V průmyslových provozech jsou obvykle k dispozici takové procedury a vybavení, které umožňují, aby se určité procento zbytků zapracovalo do čerstvě namíchaných hlín nebo aby se použilo jinde ve výrobě. Pojďme tedy přijmout další výzvu – recyklaci v uměleckém ateliéru nebo studiu.
Sběr zbytků
Smíchejte co největší možnou dávku, aby se vyplatilo ji otestovat a rozhodnout se, jak ji použít. Máte na zahradě starou vanu? Teď už víte, co s ní. Určete, zda chcete být striktní, co se týká oddělených sběrných nádob a pravidel stanovujících, která hlína je povolená do které z nich. Nebo prostě házejte všechny zbytky do jedné nádoby, protože lidé tak jako tak nemají tendenci řídit se pravidly. Určitě je ale praktické oddělovat alespoň šamotové hlíny.
Co se týká třídění hlín rozdílných vlhkostí, pokud to jenom trochu jde, oddělujte suché zbytky z obtáčení, přetočenou plastickou hmotu a šlikr. V budoucnu to ušetří spousty práce, protože přetočenou hlínu stačí nechat jen trochu oschnout na povrchu, poválet a máte hotovo. Téměř suché zbytky z obtáčení nebo výmět vzniklý v průběhu sušení neházejte do šlikru, protože tak vzniknou těžko rozmíchatelné hrudky. Takový odpad nechte úplně uschnout, a až pak jej zalijte vodou. Po nasáknutí dostanete podobný šlikr jako po točení, takže už není problém všechno zamíchat dohromady. Samozřejmě pokud máte průmyslové rozplavovače, nemusíte třídění podle vlhkosti vůbec řešit.
Důležitou pomůckou je výkonné míchadlo (nejlepší je to se dvěma protiběžnými vřeteny), abyste byli schopni důkladně rozmíchat jednotlivé várky do husté hladké břečky, ze které bude následně třeba odstranit méně vody.
Přijměte taková opatření, která zajistí, že se do žádné dávky nedostanou kousky sádry. Pokud máte ve svém okolí někoho technicky zdatného, zvažte vyrobení vibračního síta. Možná kontaminace vás pak už nemusí trápit. Vibrační síto se dá sem tam koupit i použité. Dříve se větší pevná síta zavěšovala na dlouhé řetízky a klepalo se jimi o zeď, a jednoduché vibrační síto bylo na světě.
Smíchání zbytků porcelánů a kamenin není problém. Stejně jako žlutých, bílých nebo hnědých keramických hmot. Výsledná hmota je čistě intuitivní záležitostí, avšak nemusí být, pokud se třídí a míchá ve stabilním poměru. Ušetří to spoustu času při testování.
Testování dávky
Během testování se snažte popsat vlastnosti recyklované hlíny – např. zbarvuje se do mírně až středně hnědé, slinuje při žároměrce 5–6 (cca při 1200 °C), je velmi jemná a hladká, má nižší plasticitu. Následně vypalte malou testovací dlaždici, kterou v peci pokud možno umístěte na teplejší, chladnější a normální místo.
Smrštění sušením a plasticita
Plasticita bude často nižší než u původní keramické hmoty. Vyrobte hrnek a při točení se soustřeďte, abyste si mohli poznamenat, zda je méně plastická než obvykle. Přidělejte ucho a pozorujte, jak se chová během typického procesu sušení. Zaměřte se zejména na praskliny v místě, kde je přilepené ucho, a ve dnu. Pokud sušení probíhá bez problémů, avšak hmota postrádá plasticitu, pak snese přídavek směsi bentonitu a ball clay v poměru 50:50. Ball clay je obecně světle se pálící kaolinitický plastický jíl, který můžeme nahradit například tuzemským jílem B1 ze Skalné. Obvykle stačí přidání 5 % směsi. Už malé procento bentonitu vylepší plasticitu jakékoliv hmoty, nicméně jeho vmíchání do vlhké břečky nebo plastické hmoty je téměř nemožné. Avšak důkladným protřepáním společně s namletým ball clay v plastovém sáčku se oddělí ty nejdrobnější částečky bentonitu mezi skoro stejně drobné částečky ball clay, takže se tento nový prášek jednoduše rozmíchá ve vodě. Pečlivě protřepanou směsí pak posypte vršek břečky a nechte ji vsáknout, než ji míchadlem vmícháte. Případně bentonit a ball clay rozplavte a následně odsušte na sádrové desce a zpracujte společně se zbytky. Mějte ale na paměti, že odsušení může trvat dny a směs bude neuvěřitelně lepkavá.
