Termín larnax se používá pro jakoukoliv malou pohřební nádobu pocházející z doby bronzové, která na počátku 14. stol. př. n. l. standardně sloužila k uložení ostatků zemřelého. Řada z nich byla bohatě dekorována rozličnými motivy a výjevy, díky nimž se larnaky staly nejbohatším zdrojem obrazového umění v pozdně minojském období III.
Typy larnaků
Na Krétě byly nalezeny dva hlavní typy larnaků, a to larnaky truhlicovité a vanovité. Zpravidla byly vyráběny z hrubozrnné hlíny, nicméně na některé z nich byly použity i jiné materiály, přičemž tvar typický pro larnaky byl zachován. Jejich dno bylo obvykle opatřeno otvory, aby mohly odtékat tělní tekutiny a urychlil se tak proces rozkladu těla. Nebožtík byl do larnaxu ukládán v poloze na zádech s koleny ohnutými nahoru k hrudníku a bylo zvykem přidávat i drobné předměty osobního charakteru, jako např. vázu či šňůrku korálků.
Nejběžnějším typem larnaků byly truhlicovité larnaky, které se používaly výhradně k funerálním účelům. Měly obdélníkový tvar, sedlové víko a byly posazené na čtyřech nohách. Jejich průměrné rozměry se pohybovaly v rozmezí 40–70 cm na výšku, 90–100 cm na délku a 30–50 cm na šířku. Obvykle měly dva a více párů madel a delší strany mohly mít zvýšené okraje, čímž vznikly jakési dva zapuštěné panely, které následně nesly dekoraci. Některé larnaky měly na okrajích truhly a víka otvory tak, aby mohly být obě části k sobě připevněny lanem, čímž došlo k pevnému uzavření.
Konstrukčně odlišným typem byly vanovité larnaky. Tyto měly oválný tvar a strany se směrem ke dnu obvykle zužovaly. Neměly víko, nohy ani zapuštěné postranní panely. Absence panelů znamenala, že byly zpravidla zdobeny pouze abstraktními vzory či naturalistickými motivy. Žádný larnax tohoto typu nenesl motivy zobrazující lidské postavy. Zajímavostí jistě také je, že se tento typ používal nejen pro funerální, ale i domácí potřeby.
Původ
Pohřbívání do larnaků v oblasti Kréty bylo dlouho považováno za domorodý zvyk tamních obyvatel v celém trvání doby bronzové. Zvýšené popularity však dosáhly až v pozdní době bronzové, konkrétně v pozdním minojském období III, tedy během 13. a 14. stol. př. n. l. Během předchozích období byly tradiční pohřby prováděny zejména do kupolovitých architektonicky řešených hrobek, tzv. tholů, a do domovních hrobek.
Od ranně minojského období III, které je součástí tzv. předpalácového období, se začínají v jednotlivých hrobech tohoto typu objevovat i larnaky, což signalizovalo určitý počátek individualizace pohřbů, tedy odklon od pohřbů mnohonásobných, pro něž tyto hrobky původně sloužily. Ukládání těl do larnaků se postupně stalo hlavním pohřebním zvykem.
Vzhled larnaků se též postupně měnil. První z nich (ve fázi ranně minojské) byly nižší, bez nožek, elipsovitého tvaru a nenesly žádnou nebo velmi strohou lineární dekoraci. Během tohoto období se typologicky měnily, přičemž v pozdně minojském období III se používaly dva výše zmíněné typy – truhlicovitý a vanovitý.
Jejich původ však zůstává předmětem debat. Za hlavní možný zdroj inspirace pro truhlicovité larnaky je považován Egypt. Nápadně se totiž podobají dřevěným egyptským truhlám, které v domácnostech sloužily ke skladování prádla a které byly za 17. dynastie (poslední staroegyptské královské dynastie) oblíbeným kusem pohřebního nábytku a do hrobky byly ukládány spolu s nebožtíkem. Okolo 14. st. př. n. l. začali Egypťané některé z těchto truhel dekorovat funerálními výjevy, speciálně kvůli jejich následnému použití v hrobkách.
Rozpor však nastává v případě vanovitých larnaků, které se svým tvarem a také absencí určitých prvků, jako např. imitací prken či hlaviček hřebíků, těm egyptským příliš nepodobají. Nejrannější nálezy jednoduchých elipsovitých larnaků, datovaných do ranně minojského období, naznačují, že se mohlo jednat o jedinečný místní vynález, neboť svým protáhlým tvarem kopírovaly původně užívané kmeny stromů.
Používání van bylo vždy typickým místním zvykem a lze se domnívat, že se jejich použití postupně přeneslo z domácího i na funerální účely zkrátka proto, že svým tvarem připomínaly původní jednoduché elipsovité larnaky a tvar vany tak začal být asociován také s pohřby, přičemž souběžně s tím začal i vývoj truhlicovitých larnaků na základě dřevěných egyptských prototypů.
Dekorace a ikonografie
Charakteristickým rysem larnaků je jejich bohatý výzdobný styl a bylo by chybou se domnívat, že malby měly hlavně dekorativní účel. Řada motivů byla totiž používána jako zástupné symboly skutečností, jež nebylo možné či z různých důvodů vhodné naturalisticky vyjádřit. Tyto důvody byly dané jednak menší plochou určenou ke zdobení, tak i faktem, že smrt a události, jež po ní následují, lidé vždy vnímali jako cosi těžko uchopitelného, co lze v umění spíše naznačit než plně vystihnout. Minojští umělci proto tvořili spíše schematizovanou a symbolickou výzdobu, která pouze naznačovala představy týkající se přechodu na onen svět a znovuzrození.
