Objev popela jako glazurové suroviny nepochybně nastal, když si čínští hrnčíři všimli, že se jim nádoby v pecích na dřevo částečně glazují popelem, který je tahem komína unášen skrz pec. Některé z nejranějších glazur vyrobených v Číně vznikly pravděpodobně kombinací popela z výpalu v peci a červenice. Funkční vysokotavitelné glazury mohou být vytvořeny smícháním popela, živce, vápence a hlíny. (Pozn. překl.: Není jasné, co chce autor říct. Zda to, že lze s čímkoliv kombinovat, nebo že popelové glazury mohou být hodně jednoduché. K popelu lze přidat jakoukoliv glazurovou surovinu. Může ale nastat i situace, kdy bude popel tvořit glazuru sám o sobě.)
Chemické analýzy dřevěných a rostlinných popelů ukazují, že obsahují 10–15 % oxidu hlinitého, 30–70 % oxidu křemičitého, až 15 % uhličitanu draselného, až 30 % uhličitanu vápenatého, a to společně s oxidy železa, fosforem, hořčíkem a dalšími prvky. Všechny tyto oxidy jsou v glazurách užitečné a uhličitan draselný je cenným tavivem. (Pozn. překl.: Rozsahy jsou reálně mnohem větší: SiO2 1–96 %, Al2O3 0–30 %, K2O 0–50 %, CaO 0–83 %. Tam, kde to není explicitně uvedeno, má autor se vší pravděpodobností na mysli oxidy (fosfor, hořčík). Mezi taviva se k výše uvedeným řadí i CaO, MgO, FeO.)
Většina popelů se roztaví na sklovinu nad 1200 °C. V případě, že se popel použije samostatně, je výsledkem obvykle poměrně řídká glazura stékavého vzhledu (pozn. překl.: Vzhledem k odlišnostem v chemickém složení popelů a velmi různorodým ostatním okolnostem toto není jednoznačné.). Popele se velmi odlišují svým složením, a i popel z jednoho druhu stromu se bude lišit v závislosti na půdě, na které vyrostl (pozn. překl.: Víc záleží na části rostliny, ze které je popel získán.).
Použití popela v glazuře proto závisí na testování a experimentování s dostupnými materiály. Může být těžké najít spolehlivý zdroj popela jednotného složení, avšak někteří keramici s úspěchem využívají odpadní popel z podniků zpracovávajících dřevo nebo popel z krbů. Popele z kukuřičných klasů, rýžových slupek nebo jiných zemědělských odpadů, jako jsou pecky z ovoce, jsou také možným zdrojem. Rovněž vulkanický popel je úspěšně používán jako glazurový materiál.
V malém množství, řekněme menším než 10 %, není popel převládající surovinou a může být obvykle nahrazen živcem, nebo dokonce bez viditelného efektu vynechán. Avšak v množstvích nad 25 % většinou výrazně přispívá k barevnosti a textuře.
Receptury, které jednoduše zmiňují „dřevní popel“, obvykle myslí směsný popel z různých dřev. Specifické vlastnosti popela lze snadněji využít v redukci než v oxidaci, ačkoliv zajímavých výsledků lze dosáhnout i v elektrické peci.
Příprava
Při přípravě popela musíme dbát na to, aby byl dobře spálen. Pro praktické použití je důležité mít popela dostatečné množství, alespoň polovinu popelnice, nejlépe však ještě větší množství. Pečlivé počáteční prosetí přes zahradní síto odstraní hrubé kusy. Poté je popel namočen ve velkém množství vody a přecezen přes 30okové síto (600µm). Jak se popel usazuje, voda nad ním bude obsahovat velké množství rozpustných zásaditých látek a bude žíravá. Tato tekutina může být odlita nebo odsáta a nahrazena čistou vodou. Popel důkladně promícháme, znovu necháme usadit a poté přecedíme přes 80okové síto (180µm).
