Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Marc Lancet a Masakazu Kusakabe. Sdílení podporuje vývoj keramiky.

Sdílnost a keramika. Jde to dohromady?

Když jsem připravoval jeden z nedávných výpalů dřevem, byla mi neocenitelným společníkem kniha Holzbrand – Geheimnisse Japanische Meister od Marca Lanceta a Masakazu Kusakabeho. V předmluvě jsme našli krásnou kapitolu o sdílení, tajemstvích a vývoji forem umění. S laskavým svolením autorů vám kapitolu přinášíme v překladu. A protože se nám podařilo pro vás patnáct výtisků dávno rozebrané knihy zajistit, berte článek jako pozvání do světa této krásné knihy.

Provětrat kulturní tajemství

Japonci zpravidla jen velmi neradi porovnávají keramické techniky a metody. Pro svou zdrženlivost mají dobré důvody. V japonské kultuře je keramika považována za jednu z nejvyšších forem umění. Promyšlená a zdařilá nádoba je vnímána jako hodnotné umělecké dílo a dosahuje odpovídajícího ocenění. Keramika hraje ústřední roli při servírování jídla, aranžování květin, i v čajovém obřadu, který se stal středobodem japonské renesance v 16. století. Keramické umění má pro Japonsko historický, kulturní a umělecký význam. Vysoké ceny, které se tam za keramiku platí, dokládají, že je tu keramika skutečným obchodním odvětvím. Keramičtí umělci se tu svým zbožím uživí. Jaký důvod by měl hrnčíř z tradice Hagi, vzhledem k hlubokým kořenům svého odkazu, aby sděloval své výrobní techniky, recepty glazur, nebo postupy výpalu? Jen by posiloval konkurenci.

Hluboké historické kořeny keramiky stvořily tradiční učení, že tím nejspolehlivějším uměním je – prostě stát se úspěšným hrnčířem. Tajemný charakter japonského hrnčířství má mnoho společného se středověkými řemeslnými cechy západu. Tajemství byla pečlivě hlídána. Hrnčíř, který měl více dětí, vyučil nakonec jen jediné. Vyučit více než jedno dítě by znamenalo nárůst konkurence s každou další generací. A také ztrátu určité výjimečnosti. Vědění si žádá svou cenu. Výuka je tu pověstná svou přísností a tvrdostí. Kolují mnohé příběhy o sedm let trvajících učeních strávených v prvním roce jen vytíráním a uklízením a v tom druhém výhradně přípravou hlíny. Učení se dělo spíše díky pozornému sledování než prostřednictvím instrukcí a vysvětlování. Jen nejsnaživější a nejcílevědomější umělci absolvovali celá učení. Jen tito nemnozí byli zasvěceni do tajemství řemesla. Neústupnost a obětavost se vyplatí, a mistr se zavazuje právě hotového učně podporovat při výrobě vlastní keramiky.

Z tvorby Masakazu Kusakabeho
Z tvorby Masakazu Kusakabeho
Dostupné z: http://3.bp.blogspot.com/-AbQ9k1QC6BI/Tm4jW-r5zrI/AAAAAAAAB9A/xfFc8R1CQnk/s1600/IMG_6903.jpg

Zkoumání umělecké formy

Hovořili jsme o tajemství, protože v současnosti zjišťujeme posuny v myšlení. Moderna si vzala za své, že mezinárodní výměna myšlenek přináší nesporné výhody. Samozřejmě dnes je svět menší než dříve, a to nejen kvůli letecké dopravě, internetu a mezinárodnímu rozšíření publikací a časopisů. Obliba suši, japonské kuchyně a dalších témat vede k nárůstu zájmu o japonskou kulturu. Suši kuchaři si jistě ponechali mnohá svá tajemství, celkem podobně jako japonští hrnčíři, a léta jejich výuky byla také tak tvrdá. Ale i zde mnozí profitují z volné výměny. A výměna je skutečně oboustranná, pokud se americké varianty suši objevují na stolech v Tokiu. Aktivní kulturní výměna, místo starostí o konkurenci, vede k uznání a většímu publiku a nově oživuje staré tradice.