Motivy a výjevy na larnacích lze rozdělit zhruba do čtyř vzájemně se překrývajících kategorií na abstraktní motivy, rituální objekty a postavy, zvířata a rostliny a znázornění života po životě.
Snad nejběžnější dekorací byly abstraktní vzory. Mezi nejpopulárnější ikonografické prvky patřily spirály, zvlněné linie, rozety či šachovnice. Některé z nich, jako například šachovnice, měly čistě dekorativní funkci, zatímco jiné ztvárňovaly naturalistické obrazy. Třeba spirála byla obvykle používána k označení moře. Jedna, dvě či tři zvlněné linie reprezentovaly vodu a vícero zvlněných čar spojených na jednom konci do tvaru písmene V mořské řasy.
Skupina rituálních postav a objektů vycházejících z minojského kultu zahrnovala ženské postavy provádějící rituální úkony, býky, bucrania, ptáky, rohy zasvěcení a dvojitou sekeru (labrys). Dva posledně zmíněné motivy patřily mezi typické a nejsnáze identifikovatelné znaky minojské civilizace a na funerálních památkách se nejčastěji objevovaly ve vzájemné kombinaci. Motiv vycházel z představy dvou pahorků, mezi nimiž vychází slunce a přenesením významu se stal široce užívaným pro vyjádření zmrtvýchvstání či vstupu do nové etapy života.
Další skupinou jsou tradiční minojské motivy z přírodního světa – chobotnice, delfíni, mořské řasy, hvězdice, hadi, květiny a rostliny, jako např. lilie, papyrus a palma, jimž Minojci přisuzovali nábožensko-symbolický charakter. Kupříkladu papyrus, byl spojován s představami obnovy a regenerace zkrátka proto, že rostl v houštinách Nilu, jenž byl zdrojem životadárných záplav, které pomáhaly udržovat zemědělskou produkci.
Nilské motivy, lodě, lov jelenů, divoké kozy, býk a odjíždějící vůz sloužili ke znázornění posmrtného života a onoho světa. Ačkoliv řada těchto motivů, jako např. nilské motivy, vodopády, papyrus a palmy) nebyly původními minojskými motivy, byly na larnacích velmi populární.
Ze zástupců těchto zajímavých hliněných artefaktů lze alespoň ve stručnosti uvést následující příklady.
Larnax z Episkopi, který je v současné době uložen v archeologickém muzeu ve městě Ierápetra na Krétě, je jedním z nejzajímavějších artefaktů minojské kultury. Jeho výzdoba, jež je rozdělena do dvanácti registrů, je totiž velmi bohatá. Malba zobrazuje tři postavy projíždějící zásvětím k bohyni, která reprezentuje sluneční božstvo a garantuje regeneraci a harmonii v přírodě. Ostatní strany naznačují, že i na onom světě se budou moci zemřelí věnovat lovu, neboť se na nich opakuje lovecká tématika, zobrazující lov kozoroha třemi postavami za pomoci psů. Silná provázanost života a smrti je zde znázorněna faktem, že lovená zvířata zároveň kojí svá mláďata.
Larnax z Palaikastro, který si lze prohlédnout v archeologickém muzeu v Heraklionu na Krétě, zaujme především na první pohled patrnou solární symbolikou. Sluneční kotouče se nacházejí jak na obou dlouhých stranách, tak i na víku. Přední strana zobrazuje stojícího gryfa a fakt, že se nachází ve společnosti slunečního kotouče, osmičkových štítů umístěných mezi posvátnými rohy a papyrem, přisuzuje tomuto zvířeti spojitost se sluneční bohyní.
Larnax z Kavrochori je pozoruhodný zejména díky své výstřední kompozici, která kombinuje hned několik perspektiv. Tohoto faktu si lze povšimnout z přední strany, kde vidíme vůz tažený koňmi, kdy samotný vůz je zachycen z ptačí perspektivy, zatímco jeho kola a tažná zvěř z bočního pohledu. Na larnaku se dále nachází motivy mořské fauny, vodních ptáků a sluneční symboliky v podobě koleček s křížkem uvnitř. Prohlédnout si ho lze společně larnakem z Palaikastro v muzeu v Heraklionu.
Závěrem nutno poznamenat, že ačkoliv se larnaky poprvé objevily v období minojské civilizace, nejsou spjaty jen a pouze s oblastí Kréty, nýbrž se používaly i jinde, např. v helénismu.
____
Autor: Hana Križanská | Odborná korektura: PhDr. Martin Trefný, Ph.D. | Jazyková korektura: Zuzana Chomátová
Použité zdroje:
[1] BARRON, A. The Value of the Past: Minoan and Minoanizing Larnakes at the Knossos North Cemetery. Honours Thesis. 2013. 80s.
[2] SKŘEČEK, M. Egyptská symbolika v minojské hmotné kultuře. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie. Brno, 2015. 76 s.
[3] WATROUS, L. V. The Origin and Iconography of the Late Minoan Painted Larnax. 1991. Hesperia, vol. 60, issue 3, pages 285–307. [on-line]. Dostupné na: <https://www.jstor.org/stable/148065?seq=1>
[4] ŽEZULE, J. Funerální výjevy v rámci minojského a mykénského obrazového umění v období LM IIIA-B a LH IIIA-B. Diplomová práce. Filozofická fakulta Karlovy univerzity v Praze. Ústav pro klasickou archeologii. Praha, 2011. 114 s.
[5] Mínojská civilizace. [on-line]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%ADnojsk%C3%A1_civilizace
Přihlaš se a vlož komentář...