Všechny výše uvedené operace je vhodné provádět v gumových rukavicích. Plavení, během kterého odebíráme taviva a popel se tak stává žáruvzdornějším, můžeme opakovat dvakrát, třikrát, ale i vícekrát. Přiměřené plavení je nezbytné u popela určeného do glazur na užitkovou keramiku, avšak pro keramiku čistě dekorativní lze s nepřeplaveným popelem docílit zajímavějších výsledků.
Po posledním usazení a slití popel rozprostřete, aby mohl schnout (nedávejte popel na sádrové desky, alkálie by narušily povrch). Jakmile uschne, může být uskladněn a navážen jako kterákoliv jiná přísada, avšak dbejte na to, abyste příliš neprášili.
Testování
Pro začátek práce s popelovými glazurami můžete vyzkoušet jednoduchou směs dvou dílů popela, dvou dílů živce a jednoho dílu jílu. Jestliže je glazura vytvořená dle výše uvedeného poměru příliš stékavá, lze přidat více jílu. Pokud je glazura příliš tvrdá, je nutno přidat tavivo jako např. křídu. (Pozn. překl.: Křídu nelze přidávat donekonečna. Účinnější je třeba u nás snadno dostupný nefelin syenit a ještě účinnější běžná nízkotavná transparentní glazura nebo frita.)
Popelové glazury potřebují k vytavení pálit na vyšší teplotu – typický teplotní rozsah je v rozmezí 1250–1300 °C. (Pozn. překl.: Rozsah možných teplot u glazur s přídavkem popela může být mnohem větší.)
Následující výčet nabízí pravděpodobné poměry různých surovin obvyklých v popelových glazurách.
Popel: 20–70 %
Živec: 20–70 %
Křída: 5–20 %
Křemen: 15–25 %
Jíl: 5–20 %
(Pozn. překl.: Jinak se bude chovat nízkotavná červenice a jinak žáruvzdorný jíl. Velmi také záleží na výchozí plasticitě jílu.)
I další suroviny jako např. colemanit, mastek, červenice, licí hmota nebo nefelinický syenit mohou být použity pro přípravu glazury. Další možnou cestou, jak zapracovat popel do glazury, je vzít jakoukoliv již namíchanou, špatně se tavící kameninovou glazuru a postupně do ní přidávat popel do té doby, dokud testy neprokážou viditelný efekt přidané suroviny. (Pozn. překl.: Nemusí to fungovat vždy.)
Popelové glazury, zejména ty pálené redukčně, mají zvláštní lomenou povrchovou texturu, která může působit velmi půvabně. Glazury pro vysoký redukční výpal, které se skládají z popela doplněného rutilem a malým množstvím dalšího barvicího oxidu, mohou vytvořit velmi jemný, krásně strakatý a barevný povrch.
Závěrečné upozornění ohledně popelových glazur: Suchý popel, ať už surový nebo upravený, je potenciálně nebezpečný materiál. Obsahuje velmi jemné částečky oxidu křemičitého a v surovém stavu žíravé látky. Pokud je s popelem manipulováno v suchém stavu, mělo by tak být činěno s náležitou opatrností s cílem vyhnout se polétavému prachu.
Doporučení pro série testů
Dostupné popele:
Smíšený
Smíšený neplavený
Olivovníkový
Dubový Cypřišový
Ze stonků vinné révy
Ostružiníkový
(Pozn. překl.: Do testů lze použít v podstatě jakýkoliv rostlinný popel.)
Lineární testy
Test č. 1: Otestujte každý popel zvlášť.
Test č. 2: V případě tvrdých popelů (s vysokým obsahem oxidu křemičitého) vytvořte lineární směsi se živcem.
(Pozn. překl.: U běžných dřevěných popelů bývá velmi častým důvodem žáruvzdornosti CaO.)
Živec (K2O.Al2O3.6SiO2) je základním zdrojem taviv pro glazury pálené na vysoko. Má vysokou viskozitu.
A 20 40 60 80 100 Popel
B 80 60 40 20 0 Živec
Test č. 3, 4, 5, 6: Připravte lineární směsi smíšených popelů s kaolinem, ball clay (HVAR), kameninou a červenicí (Montelupo grigia).