V keramické sféře je nejlepším příkladem Raku. Raku pochází z Japonska (16. století) a prvně bylo napodobováno ve spojených státech kolem roku 1950. Za krátký čas strávený na americké půdě se široce rozvinulo. Internacionalizací raku se v práci dnešních hrnčířů zrcadlí dědictví původních Raku hrnčířů období Edo. A občas bývají američtí hrnčíři zváni do Japonska, aby tu předvedli „Americké“ raku.

Velkou část našich životů jsme strávili jako umělci a učitelé. V obou sférách jsme opakovaně viděli, že svobodná a bezplatná výměna myšlenek prospěla umělecké formě. Prospěla i umělcům a jejich vnímání dřevem pálené keramiky. Je to vidět ve třídě, u pece, v dílně, když učitel přinese své myšlenky a žáci je aplikují mnoha směry. Za krátko je tu deset variant původní myšlenky. Někdy díky tomu vzplane nová myšlenka učitele a zrodí se nový přístup.

Po 14 letech naší spolupráce na základě těchto principů – hry inspirace, jsme se rozhodli napsat knihu o japonské dřevem pálené keramice. Je to náš přínos rostoucímu mezinárodnímu společenstvu dřevopaličů. Stejně jako v případě suši, čajového obřadu a raku přinášíme vznikající mezinárodní platformě znalosti o japonské dřevem pálené keramice. Doufáme, že se o toto nekonečné zkoumání budeme moci podělit, třeba u další „topičské“ směny.

Chawan Marca Lanceta
Chawan Marca Lanceta
Dostupné z: https://ceramicartsnetwork.org/wp-content/uploads/smokeless.jpg

_ _ _ _ _ 

Zkušenosti komunitní dílny 

Nedalo mi to, a rozhodl jsem se napsat malý dovětek k tomuto příběhu o sdílení. Bude to za měsíc rok, co jsem se na Florenci rozhodl otevřít dílnu přístupnou lidem. Lidem s typickým profilem – byl/a jsem na třech kurzech keramiky a co dál? K peci, dílně a vlastní tvorbě daleko a další kurz už úplně nepřináší, co je potřeba. Bylo by potřeba tak rok „okounět“ v nějaké dílně, něco zkoušet, vyrobit, zkusit ukázat, prodat… Pak se už leckdo odváží pronajmout si místnost, koupit kruh a pec. A to byl a je můj záměr.

Výsledek mě hodně překvapil. Kurzy bych mohl naplnit třikrát, kolik je zájemců. Volná dílna praská ve švech a víc se nás už nevejde. O sdílené výpaly je obrovský zájem, keramici se chtějí dotknout nových technologií. A vznikla opravdová komunita. Nečekal bych, že se vytvoří „tvrdé jádro“, které chce dělat úplně vše, recyklovat hlínu, starat se o glazury, nakládat a pálit pece. A potkávat se a pracovat společně. Vše, co si vyzkoušíte a naučíte se alespoň trochu rutinně, vám zůstane. Co jen slyšíte a vidíte, to uteče. Zároveň všichni tu mají svůj styl a vidět tolik nápadů je nesmírně inspirativní a víc lidí pohromadě dokáže lépe optimalizovat provoz dílny. Pokud táhnou za jeden provaz a snaží se o to samé. Co nejvíc se naučit a dělat tu nejlepší keramiku.

V. K.

Z komunitní dílny na Florenci
Z komunitní dílny na Florenci
Autor: Václav Kugler

O rovnováze

Každý, kdo se narodil ve znamení vah, stejně jako já, mi jistě bude rozumět. Ta všudypřítomná potřeba vše uvnitř i navenek vyrovnávat do neutrality. Dostals? Dáš! A já dík keramice dostal a stále dostávám opravdu mnoho. Proto mi přijde tak přirozené, vlastně pro mě naprosto nezbytné, keramiku předávat dalším. Činím tak prostřednictvím dlouhodobých kurzů, workshopů, přednášek a psaním odborných článků tady na Keramikum.cz. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem se zcela vyčerpal, a to doslova. Můj vnitřní džbán byl vyprázdněn až na dno. To je chvíle, kdy už nejde dát víc, protože nemohu dát něco, co nemám. Pramen, který vnitřní nádobu znovu naplní, se skládá z mnoha inspiračních zdrojů kolem mě a z jejich přijetí do svého vnímání, myšlení a cítění. Tuto inspirační transformaci silně umocňuje praktikování v keramice. Neustálé nalévání a vylévání pomyslného vnitřního džbánu vytváří souvislý proud zhášející možné vyhoření už v samém počátku. 

