Jak se to přihodilo, že jsi se ocitla v České republice?
Žila jsem dřív ve Skotsku a po skvělých letech hrozného počasí, jsem se rozhodla následovat svého partnera do Čech.
Co tě přivedlo ke keramice? Čím je pro tebe atraktivní?
Začala jsem s keramikou pozdě. Během studií ve Francii jsem nijak o keramice nepřemýšlela. Myslela jsem si, že skončím v produktové či designové agentuře, jak jsme se spolužáky předpokládali. A i když jsem byla šťastná, že se můžu učit kreativnímu odvětví, vždy jsem tušila, že to není přesně ten směr, kterým chci jít.
Můj zájem o keramiku začal růst poté, co jsem se přesunula do Spojeného království. Studium si žádalo tvorbu modelů a spíš náhodou jsem navázala spolupráci s keramiky ze sousedních ateliérů. Skončilo to tím, že jsem začala jejich studia navštěvovat. Učila jsem se tam pak od mnoha keramiků.
Jsem velmi vděčná, že se to vše přihodilo přirozeně a mou vlastní cestou. Hlína sice odpouští, ale zároveň je velmi komplexní a to na ní mám ráda. Klade mi výzvy, neustále mě překvapuje a vyžaduje nekonečné znalosti, které snad ani během jediného života nelze získat.
Odkud bereš inspiraci?
Vždy mě ovlivňoval Land art už od dob mých studií (2003), a to zejména práce Andy Goldsworthyho. Možná i díky němu jsem se přestěhovala do Skotska. Hodně mě také ovlivňuje minimalismus a přístup čisté estetiky, což patrně pramení z podhoubí užitého umění.
Co máš nejraději na české keramice?
O české keramice, i od českých keramiků, se učím hodně. Čeští keramici mají často velký vztah k materiálu. Obzvlášť ráda se tu učím o starých technikách výpalů. Také je to úžasná komunita vášnivých jedinců, kteří velmi pokorně respektují hlínu, a to je mi velmi blízké.
Máš v Praze vlastní studio Terra, které je otevřené veřejnosti. Jak to funguje?
Navštívila jsem mnoho studií, což mi dost pomohlo, když jsem přemýšlela, jak postavit to svoje. Nedá se říct, že by byly stejné jako Terra, byly různorodé a skvělé svým vlastním způsobem a všechna mě inspirovala. Dalo by se říct, že v mém studiu je z každého kousek.
Nedokázala bych dělat keramiku, aniž bych učila. Opravdu potřebuji kontakt s lidmi, sdílet zkušenosti a znalosti. V mém vývoji je to zásadní. Nemám tolik času, kolik bych potřeboval na své vlastní výrobky, ale jsem šťastná, pokud můžu pracovat s hlínou a být se svými studenty. Vše je o vyvážení obojího. Nečekám uznání druhých, ale pokud lidé mají rádi to, co dělám, pak je to rozhodně plus.
Přihlaš se a vlož komentář...