Poznámky k raku

Historie

Pojem „raku“ se poprvé objevil v 16. století v Japonsku. Volně přeložen znamená spokojenost, potěšení, radost a také „nejlepší na celém světě“. Byla jím složena pocta práci Chojira, který byl vybrán vlivným čajovým mistrem Senno-Rikyu, aby vytvořil nádoby dokonalé jednoduchosti pro zen-buddhistický čajový obřad.

Nedávná historie chápala raku jako pojem, který je pevně spojený s tvorbou západních umělců. Je však důležité zmínit, že ačkoliv je vliv Japonska uznáván, jsou rozličné techniky západního raku poněkud odlišné od těch praktikovaných po staletí v Japonsku.

K prvnímu představení této techniky na Západě došlo ve 20. letech díky Bernardu Leachovi. Nicméně na počátku 30. let jí nebyla věnována významná pozornost. Až ve 40. a ještě více v 50. letech se začal značný počet umělců, a to jak ve Spojených státech, tak v Anglii, věnovat jejímu výzkumu.

Známější se stala teprve v 60. letech, kdy s technikou raku a povýpalovou redukcí začal experimentovat americký umělec Paul Soldner. Jeho přispění k rozvoji raku technik zpřístupnilo novou bohatou oblast, ve které se mohou keramici s libostí oddávat svým vášním.

Hlíny

Hlína vhodná pro raku je jednoduše kterákoliv hlína, která vydrží rychlé ohřívání a chlazení, příznačné pro raku výpal. Většina raku hlín, a to jak pro modelování, tak pro točení, má za základ hlíny odolávající vysokým teplotám, jako je kamenina a žáruvzdorné jíly. Tyto hlíny při raku výpalu obvykle neslinují, tudíž ponechávají dostatek prostoru ve své struktuře pro pohyby během ohřívání a chlazení. Aby se zvýšila tato otevřenost hlíny a aby získala další vhodné vlastnosti dle našich potřeb, přidává se do ní 25–30 % ostřiva různé zrnitosti. Pro ještě větší zvýšení odolnosti vůči teplotnímu šoku lze přidat k připravené hlíně až 15 % spodumenu a mastku.

Engoby

Abychom docílili změny povrchu a/nebo barvy hlíny, můžeme použít celou řadu materiálů jako např. engoby, terra sigillatu, barvicí oxidy nebo barvítka. Do engob je nutné přidat dostatečné množství taviva, obvykle v podobě frity, aby těsně přilnula ke střepu, protože jinak by mohlo dojít k jejímu odloupnutí po výpalu glazury. (Pozn. redakce: Přídavek frity není nezbytný v případě, že budeme engobovat vhodným materiálem, hustotou a na optimálně vlhký podklad.) 

Glazury

S příchodem sortimentu olovnatých, nízkotavných alkalických a boritých frit se otevřel nový prostor pro pokusy s glazurovými recepturami. Experimentování s raku glazurami probíhá rychle a výsledky jsou téměř okamžité, takže pokroku a prohloubení znalostí docílíte stejně rychle.

Jednoduchým způsobem, jak zjistit, zda je glazura vhodná pro raku, je testovací výpal nízkotavných frit a jejich kombinací. Všechny nízkotavné frity se taví při teplotách pod 1000 °C a poskytují řadu možností, jak ovlivnit barevnost a kvalitu povrchu. K fritovému základu se často přidává křemen, aby se zvýšila tvrdost, a malé množství jílu, které glazuru zjemní a zlepší její rozptýlení ve vodě. Užitečným doplňkovým tavivem přispívajícím k rovnoměrnému vytavení je také oxid zinečnatý. A konečně, je-li to zapotřebí, přídavek glazurového ztekucovadla či bentonitu zamezí rychlému usazování fritové složky.

Vytahování rozžhavených kusů z pece.

Autor: Petra Čermáková

Zdroj: Petra Čermáková

Barva

Veškeré nízkotavné glazury mohou být obarveny přidáním oxidů, podglazurními barvami nebo barvítky. Barvy se budou lišit u zásaditých a kyselých glazur, jako např. mezi glazurou s vysoce zásaditou fritou a glazurou založenou na olovnaté fritě. Pro začátek se řiďte následujícími pravidly:

Bílá: 5–8 % oxidu cíničitého (který ale potlačuje krakelování)
Tyrkysová: 1–3 % oxidu měďnatého
Zelená: 4–8 % oxidu měďnatého
Modrá: 2 % oxidu měďnatého a 0,5 oxidu kobaltnatého
Fialová: 5 % oxidu manganičitého

Mnohé barvy (červené, žluté, zelené, modré atd.) mohou být jednoduše připraveny za použití barvítek. Na začátek použijte 5–6 % a podle výsledků upravujte.
Glazury s vysokým obsahem alkálií podle všeho produkují nejlepší paletu barev. Naproti tomu glazury obsahující olovo vytvářejí více lineární a jakoby vykreslené krakely.
Základním požadavkem na raku glazuru je hladké a rovnoměrné vytavení. Nejlepší je společně pálit glazury s podobným charakterem tavení. Proto někteří keramici upravují složení raku glazur tak, aby u nich docílili podobných teplot tání a tím si usnadnili proces výpalu.

