Poznámky k papírové hmotě

V minulých stoletích se keramické techniky vždy vyvíjely a přizpůsobovaly novým objevům a nápadům, avšak obvykle se tak dělo velmi pomalu. V posledním století se však udála opravdová revoluce, na které se ve velké míře podíleli umělci, průmysl i výzkumníci a která enormně znásobila možnosti uměleckého vyjádření. Při hledání nových technologií se jedním z nejzajímavějších objevů, který otevírá nové možnosti uměleckému projevu, stala papírová hmota (pozn. redakce: v angl. paperclay).

Papírová hmota je směsí hlíny a papíroviny nebo rostlinné vlákniny. Tato směs má vlastnosti, kterými se velmi liší od hlíny běžné. Když z ní celulóza vyhoří, je lehčí; je pevnější jak v kožovitém, tak v suchém stavu; nerozbije se snadno, a když už se to stane, oprava je snadná – měkkou hlínu lze přilepit k hlíně suché, a dokonce i k přežahnutému střepu. Hlína zpevněná celulózou je skvělým materiálem pro velké objekty, sochy a pláty, protože v syrovém stavu je velmi pevná a po výpalu je velmi lehká.

Využití papírové hmoty je i ekonomicky výhodné. Všechny druhy odpadního papíru, recyklovaného papíru či papíroviny jsou dobrým materiálem pro přípravu směsi. Současně spotřebujeme méně hlíny, protože přidaná vláknina zvýší její objem. Papírová hmota je rovněž velmi odolná vůči prudkým teplotním změnám. To znamená kratší výpal a z toho vyplývající úsporu energie.

Práce s takovou hmotou může být také více spontánní než práce s běžnými hlínami. Papírová hmota snáší rychlé sušení bez prasklin a deformací. Velké a tenké objekty mohou být glazovány za syrova a dokonce vypalovány, i pokud jsou ještě vlhké. Papírová hmota pomáhá bourat mnoho tradičních omezení, a to s jednou jedinou nevýhodou, a sice, že po výpalu je tím křehčí, čím více papíroviny bylo obsaženo v receptuře.

Susan Robey, Slant/Collector

Ručně modelovaná papírová hmota, pálená na 1220 °C, max. výška 32 cm, 2018

Autor: Susan Robey

Zdroj: Susan Robey

Dostupné z: https://susanrobeyceramics.com

Celulóza

Molekuly celulózových vláken mají tvar malých trubiček a umožňují tak rostlinám účinný, flexibilní a odolný příjem vody a minerálů. Papír se pod mikroskopem jeví jako stlačená spleť trubkovitých celulózových vláken usušených ve formě listu papíru. Tyto houževnaté malé celulózové trubičky lze snadno lisovat, roztahovat a obrušovat. Ve skutečnosti je velmi obtížné zničit celulózu, a to je také důvodem, proč může být papír tolikrát recyklován. V hlíně pomáhají tyto malé trubičky průchodu vody skrz celou hmotu, čímž umožňují rovnoměrné sušení, což si lze představit jako by to byla brčka, která přesouvají vodu velmi rychle z jednoho místa na druhé.

Tenká molekulární struktura celulózy nenarušuje strukturu hlíny, ale nabízí velkou flexibilitu při manipulaci s ní. S minimálním množstvím papíroviny ve výši 10 % v objemu hlíny dostáváme typické vlastnosti papírové hmoty. Vyšší procento se používá pro střední a velké objekty s cílem usnadnit si práci a objekty ještě více odlehčit. Je možné použít i více jak 30 %, ale pak musíme objekt vypálit na teplotu slinutí, jinak by byl příliš křehký.

Příprava a použití

Přidáme-li roztrhaný papír do teplé vody a důkladně rozmixujeme, rozpadne se na jemnou kaši celulózové vlákniny. Při prvních pokusech je vhodné začít se dvěma základními druhy papíru, a to s toaletním papírem, pokud s přípravou spěcháte, a novinami, pokud máte více času. Nebarvené papíry a kartony od vajíček jsou dalšími možnými alternativními zdroji.

Vezměte si kbelík a naplňte ho ze tří čtvrtin teplou nebo horkou vodou a přidejte 2–3 role toaletního papíru. Za 1–2 hodiny za použití míchadla rozmixujte směs na papírovou kaši. Použijete-li novinový papír, naplňte kbelík do jedné třetiny novinovými útržky a následně dolijte vodou. Počkejte 1–2 dny a poté rozmixujte. Pro výrobu papírové kaše se hodí mnoho druhů papíru. Avšak každý z nich bude obsahovat trochu odlišný typ celulózy.

Papír mixujte ve vodě tak dlouho, dokud směs nebude vypadat jako vodnatá břečka. Dobře rozmočenou celulózu poznáte pohledem – plovoucí vláknina vypadá jako oblaka a kaše je jemná na dotek jako mokrá vata. Pokud v určitém okamžiku nelze mixováním rozpustit již více papíru, zkuste přidat více teplé vody. V některých případech, i přes to, že ve kbelíku máte tyto jemné obláčky a nevidíte žádné malé kousky papíru, najdete ve výrobcích po výpalu malé dírky. Znamená to, že vám přeci jen kousky papíru ve hmotě zůstaly a ty za sebou po výpalu zanechaly tyto dírky. Nejlépe připravené papírové hmoty poznáte tak, že nemají viditelné dutinky vzniklé po vyhoření papíru.