A 20 40 60 80 Popel
B 80 60 40 20 Kaolin
Test č. 7: Připravte lineární směsi smíšených popelů s B – dvěma částmi živce a jednou částí kaolinu.
A 20 40 60 80 Popel
B 80 60 40 20 Živec (2) / Kaolin (1)
Test č. 8: U jemných popelů (s nízkým obsahem oxidu křemičitého) připravte lineární směsi s B – dvěma díly živce a jedním dílem ball clay (HVAR). Tyto suroviny používáme, abychom doplnili oxid křemičitý a oxid hlinitý. (Pozn. překl.: Např. s draselným živcem vneseme do glazury mj. i tavivo K2O.)
A 20 40 60 80 Popel
B 80 60 40 20 Živec (2) / Ball Clay (1)
Test č. 9: Použijte jakoukoliv z výše namíchaných glazur a smíchejte s křídou. Křída (uhličitan vápenatý – CaCO3) je důležité tavivo pro glazury na vysoký výpal. Může dělat glazuru více stékavou, tvrdou a odolnou.
A 50 60 70 80 90 Glazura
B 50 40 30 20 10 Křída
Test č. 10: Pokud je to nutné, přidejte křemen (např. když glazura příliš krakeluje).
A 75 80 85 90 95 Glazura
B 25 20 15 10 5 Křemen
Test č. 11: K tvrdé glazuře přidejte colemanit. Colemanit (boritan vápenatý, 2CaO.3B2O3) je silné tavivo.
A 90 92 94 96 98 Glazura
B 10 8 6 4 2 Colemanit
Test č. 12: Vezměte jakoukoliv glazuru a přidejte dolomit.
Dolomit (uhličitan vápenato-hořečnatý, CaCO3.MgCO3). Tavivo do množství 5–6 %. Pro speciální efekty do 20 %.
A 75 80 85 90 95 Glazura
B 25 20 15 10 5 Dolomit
Test č. 13: Zvolte jakoukoliv z glazur a přidejte červenici. Prostřednictvím červenice dodáte do glazury oxid křemičitý, oxid hlinitý a oxidy železa.
A 50 60 70 80 90 Glazura
B 50 40 30 20 10 Červenice
Testy z glazur
Matná glazura upravená popelem.
č. 1: Živec 40 | Křída 20 | Kaolin 40
č. 2: č. 1 + 10 popel
č. 3: č. 1 + 20 popel
č. 4: č. 1 + 30 popel
č. 5: č. 1 + 40 popel
Vezmeme jakoukoliv běžnou popelovou glazuru a změníme v ní druh popela.
č. 6: Živec 40 | Popel 40 | Kaolin 20
č. 7: č. 6 avšak s popelem z olivovníku
č. 8: č. 6 avšak s dubovým popelem
č. 9: č. 6 avšak s popelem z cypřiše
č. 10: č. 6 avšak s popelem ze stonků vinné révy
č. 11: č. 6 avšak s ostružiníkovým popelem
Otestujte a upravte následující receptury glazur dle svého přání:
č. 12: Živec 40 | Popel 40 | Křemen 20
č. 13: Živec 33 | Popel 33 | Křemen 33
č. 14: Živec 40 | Popel 40 | Červenice Montelupo grigia 20
č. 15: Živec 33 | Popel 33 | Červenice Montelupo grigia 33
č. 16: Živec 30 | Popel 40 | Kaolin 15 | Křemen 15
č. 17: Živec 20 | Popel 35 | Kaolin 15 | Červenice Montelupo grigia 30
Barva
Upravte barvicími oxidy následující suchou popelovou glazuru:
č. 18: Popel 50 | Kaolin 50
oxid železitý 2
oxid železitý 6
oxid železitý 10
oxid manganičitý 3
oxid kobaltnatý 1
rutil 4
------
Z originálu „Notes on Ash Glazes“ přeloženo s laskavým svolením školy La Meridiana - International School of Ceramics in Tuscany.
Překlad: Hana Križanská | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Jaroslava Kolbeková
Přihlaš se a vlož komentář...