Mezi některými našimi hrnčíři koluje příběh o jednom japonském mistrovi, který na otázku „Proč se vlastně dělí o svá těžce nabytá tajemství?“ odvětil, že nemá právo cokoliv zamlčovat, protože mu keramika přinesla mnohem více, než on jí. Asi se taky narodil ve znamení vah.   

P. T.

Petr Toms a největší nádoby z Kohoutova
Petr Toms a největší nádoby z Kohoutova
Autor: Petr Toms

Původní Autor: Mark Lancet a Masakazu Kusakabe | Překlad z NJ: Václav Kugler | Autoři: Václav Kugler a Petr Toms | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Eliška Chalupová a Hana Križanská

Diskuze
Jiří Svačina 20.12.19 (13:37)
s těmi znameními ... Já jsem ve znamené býka ... je to velké, silné, rohaté zvíře patřičně tvrdohlavé, ale odolné ... muší lecos vydržet ... se jen tak nedá ... a tak nějak to životem jde i se mnou ... K hlíně ....k tvorbě vlastí keramiky jsem se dostal dost pozdě ... až cca před třiceti lety, a to v souvislosti s kytičkami a stromečky které si od malička kol sebe pěstuji... V té době padly ostnaté dráty na hranicích a dostali jsme se do světa svobodných lidí, ... a i začal fungovat internet... Znal jsm ještě z tištěných materiálů některé zahraniční tvůrce a jak to bylo možné, navštívil některé, + řadu výstav, zúčastnil se kongresů, a i workshopů v bonsai centrech, + shlédl i některé zahraniční dílny, střediska výroby keramiky. Postupně si tak z cest vozil hodně obrázků a i něco málo drahocených vzorečků... Zjistil, že to co bych chtěl pro ty mé kytky a se mi líbi, u nás na našem trhu keramiky, mimo dovozy, ... běžně dostupné není ... A tak se postupně i seznámil s našimi tvůrci -keramiky - dřevopaliči jejichž výrobky a glazury byly nejblíž těm mým představám - potřebám na mrazuvzdornou a přírodě blízkou užitkovou keramiku ... pro větší ale i malušké rostlinky... V té době se seznámil i s točířem Petrem J. a v jeho dílně, při čaji, vstřebával dech hlíny... Z počátku si od něj nechal vytočit polotovary misek, a ty doma dokončoval ... Ale i Petr si v té době plnil své sny a plány, a odletěl na dlouhý vandr na New Zeland ... a já brzy zjistil. že mi ta hlína mezi prsty ... chybí... V té době budoval malé zahradnictví / abych měl co dělat v důchodě/ a tak nějak to tehdy dozrálo i na keramika dílnu ... Tehdy na cetách po zemi české a i na síti pečlivě studoval i dřevo pece, a k elektrické si postavil /a několikrát přestavěl/ i první vlastní dřevo pec ... Dnes je tu těch pecí několik, a tak jak mě kdysi na horách nebavilo chodit a lézt jen po známých a vyšlapaných cestách, je tomu i s tou mou keramikou ... Nejsem a nikdy nebudu serivý výrobce...pořád si něco zkouším, mleté materiály z přírody, nové postupy, ... co mě baví pálím v elektrice, plynu i dříví, a k tomu i sem tam nějaké to americké ale i černé a červené Japonské Raku ... a to už jsme v současnosti kterou znáte...neměl jsem to štěstí ... v mládí možnost studovat ... stále se učím a jsem vděččný za knihy, recepty, informace, spolupráci, ... a i sdílný svět co je dnes už dostupný kol nás ...a mi letos bylo potěšením, že s přáteli týmu Černo-Raku, jsme měli možnost ukázat kousek toho našeho řemesla i na půdě vysokých škol uměleckoprůmyslových, ve Wroclavi a před týdnem i v Praze ... Děkuji a hezký den + i vše nej do Nového Roku 2020...