Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Našim hrnčířům

Jak kdysi hrnčíři čelili těžké době? A jsou podmínky s nimiž se potýkali aktuální i dnes? Přečtěte si přepis z Keramických listů a posuďte sami.

Ve světě dnes existuje poměrně dost tištěných periodik s keramickou tématikou. Českojazyčných časopisů už tolik není. Ty nejvýznamnější, jako třeba Sklář a keramik nebo Silikáty, jsou primárně určené pro průmysl. Jiné, například Keramika a sklo, už bohužel několik let nevycházejí. Mezi ty, které již zanikly, patří i Keramické listy. Vycházely dvakrát měsíčně v letech 1907–1914. V redakci Keramikum máme vzácnou možnost z tohoto časopisu čerpat. Na ukázku jsme vybrali seriál článků z prvního ročníku, tedy z roku 1907. Ze všech nejdříve bychom rádi zveřejnili text s názvem Našim hrnčířům, který hledá možnosti, jak „čeliti těžké době“ a nabádá hrnčíře ke změně technologií. V mnohém je překvapivě aktuální a rady nedoporučující šetřit na dělnictvu jistě platí i dnes. Ostatně po 112 letech jsme prostřednictvím spolku Keramikum uposlechli výzvu, aby „veškeří hrnčíři se sdružili a utvořili svaz co možná na nejširších základech ustanovený“. 

Máte i vy „zaručené“ rady, jak odolávat dnešním tíživým podmínkám? Podělte se s ostatními. 

Keramické listy - Našim hrnčířům

Na cech hrnčířský dolehla těžká doba. Jako veškerá odvětví umění a průmyslu ocitlo se i hrnčířství ve výřivých proudech moderních požadavků technických i obchodních, jež vyžadují živnostníka čilého a bystrého, má-li závod jeho všem přívalům čeliti anebo dokonce zkvétati. Následujícími řádky hodláme ukázati Vám cestu, jakou jest se Vám bráti.

Výrobky hrnčířské v malodílnách vyráběné přináležejí dvěma od sebe velmi odlišným druhům; jest to jednak zboží vyrobené z obyčejných hlin hrnčířských v nižších žárech (kolem 900 až 1000 °C) pálené, opatřené uvnitř i na povrchu glasurami olovnatými, zvané měkké zboží hrnčířské, jednak vyrobené z hlin kameninových, pálené ve vysokém žáru (kolem 1350 °C) a pokryté oboustranně hlinitou glasurou , zvané kameninové nádobí čili tvrdé.

Z obou těchto druhů jest kameninové zboží v každém ohledu lepší, ačkoliv i měkké nádobí má své příznivce. Jest však jedna okolnost, která olovnaté nádobí v nejnovější době přímo z užívání vylučuje, totiž ta, že olovnaté glasury vypouštějí do kyselých tekutin v nádobách chovaných olovo, působíce jedovatým roztokem olovnatým na zdraví škodlivě a jsou tak příčinou různě stupňované otravy olovem.

Zdravotní úřady vydaly proto ustanovení, že takové nádobí, jehož glasury dvouhodinovým varem ve 4% kyselině octové takovou měrou se porušují, že v získaném roztoku dokázati lze přítomnost olova, jest jakožto zdraví škodlivé označiti a je k prodeji nepřipustiti.

Nastává tudíž hrnčířům, kteří vyrábějí olovnaté nádobí, nutnost, změniti způsob výroby a zavésti glasury bezolovnaté.

To provésti mohou dvojí cestou. Ponechají-li si dosavadní pece na nízký žár (900–1000 °C), bude jim užití bezolovnatých glasur nízko tavitelných, jež připraveny jsou s kyselinou borovou nebo boraxem jakožto náhražkou za olovo – anebo opustí výrobu měkkého zboží a přejdou k nádobí tvrdému s hlinitou glasurou, kteréžto označiti možno jakožto veskrze hygienické (zdravotní).

K výrobě tohoto druhu zboží jest především třeba pece hrnčířské na vysoký žár, pak vyšetření vhodné hlinité glasury, jakož i jiných technických opatření. Přimlouváme se v každém ohledu za to, aby se volila cesta druhá, pročež podáme v příštích číslech našeho časopisu fabrikační návod tohoto zboží mimo popis různých technik dekoračních. 

