou hlínu nebo její novou várku. A pamatujte, sušení opravdu není žádná magie. Snažte se jen o to, abyste v jakémkoliv stádiu sušení mohli vybrat jakýkoliv výrobek s jistotou, že testy na obsah vody provedené kdekoli na střepu přinesou obdobné výsledky.
Příklady z praxe
Na následujících řádcích nám autor Tony Hansen dává nahlédnout do svého pomyslného deníku, v rámci nějž problematiku sušení v krátkosti demonstruje na reálných příkladech. Nutno podotknout, že se většinou nejedná o běžnou praxi, ale spíše o experimenty s technikou sušení a materiály.
Od točení na kruhu ke glazování a vypálení za 18 hod
Trvalo 2–3 min, aby tento hrnek z hlíny Plainsman M370 za pomoci horkovzdušné pistole (ne fénu) mírně zkožovatěl pro obtočení. Trvalo pár sekund zpevnit ucho před přilepením. Fotografie znázorňuje, jak ho přivádím do koženého stavu, aby byl připraven na glazování. Suším ho rovnoměrně a uvážlivě. Potom jsem ho uvnitř vylil glazurou a okamžitě ho do ní smočil i okrajem dolů. Znovu jsem ho pár minut sušil horkovzdušnou pistolí a potom jsem smočil zbývající vnější část (tedy po místo, kde jsem před tím s glazováním skončil). Další 3 min jsem ho sušil horkovzdušnou pistolí a vložil do pece. Poučení: Klíčem není rychlost sušení. Ale jak stejnoměrné je (pozoruji změnu barvy a zaměřuji se na nejvlhčí části). Vypálil jsem ho na žároměrku 6 (cca 1200 °C) rychlostí 200 °C/hod s hodinovou výdrží na 120 °C kvůli finálnímu odchodu vody.
Pozn. překl.: Nejedná se o standardní postup, ale o extrémní testování technologie a materiálu.
Jak rovnoměrně usušit tyto hrnky, aby se předešlo prasklinám
Je důležité, aby ve všech fázích schnutí v kusech nevznikaly gradienty (části různých tuhostí). Tudíž rád připevňuji ucha co nejdříve je to po vytočení možné. Nevyhnutelný gradient vznikne tak jako tak, protože okraje musí být dostatečně tuhé na to, aby se při lepení příliš nedeformovaly. Jak ale zpevnit tyto hrnky pro obtočení a zároveň ujednotit vlhkost? Prvním klíčovým krokem je jejich umístění na sádrovou desku. Poté jsem je přikryl textilií (dobře poslouží acetát, zlidověle umělé hedvábí, protože je prodyšný). Následně jsem vše vložil do velkého pytle na odpadky a uzavřel. Sádra zpevní dno a absorbuje vzdušnou vlhkost, čímž se zpevní i stěny. Další den jsou všechny části výrobku v koženém stavu.
Nejde o rychlost sušení, ale o jeho rovnoměrnost
Polovina těchto hrnků vyrobených z hlíny Plainsman Polar Ice praskla. Vím přesně, proč se tak stalo. Po vytočení jsem je položil před ventilátor na pomalu se otáčející točnu, aby se zpevnily dostatečně nato, abych mohl přilepit ucha. Samozřejmě jsem na ně zapomněl a okolo okraje už byly docela tuhé, zatímco dno bylo stále vlhké. Rychle jsem ucha přidělal a přikryl je textilií a plastovou fólii a nechal jsem je tak po dva dny, aby se vlhkost sjednotila. Bez ohledu na to se tím na počátku vzniklým nepoměrem zpečetil jejich osud. Ponaučení: V žádném případě nesmí být během sušení žádná část výrazně napřed.
Tři ústřižky toaletního papíru – tajemství usušení hrnku za hodinu
Po otáčení se před ventilátorem byly tyto porcelánové hrnky připraveny k obtočení a připevnění ucha za 15 min. Následně byly otočeny dnem vzhůru a ucha byla zabalena. Za dalších 45 min byly hrnky suché a připravené k vypálení. Nejde o to, jak rychle něco sušíte, ale jak rovnoměrně. Ucha by za normálních okolností schnula rychleji. Jejich obalení proces zpomalí dostatečně na to, aby probíhal synchronně se zbytkem hrnku.