Jelikož je potřebné procento směsi nízké, bude mít její přidání do hmoty minimální dopad na vlastnosti po výpalu. Po výpalu na žároměrku 6 (cca 1220 °C) se směs barví do hnědožluta, neovlivní tedy vzhled většiny žlutých a hnědých kamenin pálených na tuto teplotu.
Má to však jednu nevýhodu. Směs může zanechat nános špíny na vaší sádrové desce v případě, že bentonit obsahuje vysoké množství rozpustných solí. Proveďte tedy nejdříve test na malé desce, nebo směs odsušte jiným způsobem. Případně si vyčleňte jednu konkrétní desku, kterou k tomuto účelu budete používat opakovaně.
Soulad s glazurou
Vyzkoušejte několik glazur a u testovací dlaždice proveďte zkoušku pomocí ledové a vařící vody, abyste odhalili jakékoliv praskliny nebo odlupující se glazuru. Pokud glazura praská, přidejte do recyklované hlíny trochu jemně mletého oxidu křemičitého, například 5 %. To lze udělat rozplavením směsi oxidu křemičitého a ball clay v poměru 50:50, odsušením a prohnětením společně s recyklátem. Přidáním směsi se poněkud sníží slinutost u hmot pálených na vysoko (více u těch pálených na střední teploty), avšak při 5–10% množství by měl být efekt minimální.
Slinutost
Pokud je hlína recyklovaná ze směsi kamenin a porcelánu určených k výpalu na střední a vysoké teploty, mohla by být na žároměrce 10 (cca 1280 °C) příliš vitrifikovaná nebo příliš nedopálená na žároměrce 6 (cca 1220 °C). To poznáte, pokud je testovací dlaždice zkroucená nebo nafouklá – tedy přepálená, nebo je naopak křehká a porézní – tj. nedopálená.
Snížit slinutost (totéž jako zvýšit maximální teplotu výpalu) lze poprášením nebo zapracováním směsi oxidu křemičitého nebo šamotu a ball clay v poměru 50:50, případně pouze žáruvzdorné hlíny. Začněte s asi 10 %. Naopak zvýšit slinutost lze poprášením nebo zapracováním směsi živce a ball clay v poměru 50:50. Opět začněte s asi 10% přídavkem.
Hlína pro modelování
Pokud je plasticita recyklované hlíny vysoká, lze přidat ostřivo nebo papír. Zapracujte 10–20 % ostřiva (např. o hrubosti síta 20–40 ok – pozn. překl.: to odpovídá přibližně velikosti 0,8–0,4 mm) nebo přidejte papírová vlákna. Pokud to plasticitu sníží příliš, vmíchejte bentonit a ball clay v poměru 50:50.
Barva není dostatečně červená
Zapracujte červenici Redart (v našich podmínkách to může být jakákoliv plastická silně železitá červenice) a bentonit v poměru 95:5, nebo přidejte 1 % oxidu železa.
Rozpustné soli na vypáleném povrchu
Do břečky přidejte asi 0,3 % uhličitanu barnatého. Dejte si ale pozor, uhličitan barnatý je toxický.
Máte-li k dispozici vícero směsí recyklované hlíny, jejichž plusy a mínusy se vzájemně vyvažují, můžete je smíchat.
Více informací k problematice vlastností keramických hmot a jejich úpravě najdete ve článcích Aplastika I a Aplastika II.
Odsušení várky
Odsušení není jednoduché. Pro větší množství je potřeba velký sádrový stůl a nároky na něj snižuje co nejhustší možná břečka. Jinou metodou je nalití břečky na plátno natažené přes dřevěný nebo kovový rám a překrytí dalším plátnem. Rám se dá nahradit i malým venkovním bazénkem poskládaným na sucho z cihel, který vyložíte plátnem. Cihly dejte i na podlahu, a pokud jsou čisté, můžete je na výšku zapíchat jednu vedle druhé i přímo do šlikru. V Asii se k odsoušení používají třeba vysloužilá pálící pouzdra. Větší hlinařské nebo keramické provozy používají pro odvodnění kalolisy. V případě nezvladatelného množství šlikru můžete sáhnout po menším vinařském nebo třeba laboratorním zařízení.
