Našla jsem si ateliér na Facebooku a zjistila, že se tam tvoří moc krásné věci! Kontaktovala jsem pana majitele a dohodla si na některý z dalších dní krátkou návštěvu. Pan Maninis, vášnivý malíř, má ateliér spolu se svou ženou, která se věnuje keramice, a tak v ateliéru najdete jak Evangeliiny výrobky z hlíny, tak i jeho obrazy a hliněné sochy. Nakonec byly z původně zamýšlené krátké návštěvy dvě úžasné hodiny plné smíchu a dobré nálady a já jsem moc vděčná, že jsem Evangeliu poznala:
Evangelio, váš ateliér je přímo u hlavní silnice, o návštěvníky tedy není nouze, že?
Ano, stavují se sem jak bohatí lidé, sběratelé, kteří příliš nehledí na ceny, ale i lidé, kteří jsou vášnivými milovníky umění, ale ti jsou zde spíše raritou.
A jak váš ateliér vznikl?
Je to přesně třicet let, co jsme s manželem, který maluje, přišli sem, do Pelionu. Byla to pro nás velká změna, je tu úplně jiný život, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Předtím jsme žili v Soluni, tedy ve velkém městě. Zpočátku to tu pro nás bylo docela těžké, ale postupně se to lepšilo a stabilizovalo a odejít sem se ukázalo jako velice šťastné rozhodnutí. Manžel je malíř, já keramička, a tak jsme si tu otevřeli tento malý ateliér.
Takže všechny tyto obrazy jsou prací tvého muže?
Ano, jsou to obrazy z různých období života, a i ty keramické sochy jsou jeho práce.
Jak dlouho se, Evangelio, věnuješ keramice?
Třicet let. Vlastně po dobu, co žijeme tady v Pelionu. Předtím jsem keramiku studovala. Je to přesně polovina mého života.
A co pec? Všude je spoustu lesů, pálíš na dřevě?
Ne, mám pouze elektrickou pec, protože zde nemáme vhodné místo na postavení dřevopece, uskladnění dřeva a podobně. Takže pálím v oxidační atmosféře v elektrické peci, nemám možnost jiné technologie. Navíc je to jednoduché na obsluhu.
A tohle je jediná dílna, kde pracuješ?
Ano, tento domeček je prodejní ateliér a zároveň jediná moje dílna.
To není možné, moje dílna je tak špinavá a plná věcí! Tady je čisto jako na operačním sále!
To víš, občas sním o velkém ateliéru, ale je to tak, jak to je a zvykla jsem si. Dělám kus po kusu, což je snadnější pro udržení pořádku. A glazuji venku!
Keramika má v Řecku mnohaletou tradici, inspiruješ se svými předky?
Ano, moje nejoblíbenější období je primitivní neolit. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pracovat velice podobnými starými technikami, nepoužívám hrnčířský kruh, vše je ručně modelované. Nemám ráda symetrii. I moje keramika má podobné tvary, je stabilní, se třemi nohami, aby se dala použít v ohništi. Některé kusy ale slouží k dekoraci. A další zase vypadají jako hrnčířina, ale mají tvar lidského těla, a tak jsou kompromisem obojího.
A glazury?
Pálím ve vysokých teplotách, 1260 °C, takže si glazury připravuji sama, v Řecku je těžké sehnat glazury pro tak vysokou teplotu. A když už nějakou seženeš, nevypadá moc pěkně. Vyrábět si vlastní glazury poskytuje svobodu. Já jsem studovala keramiku jako takovou, můj muž studoval chemii, takže jsme prima tým a dost věcí to zjednodušuje. Navíc po nás nikdo nedupe kvůli zdravotní nezávadnosti, certifikát o nezávadném složení si píšu sama, v Řecku to neprovází žádné oficiality, zákazy a nařízení. Pokud člověk vyrábí užitkovou keramiku, je v jeho vlastním zájmu, aby byly jeho výrobky nezávadné.
Co je typickým znakem místní pelionské keramiky? Nevypadá to tu jako místo, kde by měla keramika dlouhou tradici, že?
Přesně tak, zrovna v Pelionu keramika tradici nemá. Není tu žádná hlína, hlínu sem musíme dovážet z daleka. A i v minulosti tu bylo spíš pusto, než aby tu vznikaly podobné tradice. Nedaleko Volosu (město cca 40 km) však žije rodina Anthopoulos, ve které tradice hrnčířství přežívá už od 17. století. Čas od času (ne pravidelně každý rok) pořádají sympozium společně s různými evropskými keramiky, mají tam také ukázky jejich prací. To je z okolí asi tak všechno.
Nemáš typicky řecké jméno…
To ne, ale jsem Řekyně, narodila jsem se na severu Řecka nedaleko hranic s Tureckem.
A keramiku jsi studovala…
…v Itálii ve Faenze. Je to malé město mezi Boloňou a Ravennou. Má velkou hrnčířskou tradici, nejtradičnější technikou je ve Faenze majolika nebo fajáns (pojmenovaná podle města Faenza). Jsou tam nejlepší školy s různými úrovněmi. Jezdí tam lidé z celého světa – od Japonska až po Jižní Ameriku, z Kanady, z celé Evropy… Mají tam také největší muzeum keramiky v celé Evropě, má myslím okolo 4 tisíc metrů čtverečních. Každé dva roky pořádají hrnčířské závody a exhibici, celý festival probíhá v celém městě a účastní se ho umělci z celého světa.
Evangelia je usměvavý a velice sdílný člověk, pokud budete mít cestu po Pelionu, určitě k ní do ateliéru zavítejte, moc spolku Keramikum fandí a ráda si poslechne, co je u nás nového!
Přihlaš se a vlož komentář...