Můžete usušit hrnek s uchem za dvě hodiny? Ano!
Víko mé vypalovací pece se zdá být tím správným místem pro rovnoměrné sušení, dokonce i pro čerstvě vytočené střepy. V době, kdy hrnek začal viditelně schnout, byla uvnitř pece teplota okolo 550 °C a víko začínalo být docela horké. Dno hrnku bylo nejteplejší a vršek nejchladnější, přesný opak toho, jak obvykle během sušení vzniká nerovnoměrnost (vrch schne nejdříve). Tento princip by mohl být využit při výrobě vyhřívané sušící komory. Ve vnitřním prostoru by mohla být udržována vysoká vlhkost a průvan vzduchu skrz by mohl odvádět vlhký vzduch a zajistit potřebnou rychlost.
Pozn. překl.: Sušení na peci nelze považovat za běžnou praxi, neboť by s takovým postupem zřejmě nesouhlasil její výrobce.
Profil střepu je důležitým faktorem při vyhýbání se trhlinám
Obrázek znázorňuje profil misky. Pro úspěšné sušení a výpal je vhodné, aby měl střep co nejrovnoměrnější tloušťku. Stejně důležité je vyhnout se ostrým konkávním úhlům. Bylo by možné ztenčit oblast vně nožky vytvořením ostřejší konkávní kontury, avšak ta, pokud by byla příliš ostrá, by mohla představovat slabinu, kde by mohla vzniknout prasklina.
Zajistí přidání ostřiva vždy lepší chování během sušení
DFAC test pro hodnocení chování během schnutí porovnává typickou bílou kameninu (na obr. vlevo) a tu samou hmotu s 10% přídavkem mletého molochitu o hrubosti síta 50–80 ok (pozn. překl.: To odpovídá přibližně velikosti 0,297–0,177 mm). Vidíme, že charakter trhliny je poněkud odlišný, ale jinak se zdá, že nedošlo ke zlepšení. Zatímco přidání ostřiva snižuje smrštění sušením o 0,5–0,75 %, snižuje také pevnost za sucha (v důsledku toho je trhlina zubatá, není to čistá linie). Ostřivo také lépe odvádí vodu na povrch, všimněte si, že rozpustné soli se tolik nekoncentrují. Dalším problémem jsou zubaté okraje disku, do plastické hlíny je obtížnější říznout čistou linii.
Nejprve jsem přemýšlel, proč tyto dva hrnky tak špatně praskly
Ale ve skutečnosti by mě mělo zajímat, proč zrovna tento nepraskl. Tato hlína má smrštění sušením 8 % a je velmi plastická. Měla by prasknout, když schne. Přesto hrnek, který nepraskl, jasně demonstruje, že s náležitou péčí mohly být pravděpodobně úspěšně usušeny všechny tři. Předpokládejte, že pracujete s porcelánem a točíte velké ploché talíře. Měly by prasknout. Pokud se tak nestane, předpokládejte, že se to stane, pokud jejich sušení nebudete věnovat dostatečnou pozornost. Ale co je to dostatečná pozornost? V žádném okamžiku by neměla být jakákoliv část střepu tužší než jiná. Občas je jedinou možností, jak to zajistit, točení na sádrové desce.
Ukládejte hrnky uchy ve středu a během sušení je zakryjte
Ucha se ze všech stran vystavují vzduchu a schnou (a proto se i smršťují) mnohem rychleji než stěny. Cokoliv, co můžete udělat pro zpomalení jejich schnutí, se odrazí ve stejnoměrnějším procesu.
Jak interpretovat prasklinu na kotouči sušícím se v rámci DFAC testu
Kotouče používané v rámci DFAC testu mají průměr 12 cm a tloušťku 5 mm (ve vlhkém stavu). Téměř ve všech obvyklých hlínách, když se během sušení smršťují, se trhliny objeví. Stává se to proto, že středová část je zakrytá a zůstává měkká, zatímco obvod schnutím tuhne (pozn. překl.: v rámci testu je do středu kotouče položen kovový disk o průměru 6 cm, který nutí veškerou vodu migrovat k vnějšímu okraji). Tím vznikne jakýsi souboj sil s později schnoucí vnitřní částí, která je tažena k vnějšímu tuhému obvodu a vynucuje vznik praskliny (začínající od středu). Pokud má hlína vysokou plasticitu a pevnost za sucha, může tak silně tahat od středu, že se na vnějším suchém okraji objeví praskliny, aby se uvolnilo napětí. Nebo může vytvářet trhliny, které vedou paralelně k vnějšímu okraji, na hranici mezi vnitřní a vnější částí. Povaha, počet a šířka prasklin jsou interpretovány pro vytvoření faktoru schnutí, který může být následně zaznamenán.