Rozpustné soli

Rozpustné soli představují skupinu chemikálií (obvykle chloridy nebo dusičnany kovů), které v kombinaci s raku výpalem a povýpalovou redukcí vytvářejí metalické listry. Stříbrná, zlatá a perleťová iridiscence jsou jen některé z mnoha efektů, kterých lze dosáhnout rozličnými způsoby.

Kovové soli (dusičnan stříbrný a/nebo zásaditý dusičnan bizmutitý) se mohou přimíchat do glazury. Kovové soli (chlorid cínatý, sírany barya, mědi a železa, stejně jako dusičnany stříbra a bismutu) se po rozpuštění ve vodě nanášejí natřením či postřikem na glazovaný povrch před výpalem. 

Výpal

Posuzování vytavení glazury pohledem do rozžhavené pece je stále tím nejlepším způsobem, jak určit správný okamžik pro vytažení výrobků z pece. Avšak i pyrometr je užitečným pomocníkem. Při slinování glazury procházejí výrobky mnoha chemickými změnami, při kterých se vytvářejí bublinky. Musíme proto dostatečně dlouho počkat, aby se opět usadily.

Misky vypálené technikou amerického raku

Autor: Václav Kugler

Zdroj: Václav Kugler

Receptury

Receptury keramických hmot

La Meridiana   

Ball Clay  36  
Kaolin  33  
Molochit (-80)  27  
Bentonit  5    

Paul Soldner  

Mastek  20  
Žáruvzdorný jíl Lincoln  50 
Písek (-30)  30   

David Millar 

Žáruvzdorný jíl  50
Bílá kamenina  20
Mastek  15

Engoby    

Bílá engoba (základ)
Ball clay 80  
Kaolin 20  

Černá engoba
Základ +  
Oxid železitý 10
Oxid manganičitý 4 

Modrá engoba
Základ +  
Oxid železitý 2
Oxid manganičitý 1  
Oxid kobaltnatý 2

Zelená engoba
Základ +  
Oxid chromitý 8

Raku glazury 

Bílá
FFA 5 
FTA 1002 
Kaolin 12
Křemen 5
Oxid cíničitý 5

Růžová
FFA 5 40 
FTA 1002 40 
Kaolin 12 
Křemen 5 
Oxid cíničitý 2   
Pigment SC49 3

Tyrkysová
FFA 5 40 
FTA 1002 40 
Kaolin 12 
Křemen 7 
Oxid měďnatý 1 

Modrá
FFA 5 40 
FTA 1002 40 
Kaolin 12 
Křemen 5 
Oxid měďnatý 2   
Pigment 500F 0,7

Žlutá
FFA 5 40 
FTA 1002 40 
Kaolin 12 
Křemen 5 
Pigment SC30 6

FFA 5  - nízkotavná alkalická frita, FTA 1002 - boritá frita (Pozn. redakce: FFA 5, FTA 1002  – pravděpodobně Colorobbia.)

Naked raku

Vykrývací engoba
Kaolin 50 
Křemen 50

Glazura
Jakákoliv raku glazura

Různé

Měďnatá engoba  
Oxid měďnatý 80  
FTA 1002 10 
Bentonit 10  

Černá engoba 
Černý pigment 50 
Boritá frita 20 
Ball clay  30

Engoby pro zakuřování
Ball clay 50
Porcelán 10
Barev je dosáhnuto přidáním barvítek nebo oxidů.

Základní testování

Test č. 1: Otestujte různé frity

F1 olovnatá frita
F2 boritá frita
F3 alkalická frita

Test č. 2: Otestujte glazuru
Otestujte různé frity v poměru 80 % frita s přidáním 10 % kaolinu a 10 % křemene. Obměňujte množstevní poměry. Pro bílou glazuru přidejte malé množství cínu nebo zirkonu.

Test č. 3: Otestujte barvu
a) Oxid měďnatý od 1 % do 8 % pro tyrkysovou až zelenou (lineární test). (Pozn. redakce: Lineárním testem je myšleno postupné pravidelné přidávání určité složky. V tomto případě můžete přidávat po 0,5, 1 nebo 2 %.)
b) Oxid nebo uhličitan kobaltnatý (malé množství) nebo modrý pigment pro modrou. (Pozn. redakce: Startovní množství u sloučenin kobaltu může být už 0,5 %.)
c) Jakékoliv barvítko nebo barvicí oxid v rozmezí 1–8 %.
d) Kombinaci různých barvítek jako např.: 

Modré barvítko: 0,5   1,0   1,5   2,0   2,5   3,0
Oxid měďnatý:   9,5   9,0   8,5   8,0   7,5   7,0 

- - - - -

Z originálu „Notes on Raku" přeloženo s laskavým svolením školy La Meridiana - International School of Ceramics in Tuscany.

Překlad: Hana Križanská | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Jaroslava Kolbeková