Nenechávejte papír ve vodě déle než několik dnů, jinak začne plesnivět a zapáchat. Pokud chcete připravenou kaši používat ještě za jeden až dva týdny, přidejte do ní jemný dezinfekční prostředek (bez obsahu bělidla). To sice neodstraní problém, ale rozklad se alespoň značně zpomalí. Rukama vymačkejte vodu tak, aby svojí konzistencí připomínala jemnou bramborovou kaši. Pokud chcete hmotu uchovat, dejte ji do uzavřených plastikových sáčků. Kaši získanou z různých typů papírů je možné smíchat pouze po separaci celulózy. Z hlíny připravte šlikr stejné konzistence, jakou má papírová kaše.

Poté, co se rozhodnete, v jakém poměru obě složky použijete, si příslušná množství odměřte a smíchejte je ve velké nádobě. Kaši se šlikrem mixujte co nejdůkladněji. Hlínu ve formě šlikru používáme zejména proto, abychom uzavřeli i ty nejmenší částečky celulózy do tenké vrstvy hlíny. Smíchanou hmotu poté rozprostřeme a před jejím hnětením necháme vyschnout na požadovanou hustotu.

Jak již bylo řečeno, chceme-li papírovou hmotu použít po jednom až dvou týdnech, musíme mít na paměti, že za pár dnů, v závislosti na klimatu, začne hnít a bude barvit hlínu do černa. Malé trubičky rostlinných vláken se začnou rozpadat a z papírové hmoty se opět stane hlína obyčejná. Velmi dobrým řešení je nařezat papírovou hmotu na pláty a ty nechat úplně vyschnout. V suchém stavu celulóza nezačne hnít a tím pádem nezačne ani zapáchat. Až budeme chtít s papírovou hlínou opět pracovat, stačí ji zabalit do mokrého ručníku. Trubkovitá struktura pomalu a jemně vodu do hmoty nasaje. A během 5–10 minut bude papírová hmota opět perfektně plastická a připravená k okamžitému použití.

Výpal

Všechny papírové hmoty by měly být přežahovány velmi pomalu do teplot 350–400 °C, aby bylo dost času na vyhoření celulózy. Poté by měl výpal stoupat alespoň na teplotu 1000 °C s asi půlhodinovou výdrží. Papírové hmoty na nízký výpal (900–1150 °C) by neměly obsahovat více jak 30 % papíroviny, protože nejsou slinuté. Ty určené na vysoký výpal (1150 °C a více) mohou obsahovat vyšší procento papíroviny, avšak musíme zajistit slinutí hmoty. Obecně řečeno papírové hmoty si zachovávají všechny vlastnosti původní hlíny.

Osobní receptury 

K přeměně na papírovou hmotu se hodí většina hlín. Příprava vlastní papírové hmoty umožňuje získat kontrolu nad preferencemi a proměnnými, jako je např. dostupnost materiálu, předpokládané záměry, povrchová úprava, zpracovatelnost, pracovní nástroje, teplota výpalu, použitá pec, klimatické podmínky atd.

Pokud chcete vytvořit hrubou papírovou hmotu, přidejte do receptury šamot, písek nebo jiný neplastický materiál. Stejně jako u běžných hlín může i papírová hmota pro sochařské účely obsahovat velké množství částeček a plniv různé velikosti. Své vlastnosti si zachovávají i licí břečky, a pokud je papír dostatečně rozmělněn, může být papírová hmota použita také na točení, pokud je doba točení omezena na minimum.

Úvahy

Nejjednodušší cestou k pochopení výhod papírové hmoty je vytvoření série špalíků nebo proužků, které necháte zcela vyschnout a použijte šlikr z papírové hlíny k jejich slepení. Technika lepení suchého na suché je ideální pro oblasti s velmi teplým a suchým klimatem. Takové okolnosti dovolují rychlé schnutí jak před spojením, tak po něm. Pro slepení je potřeba jen asi 10 sekund, protože papírová hmota rychle nasaje vlhkost. Spojení bude tak pevné jako papírová hmota sama, a to jak před výpalem, tak po něm. Tedy jestliže nejste s částí výrobku spokojeni, je možné jej upravit v kterékoliv fázi schnutí. Pravděpodobně největší výhodou papírové hmoty je právě její odolnost v suchém stavu a její schopnost být snadno slepena. Nicméně i povrchové detaily jsou stále důležitější. U běžné hlíny se povrchy lehce poničí při manipulaci s ní v měkkém stavu. Papírová hmota dovoluje výrobu různých textur, které nebudou poničeny při sestavování jednotlivých částí do finálního výrobku.

Papírová hmota zvyšuje množství konstrukčních technik, rozšiřuje slovník keramického umění, a proto i zájem o hlínu jako prostředek uměleckého vyjádření.

- - - - -

Z originálu „Notes on Paperclay“ přeloženo s laskavým svolením školy La Meridiana - International School of Ceramics in Tuscany.

Překlad: Hana Križanská | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Jaroslava Kolbeková