Proč mají praskliny ve dně tvar písmene S
U tohoto hrnku bylo schnutí uspíšeno použitím horkovzdušné pistole. Rychlost sušení není problém. Jsem schopný vysušit tento hrnek za pár minut, pokud budu teplo aplikovat rovnoměrně po celé ploše. Avšak v tomto případě jsem nejdříve vysušil stěny, dno tak zůstalo pozadu. Prvním překvapením je, kde prasklina začíná. Je to bod, ve kterém se ve skutečnosti potkávají dvě praskliny, obě začínají na vnější hraně (to je místo, kde se napětí potkává s hlínou dostatečně tuhou na to, aby praskla). Dalším překvapením je, že před koncem procesu se náhle praskliny začínají zvětšovat (rozdíl v pořízení těchto fotografií je asi jen minuta). Způsob, jakým se tyto dvě trhliny potkávají ve středu, vytváří charakteristickou trhlinu ve tvaru písmene S.
Ten samý hliněný disk sušený rychle horkovzdušnou pistolí a pomalu ventilátorem v rámci DFAC testu
Středová část byla zakrytá, zatímco obvod uschnul a jako první se smrštil (změnil tvar středové části). Žádné praskliny. Ale jak středová část tuhla, dosáhla bodu, kdy byla dostatečně zpevněná na to, aby začala vyvíjet síly, které od vnějšího okraje (naproti sobě) vynutily vznik dvou prasklin, které pokračovaly dovnitř, až se potkaly. Poté se trhlina rozšířila, aby rozptýlila více napětí (šířka této trhliny se vztahuje ke smrštění sušením dané hlíny). Avšak zrychlené tempo u kotouče vlevo ponechalo více napětí, které bylo na samém konci uvolněno dalšími tenkými trhlinami od vnějšího okraje. Poučení: Podmínky pro vznik trhlin byly v obou případech vytvořeny už na začátku procesu, avšak vlastní prasklina vznikla později. Urychlení procesu pouze vytvořilo malé dodatečné praskliny na okraji.
Šestnáct druhů hlíny. Žádný z hrnků během sušení nepraskl. Proč?
Klíčem je vyhnout se metodám, jejichž výsledkem je, že je jedna část výrobku v jakékoliv fázi sušení tužší než druhá. Vytočte hrnky se stejnou tloušťkou stěn. Postavte je na sádrovou desku (to odsuší dno). Dodělejte ucha až chvíli poté, co jste vytočili hrnky. Přidělejte je, jakmile jsou okraje dostatečně tuhé na to, aby držely tvar (v mých podmínkách to trvá 2 hod). Použijte spojovací metodu, která umožňuje použití hodně tlaku (lepší než naškrabávání). Použijte jen tak malé množství šlikru o konzistenci husté smetany, aby se části spojily (žádné nadměrné vytékání šlikru okolo). Naskládejte všechny hrnky na podložky blízko sebe okrajem vzhůru a přikryjte je vzdušnou textilií (např. acetátem). Vložte je do velkých pytlů nebo zabalte do fólie a zastrčte ji pod desku. Další den obtočte dno (na stejnou tloušťku jako stěny). Položte je okrajem dolů (s uchy do středu) na hladké podložky (ne sádrové) a přikryjte je velkou textilií, kterou lze zahnout pod desky tak, aby nikde nezůstaly díry, kudy by mohl proudit vnější vzduch (v mých suchých podmínkách budou suché za dva dny).
Praskající těžké a tlusté talíře
Co dělat? Čím lépe namíchaná a prohnětená hmota, čím menší kus, čím tenčí stěny a čím rovnoměrnější sušení, tím méně prasklin bude. Čím hůře namíchaná a prohnětená hmota, čím větší kus, čím silnější stěny, čím nestejnoměrnější profil střepu a nerovnoměrné sušení, tím více prasklin. Nezavrhujte možnost, že schnutí takového výrobku, může trvat měsíc i déle.
