Leštění kdysi a dnes
Všude na světě bychom po podrobnějším průzkumu na leštěnou keramiku určitě narazili. Mezi nejznámější příklady patří keramika jihoamerických původních obyvatel. Předkolumbovské antropomorfní a zoomorfní nádoby patří k úchvatným dílům a navíc to nebyla jediná keramika, kterou tyto národy vytvářely. Také neolitická Čína se vyznačovala širokou škálou leštěné keramiky, vyráběnou pro denní užívání i ceremoniální účely. Výjimečná je keramika kultur Machiayao a Yangshao. Prastará keramika z centrálního Mali je datována až 9500 let před naším letopočtem. Na našem území a v evropském prostoru obecně bylo leštění používáno už od nejstarších kultur a skvělí v něm byli hlavně neolitičtí hrnčíři. Keltové následně leštili také, ale už ne tak poctivě.
A dnes? Tradice leštění žije a kvete po celém světě. Celá řada umělců navazuje na nejpůvodnější tradice a vyrábí nízko pálenou keramiku, na které leštění krásně vyniká. Leštění je také široce využíváno jako součást techniky amerického raku. Zakouření, horse hair raku, aplikace peří a dalších biologických materiálů nejlépe vynikne právě na vyleštěném povrchu. Technika leštění je používána také při výrobě Yixingské čajové keramiky. Jde o neglazovanou keramiku zušlechťovanou specifickým druhem leštění, kde se uplatní přirozená barva hlíny. Známe celou řadu dalších tradic a odkazů a podrobněji se na ně v závěru dostane pohledem do dílen současných tvůrců, kteří tuto techniku využívají.
Jak to, že je možné hlínu leštit?
Prvotním předpokladem pro leštitelnost hlíny je její plasticita. Tu způsobují jílové minerály v ní obsažené. Můžeme si je představit jako jednotlivé destičky, mezi kterými se nachází voda. Destičky po ní kloužou a posunují se a činí hlínu plastickou. Tedy pokud nám nevyschne.
Samozřejmě, ne každá hlína je pro leštění vhodná. Obecně s nárůstem procenta obsahu ostřiv a velikostí jeho frakcí se leštění ztěžuje, nicméně leštit můžeme i hrubší hlínu, a i její povrch tím upravíme. Vhodnější jsou však červené hlíny s minimem ostřiv a vysokým podílem koloidních jílů. O nich ještě bude řeč.
Plasticitu prakticky využíváme tak, že za použití vhodných nástrojů zatlačujeme případné ostřivo do výrobku, zároveň orientujeme na povrchu jílové “destičky” stejným směrem, a tím vytváříme lesklý povrch. Zpočátku v podstatě výrobek ještě částečně modelujeme, později se dostavují i efekty leštění. Jak hlína postupně vysychá a ztrácí plasticitu, nemůžeme již modelovat a zatlačovat tolik ostřivo, můžeme ale přitlačit, a tím více usměrňovat jednotlivé destičky jílu až do vytvoření velmi lesklých a jednolitě hladkých povrchů.
Vlastní leštění
Už víme, že vhodné hlíny jsou ty jemné až středně hrubé (například zmiňované Yixingské zboží je vyráběné z poměrně ostřené hlíny) a takové, které obsahují dostatek jemných koloidních jílů. Ty nejjemnější se pak používají k výrobě terra sigillaty. Terra sigillata je jemná engoba, která učiní povrch našeho výrobku vysoce a snadno leštitelný.
Dříve jsme zmínili plasticitu hlíny, a jak se při sušení ztrácí a jaký to má vliv na leštění. Z toho pro nás vyplývá poučení, že při leštění je třeba nejhrubší práci odvést hned na začátku. Povrch je třeba vyrovnat a ostřivo zatlačit, dokud je hlína plastická a dostatečně vlhká. Později to už nepůjde, to už můžeme jen zvyšovat lesk.
Zásadní pro leštění jsou nástroje. Můžeme využít celou řadu nástrojů a inspirovat se v mnoha tradicích. V té asijské se k leštění často používá plátek vlhčeného buvolího rohu, který v sobě zadržuje vlhkost. Tu přímo předává leštěnému povrchu, a přitom jej přímo nemáčí. Nejklasičtějším nástrojem je leštěný tvrdý kámen - achát. Poslouží také nerezové příbory, skleněné povrchy (třeba zkumavky jsou dobré). Pravěcí hrnčíři používali paroh, kost i tvrdé dřevo. U terra sigillaty funguje skvěle i igelit, případně dokonce silonové legíny. Jedním z mých technologických zážitků tvorby pravěkých replik bylo právě leštění korálků o vlastní oděv. Důležité je, že pokud nezarovnáme povrchy a nezatlačíme ostřivo pod povrch včas, než povrch výrobku příliš oschne, může dojít k poškrábání a zničení nástrojů. Proto, slyšíme-li skřípot, je lépe přestat leštit a nástroje ušetřit.
Pro volbu nástrojů je zásadní, aby zakřivení nástroje bylo co nejpodobnější tvaru leštěného výrobku, respektive jeho právě leštěné části. Při sériové výrobě se opravdu vyplatí mít na každou část křivky vhodný nástroj. Pokud na leštěnou plochu přikládáme jen malou část nástroje či jen ostrou špičku, budou se spíše tvořit rýhy. Abychom zamezili vytváření rýh, potřebujeme na výrobek působit naopak co největší plochou.