Minul-li živnostník keramický šťastně tento kámen úrazu a přistoupil-li k výrobě nádobí bezvadného, jest mu ještě mnohému zadostučiniti, aby zboží bylo dobré a pěkné a aby zároveň měl ze živnosti náležitý výdělek.

Pomíjejíce prozatím stránky technické, věnujeme pozornost stránce hospodářské a obchodní.

Všeobecně řečeno, bude výdělek výrobcův tím větší, čím menší jest výrobní cena jeho tovaru a čím větší jest jeho cena prodejní. Cena výrobní pak jest výslednicí několika činitelů, jež obsaženy jsou v kalkulaci čili rozvaze výrobní.

Jdouce postupem výrobním, setkáme se nejprve s nákupem či získáním surovin. Pokud se hlíny týče, měl by hrnčíř pracovati co možná nejblíže ložiska hlíny a měl by býti jeho majitelem; zároveň ale nemá závod jeho býti vzdálen dobrých prostředků komunikačních (železná dráha, silnice).

Jakožto majitel dolu hliněného musí hleděti k tomu, aby těžení dělo se co nejracionelněji, t. j. co nejlevněji a zároveň co nejlépe.

Další výdej připadá na zpracování hlíny na massu pracovní. I zde dlužno přihlížeti k tomu, aby obnos vynaložený byl co nejmenší; dobré výsledky poskytují splavňovací jámy, do nichž tekoucí vodou vpouští se kal hliněný. Vypuštěním přebytečné vody dociluje se hojné a laciné zásoby pracovní hlíny. Dražší způsob zpracování jest stroji, válci a řezačkou; nejdražší pak jest zpracování ruční pořízem a šlapáním.

S nemenší úvahou počínejtež sobě i při nákupu ostatních surovin jako kaolinu, písku mletého, glasur, barevných kysličníků, přípravků barvicích atd.

Pomíjíme další výdej, připadající na mzdu dělnictvu, na kteréž, trváme, uspořiti se nedá, a poukazujeme na další náklad peněžní, jehož vyžaduje vypálení zboží syrového. Krátce řečeno: odporučujeme v té příčině dobře konstruované pece ležaté co možná větší (aspoň 6 m dlouhé), dobře vyšamotované a opatřené 15–20 m vysokým komínem, v nichž nejracionálněji vypaluje se uhlím; aby zadní část při komínu ležící, jež zůstává vždy chladnější, poskytla zboží rovněž dobré, hlavně co se glasury týče, možno buď dopalovati zvlášť postranními dvěma topeništi dřívím po ukončení hlavního pálení, anebo opatřiti zboží v tato chladnější místa postavené snáze tavitelnější glasurou.

Nad pecí umístěno budiž první poschodí palírny; tím využije se odpadného tepla z pece sálajícího; hodíť se místo toto dobře za dílnu a sušárnu.

Keramik musí nejen lacino a dobře uměti vyráběti, nýbrž jet mu též starati se o hojný a výhodný odbyt. Musí zboží své stále zdokonalovati, přicházeti na trh často s novinkami pozorovati vkus odběratelů a lákati tyto novými vzory a vkusnou výzdobo svého zboží.

Aby pak dobře prodal, jest podle našich zkušeností třeba, aby veškeří hrnčíři se sdružili a utvořili svaz co možná na nejširších základech ustanovený; tím bude lze ceny výhodně ustáliti a zabrániti nerozumnému prodeji pod cenou, jejž jednotlivci ku zkáze své i svých soudruhů provádějí. Ústřední takové sdružení bude moci uskutečniti společný nákup surovin, zaříditi velkoprodejny ve velikých městech, jakož i jiná blahodárná zařízení v život uvésti.

Podáváme tento návrh povolaným činitelům k uvážení, připomínajíce, že jsme ochotni k uskutečnění jeho dle svých sil listem tímto přispěti.

K. H.

- - - - -

Úvod: Petr Toms | Přepis: Hana Križanská

Zdroj: Keramické listy. Illustrovaný odborný časopis pro odvětví průmyslu keramického: cihlářství, kamnářství, hrnčířství, majoliku, fayenci, porculán a j., cement, beton, vápno, sádru, sklářství a průmysl spřízněný, se zřetelem ku stavitelství a architektuře. Praha, duben 1907. Číslo 1. Ročník 1. 

Diskuze