Proč při výrobě větších kusů točit na sádrové podložce
Kvůli rovnoměrnému sušení. Jakmile to bylo možné, zakryl jsem střep textilií a poté jsem ho vložil do pytle na odpadky. I když se horní část dostala v sušení trochu napřed, přes noc dno dohnalo rozdíl, protože sádra z něj odsála vodu. Ráno jsem střep nadzvednul bez nutnosti odřezávání a asi po hodině byl dostatečně ztuhlý na obtočení. Sádrovou podložku jsem k točně připevnil pomocí podložky „Batmate“. Tenká vrstva šlikru nanesená na podložku a rázné nahození kusu hlíny na ni ji dobře přilepí (chce to cvik trefit se na střed). Žádná jiná metoda tak dobře nezajistí rovnoměrné sušení napříč výrobkem a předcházení prasklinám jako tahle.
Jak usušit a vypálit porcelánový talíř o průměru 80 cm bez vzniku prasklin
Co je k tomu zapotřebí? Tři měsíce. Porcelány jsou jemné hmoty a u těžkých kusů nebudou tolerovat nestejnoměrné schnutí v jakékoliv fázi. Tento talíř vypálený na žároměrku 10 vyrobil Peter Flanagan z Okanagan Potterry v Nelson, B.C. I samotný výpal je výzvou. Porcelány mají vysoký obsah křemene, a proto dostat takový výrobek přes jeho přeměnu (~650–500 °C) bez prasknutí je možné pouze, pokud to probíhá velmi pomalu. Fakt, že staří čínští hrnčíři vyráběli velmi velké porcelánové kusy, znamená, že měli znalosti také o pomalém chladnutí (a byl to přirozený důsledek pecí, jež používali). Avšak naše moderní pece chladnou rychle, takže pokles musí být zpomalen. Peter zvyšuje úroveň svých „nadlidských schopností“ tím, že na své keramice používá listry, což znamená další dva přechody přes problematickou přeměnu křemene. Pokud to budete zkoušet, buďte připraveni na velmi pomalý výpal (tj. 25 °C/hod) během tohoto teplotního rozsahu.
Sušení plátu hlíny mezi sádrokartonovými deskami
Vyrábím si sám vlastní pecní pláty určené pro nízký výpal (ze směsi pyrexu a kaolinu v poměru 50:50 s 20% přídavkem ostřiva). Jak je mohu usušit? Takto. Můžete si myslet, že hmotnost vrchní desky by bránila smrštění plátu a praskl by, ale k tomu nedochází.
Neuvěřitelná plasticita bentonitu a poučení z toho plynoucí
Váza vlevo (vysoká 20 cm) je vytočena z materiálu, který se zdál být velice plastický. Od spodu až po vrch jsem dosáhl téměř rovnoměrné tloušťky (5 mm). Váza vpravo měla stejnou původní velikost (20 cm). Nicméně schnutím se smrštila na pouhých 18 cm výšky, tj. smrštila se o 14 % (oproti 6 % u té nalevo). Stěna je nejužší poblíž dna a je pouze 2 mm silná. Jak lze vytočit tak tenkou stěnu? Hmota je namíchaná z 50 % jílu ball clay a 50 % bentonitu. Bentonit sám o sobě nemůže být smíchán s vodou, ale pokud je za sucha smíchán s jemnozrnným ball clay, tak to lze. Trvalo asi 4 dny břečku odsušit na sádrovém stole. Je to snad nejhůře schnoucí hmota, jakou si lze představit. Poučení: I taková hmota muže být sušena bez toho, aby praskla. Jak? Jeden měsíc pod textilií a plastovou fólií, aby se zajistil stejný obsah vody napříč střepem. To znamená, že lze bez prasklin usušit jakoukoliv hmotu, pokud sušení probíhá dostatečně rovnoměrně.