Leštění provádíme několikrát za sebou v různých fázích suchosti výrobku. I když je výrobek zcela suchý, lze jej v určitých případech po navlhčení dále leštit, ale ne každá hmota to umožňuje. Ostatně, v některých lidových tradicích se setkáváme s „vlešťovanou“ výzdobou prováděnou za sucha.
Vliv leštění na vlastnosti výrobku
Leštění má významný vliv na technické vlastnosti výrobku. Využívalo se od pravěku nejen z estetických důvodů, ale i pro zlepšení vlastností výrobku. Leštěním bylo možné tyto z dnešního pohledu opravdu nízko pálené výrobky zkvalitňovat.
- Leštěním zvyšujeme celkově pevnost výrobku.
- Leštěním také dochází k prevenci některých typů prasklin.
- Leštěním dna či nožky zamezíme poškrábání nábytku a celkově výrobek zušlechtíme.
- Zaleštěním snižujeme pórovitost výsledného výrobku, což bylo a je vyhledávaným aspektem leštění, protože pak nádoby méně propouští kapaliny. Leštění má negativní vliv na glazování, protože pak střep nesaje vodu, nicméně pokud povrch leštíme, nemíváme v plánu ho glazovat. (Celý tento aspekt se může obdobně projevit při točení, kdy přílišnou prací s čepílkem může dojít k nezáměrnému zaleštění tzv. “zašlikrování“ střepu a ten se pak nedaří řádně glazovat.)
Výpal
Výpal má na leštěnou keramiku zásadní vliv. Tradičně se v historii vždy jednalo o nízko pálenou keramiku. Vlivem vysoké teploty, a s ní souvisejícího slinování hmoty, totiž dochází ke ztrátě lesku výsledného povrchu. Slinováním dochází ke změnám struktury v jílech, k jejich smršťování a k následnému vystupování ostřiva. To v tomto případě není pro vysoký lesk žádoucí. Leštění slinujících či slinutých výrobků stále má smysl, výsledný povrch bude i tak znatelně odlišný od neleštěného.
Je třeba si uvědomit, že nelze stanovit žádnou „univerzální“ teplotu, ale je nezbytné znát interval slinování použité hmoty a v případě leštění ji pálit na nižší teplotu. Některé hlíny začínají slinovat při velmi nízkých teplotách, takže obecně za bezpečnou teplotu, která vyleštěný povrch neovlivní, můžeme označit přibližně 700-800 °C.
Vypálený povrch je možno dále napouštět a leštit voskem, který výrobku dodá zvláštní ráz a učiní jej pro vodu nepropustným. Opět se jedná o pravěkou inspiraci, leštění voskem lze aplikovat, pokud nepotřebujeme nádobu užívat za tepla. Vosk je vhodné aplikovat nejlépe hned po výpalu na ještě teplé zboží. U velkých nádob to může být jediná příležitost, je téměř nemožné je později opět ohřívat. Za studena se vosk do střepu nevsákne a jen se na povrchu srazí.
Vady a příčiny nezdarů
- Nevhodné nástroje. Nástroj z příliš měkkého materiálu nebude funkční. Pokud je nástroj prasklý a není hladký, také bude spíš škodit.
- Typická vada je poškrábání přischlou hlínou na leštícím nástroji.
- Špatně uplatněná geometrie nástroje. Leštíme-li příliš brzo malou plochou či špičkou, dochází k rozrývání plochy.
- Otisky prstů. Předejdeme jim použitím rukavic.
- Přesychání vystupujících částí. Vystouplé části výrobků rychle usychají a často neuhlídáme vhodný čas leštění. Proto je nutné s tím počítat a leštit je dříve.
- Chaotické pohyby. Leštění je nutné provádět rovnoměrně a systematicky. V opačném případě některá místa leštíme příliš a jiná vůbec.
- Často dochází k poškození nehty, knoflíky a jinými součástmi oděvu, nebo stačí i zaschlá hlína na oděvu.
Současní umělci
Nesta Nala. Byla zakladatelkou Nala tradice a začala ve 12 letech obnovou tradice výroby džbánů na pivo kmene Zulu. Měla tři dcery, které její odkaz dále rozvinuly svým osobitým přístupem.
Di Luca. Používá raku a obvara techniky za použití vrstvené a leštěné terra sigilaty.
Siddig El'nigoumi. Je pokračovatelem blízkovýchodní a africké tradice.
Pierre Bayle. Odvozuje své nádoby od řecké tradice a v současnosti začleňuje i figurativní techniky.
Závěr
Leštění není snadná technika a vyžaduje nástroje, zkušenosti, pozornost při aplikaci. Je také spojené se specifickými výpaly, které dnes nepatří mezi běžné - zakuřování, nízký výpal dřevem, americké raku a podobně. Pomůže nám ale rozvinout trpělivost a citlivost k jednotlivým stadiím sušení. Odměnou nám budou uhrančivě lesklé a dokonalé tvary a povrchy, které jiným způsobem nezískáme.
Přihlaš se a vlož komentář...