V prosinci minulého roku odešla významná osobnost současné keramiky – velšský studiový hrnčíř, lektor a autor knih – Phil Rogers.
Původně chtěl být malířem, tak se v roce 1971 zapsal na uměleckou školu ve Swansea. Ještě během studia se coby samouk učil točit na kruhu. S kamarádem se předháněli, kdo vytočí vyšší nádobu. V té době se mu narodila dcera, rodinné povinnosti ho poněkud odvedly od plánované umělecké kariéry a Rogers nastoupil jako učitel keramiky na střední škole v Cambridgeshire.
Po neschodách s vedením školy přestal učit a odstěhoval se s rodinou na venkov. Nejdříve do chaty prarodičů v Rhayaderu, podzději koupil usedlost ze 17. století Lower Cefn-faes, kde v roce 1984 za pomoci grantů vybudoval vlastní venkovskou hrnčírnu (Marston Pottery). Během prvních dvou let postavil dvě velkoobjemové pece, nejprve pec otápěnou olejem, později pec pro solné výpaly. Po letech přibyla další dřevopec, ve které experimentoval s širokou škálou výpalů.
Od devadesátých let začal přednášet a systematicky pracovat jako lektor. Se svými přednáškami, ukázkami práce a workshopy cestoval po celém světě. Přednášel zejména v USA, Koreji, Japonsku, Africe. V rámci projektu Ploughshare navštívil etiopský Gondar, kde po občanské válce pomáhal s obnovou tradiční řemeslné výroby.
Mezníkem pro jeho další tvorbu byl tříměsíční pobyt na univerzitě Chungham v Jižní Koreji v roce 1997. Detailně se seznámil s technologií výroby tradiční korejské kameniny z okolí Punch'ong, která se stala významnou inspirací v jeho dalším výtvarném směřování. Historie výroby této kameniny sahá do 14. století, ale je živá dodnes. Pro kameninu Punch'ong je charakteristické použití hlíny bohaté na železo, bílé nástřepí a transparentní glazury (někdy šedavé nebo zelené). Má sedm způsobů tradičního dekorování, z nichž si Rogers vybral Cheolhwa, malbu dekoru oxidem železa na bílou engobu.
Jeho nádoby ztělesňují celoživotní víru v hodnotu hrnčířů využívajících přírodní materiály pocházející z lokálních zdrojů. Pro svou škálu glazur od měkkých šedých, přes zelené, hnědé až po černou využíval popely stromů, které rostly v okolí, využíval kámen z nedalekých lomů a červenici vykopanou v místních lesích. V jednom z mnoha rozhovorů se ztotožnil s větou Shoji Hamady, která vystihuje přístup k jeho práci: „Lepší je používat omezenou škálu materiálů a glazur a dobře je poznat, než mít příliš široký výběr a nikdy plně neprozkoumat možnosti žádného z nich.“
Během svého života Phil Rogers zastával i řadu formálních funkcí. Těmi nejvýznamnějšími bylo předsednictví v britské Craft Potters Association (během čtyř funkčních období), členství v International Academy of Ceramics nebo pozice ředitele mezinárodního festivalu Festival of International Ceramics (1999). V tomto kontextu se pustil do aktivit v globální keramické komunitě opravdu s vervou. Věřil, že je důležité kultivovat i další generaci hrnčířů, a zapojil se do mezinárodního programu Adopt a Potter. Jeho studiem pak v rámci tohoto projektu prošla řada žáků, kteří se později stali profesionály (např. dánská hrnčířka Anne Mette Hjortshøj).
Práce Phila Rogerse je součástí sbírek současné studiové keramiky mnoha desítek muzeí po celém světě. Na půdě kontinentální Evropy můžeme jeho práce vidět v německém muzeu keramiky Westerwald v Höhr-Gretzhausenu a v nizozemském muzeu Princessehof. V celosvětovém kontextu pak samozřejmě v celé řadě britských muzeí, v Japonsku, Jižní Koreji, Izraeli, Kanadě a USA.
Byl autorem mnoha článků o keramice. Jeho knihy Ash Glazes (1992), Throwing Pots (1995) a Salt Glazing (2002) jsou dodnes cennými pomocníky při studiu jednotlivých témat. V roce 2007 vyšla v USA jeho monografie s prostým názvem Phil Rogers – Potter.
„Role hrnčíře dnes není taková, jaká byla před 100 lety. Levně vyrobený kov a plast nahradil venkovského hrnčíře, který vyráběl levné užitkové zboží. Příchod „studiového hrnčíře“ znamená, že my, hrnčíři, jsme dostali roli novou. Naše nádobí je vnímáno jako umělecké vyjádření a v naší práci odpovídáme na mnoho stejných otázek, které si klade sochař nebo malíř: otázky týkající se linie, formy, kompozice, světla, stínu, rovnováhy a tak dále.“
Philip Marston Rogers (28. 5. 1951 – 22.12. 2020)
Zdroje:
www.philrogerspottery.com
www.ceramicreview.com
www.goldmarkart.com
www.theguardian.com
Přihlaš se a vlož komentář...