Tento kousek hlíny obsahoval tolik ostřiva
Tato hmota určená pro modelování se jmenuje Industrial Crank a je od výrobce Potclays v UK. Část jsem usušil, rozplavil, ostřivo jsem prosil a poté jsem zbývající hlínu odsušil. Obsahuje téměř 50 % ostřiva. Přesto je tato hmota známá pro svoji úžasnou plasticitu a houževnatost. Jak je to možné, když obsahuje tolik ostřiva? Je to díky základní hmotě. Je velmi lepkavá a plastická. Přesto má pouze 6% smrštění sušením. Ostřivo má úzký rozsah velikosti – od hrubosti síta 35 po 70 (vysoké procento je nejhrubší velikosti). Přesto hmota překvapivě nepůsobí drsně. Proč? Opět, je to základní hmotou. Každá částečka ostřiva je usazena „v lůžku“, které jí pevně drží, avšak zároveň jí umožňuje volnost pohybu.
Tuto hlínu je nemožné usušit. Přesto jsem to zvládnul. Jak?
Tato hmota je namíchaná z bentonitu a jílu ball clay v poměru 50:50. Smrštění sušením je 14 %, tedy více než dvojnásobek v případě obvyklé keramické hmoty. Mělo by být nemožné ji usušit, maximální množství bentonitu, které hmoty normálně snesou je 5 %. Přesto si všimněte, že spoj ucha a stěny je bezchybný a bez sebemenší tenké prasklinky (ačkoliv dno přece jen trochu prasklo). Pamatujte, že čím lepší namíchání a prohnětení, čím menší výrobek, čím tenčí střep, čím lepší spoje, čím stejnoměrnější obsah vody v celém výrobku během celého procesu sušení a čím vlhčí klima, ve kterém žijete, tím úspěšnější sušení bude. Co obnášelo usušit tuto hmotu? Jeden měsíc pod textilií a plastovou fólií. Textilii jsem každých pár dní měnil. Zavedením stejných principů budete i vy svoje výrobky úspěšněji sušit.
Chcete točit porcelánové talíře s tlustými dny a tenkými okraji
Potom je možné, že budou potřebovat na uschnutí týden. Tento talíř má dno silné 2,5 cm (zatímco okraj je čtvrtinový). Během prvních pár hodin bude takto tenký okraj schnout rychleji než dno. Avšak jakmile bude schopný podepřít váhu přes něj přehozené textilie, vložím ho do pytle na odpadky, uzavřu a nechám ho tak po několik dní. Dokonce ani po takové době, i přesto že podložka byla suchá, nešel jednoduše odlepit. Dno bylo stále docela měkké, ale okraj byl dostatečně tuhý na to, aby se talíř dal obrátit dnem vzhůru a obtočit (snažil jsem se vytvořit profil o stejné tloušťce). Potom jsem ho přikrytý textilií sušil několik dalších dní. Trvalo to alespoň týden. Pokud bych okraj nechal uschnout během několika prvních hodin, velmi pravděpodobně by talíř později praskl.
Sušení hrnků před ventilátorem za 2 hod a bez prasklin
Hrnky byly vytočeny z hmoty Plainsman Coffee Clay a poté se asi 30 min sušily před ventilátorem, než byly dostatečně tuhé pro přidělání uch. Hmota Coffee Clay je plastická a praskne, pokud nejsou výrobky rovnoměrně sušeny. Pokud ale jsou, nedochází k žádným problémům. Po připevnění byl na ucha aplikován vosk (pouze tenká část na vnitřní straně byla vynechána, aby měla kudy unikat voda). To zpomalilo jejich schnutí. Jinak by schnuly mnohem rychleji než tělo hrnku. Pak šly do pece a na glazování byly připravené další ráno.
Proč byla tato ucha vytažena hodinu po tom, co byly vytočeny hrnky
Protože schnou a tuhnou mnohem rychleji. Když jsou na hrnek ucha lepena pomocí šlikru asi o hodinu později mají stejnou tuhost jako hrnky. Hrnky s přilepenými uchy, které stojí na sádrových podložkách, budou následně přes noc přikryty textilií a plastovou fólií. Další ráno budou mít všechny části stejnou tuhost a hrnky budou připraveny pro obtáčení (pozn. překl.: V tomto případě se musí autor při obtáčení obtížně vyhýbat již nalepených uchům). Poté budou dekorovány, postaveny na dřevěně desky a zabaleny do textilie na uschnutí.
____
Z originálu „The Black Art of Drying Ceramics Without Cracks“ přeloženo s laskavým svolením Tonyho Hansena.
Překlad: Hana Križanská | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Zuzana Chomátová
Přihlaš se a vlož komentář...