Elegantní možností, jak si poradit s přebytkem vody, je přidání suchého šamotu. V některých případech už nebude třeba vůbec odsoušet. Záleží jen na vás, jaké množství a jak hrubý použijete, ale každopádně počítejte se snížením plasticity a zvýšením teploty slinutí. Trochu méně aktivně bude vysoušet přídavek suchého písku nebo živce. Obojí také sníží plasticitu, ale jak už bylo řečeno, písek zvýší teplotu výpalu a živec ji naopak sníží. Budete-li chtít takto ztužovat hmotu, pořiďte si hodně silné dvouvřetenové míchadlo.
Bezpečnost
Nakládání se zbytky hlín může být prašný proces, dle potřeby proto noste respirátor. A opatrní buďte i při práci s velkým míchadlem, může být nebezpečné.
Zpracování
Jak už bylo řečeno, vámi recyklovaná hlína bude mít tendenci k menší plasticitě, než když byla nová. Z části je to dáno vzduchem, který se do hlíny postupně dostane. Vyhráno mají ti z vás, kteří vlastní šnekový lis s vakuovou komorou. Vy ostatní ale nemusíte házet flintu do žita. Můžete vytvořit skvěle odvzdušněnou hmotu, jen to bude stát víc práce. Popisovat všechny možné techniky ručního zpracování (válení) je nad možnosti tohoto článku, ale jistě najdete spoustu názorných videí. Dlužno dodat, že se jednotlivé techniky hnětení liší nejen v efektivitě, fyzické a technické náročnosti, ale především v uspořádání vnitřní struktury.
Odležení a uskladnění
Opomíjenou a velmi účinnou cestou, jak zvýšit plasticitu hmoty, je její odležení. Dá se říct, že čím déle odpočívá, tím lépe. Udělejte si vlastní test, ve kterém zkuste pracovat s materiálem jedné šarže jen s tím rozdílem, že jej použijete ihned po recyklaci, pak po týdnu, po měsíci a jestli vydržíte tak i po roce. Čerstvá hlína se s rok odleželou vůbec nedá srovnávat. Také tím vyřešíte některé technologické vady.
Sice to není moc hygienické, ale plasticitu podpoříte i organickými složkami, které necháte v hlíně zetlít. Pokud máte kuráž a nejste alergičtí, zkuste ve fázi šlikru přidat jemný prach z broušení dřeva. Po roce po něm nezbyde ani památka a dostanete zas o kousek lepší hmotu.
Získávání plasticity je spojeno s potřebou vody, proto je nutné mít hlínu před válením i odležením o něco mokřejší. A nezapomeňte dát hroudám před uložením pěkný tvar a hlavně dokonale nepropustný obal. Pro uskladnění doporučuji chladný, vlhký a temný prostor. Pro dlouhodobé uložení většího množství se hlína někdy zakopává pod zem.
Další možnosti recyklace
Zbytky hlín můžete využít i jinak než v dílně. Když budete všechno bez rozdílu průběžně sušit a skladovat, postupně nasbíráte dostatečné množství pro stavbu venkovní keramické nebo chlebové pece. Ovšem jen když máte dost místa na zahradě. Že nemáte? Nevadí. Jde to i jinak. Někteří výrobci vám za původně jimi vyrobenou suchou hlínu dají čerstvou.
Závěr
Připadá vám recyklování dílenských odpadů pracné? Pravdu má ten, kdo tvrdí, že cena za novou hlínu není tak vysoká, aby se to ekonomicky vyplatilo. Důležitým motivem může být šetrnost k životnímu prostředí a nerostným zdrojům. Horniny a minerály použité jako suroviny pro keramické hmoty se v přírodě neobnovují ani zdaleka tak rychle, jak je člověk těží. Uvážlivým hospodařením dopřejete radost z keramiky i dalším pokolením. Těžební a zpracovatelský průmysl je navíc velmi náročný na energie a vodu.
Ba co víc? Vyhýbáním se fyzicky náročnému zpracovávání nevědomky přicházíme o nenahraditelný kontakt s keramikou v prapůvodní rovině. Odměnou za vloženou energii a čas vám bude hlubší porozumění hliněné podstatě. Vám, vašim dětem i vašim studentům a kurzistům.
Děkuji, že recyklujete.
------
Z originálu „Recycling Scrap Clay“ přeloženo s laskavým svolením Tonyho Hansena.
Překlad: Hana Križanská | Odborná korektura a doplnění: Petr Toms | Jazyková korektura: Eliška Malaníková
Přihlaš se a vlož komentář...