Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Hrnčiarske a majolikové strediská na Slovensku I.díl

Majolikové strediská

Díky spolupráci spolku Keramikum s vybranými slovenskými muzejními pracovníky vznikl seriál seznamující čtenáře s nejdůležitějšími středisky lidové hrnčířské výroby. Postupně uvedeme 6 krátkých textů, které mají stručně vystihnout charakter jedinečné a nezaměnitelné keramické tradice, jež byla donedávna i tradicí naší. Z hlubokých sympatií k našim východním sousedům jsme se rozhodli, ponechat články v původní "slovenčině". Prosím, nech sa páčí.

Kým hrnčiarske výrobky slúžili predovšetkým ľudovým vrstvám, drahšia produkcia (zo vzácnějších materiálov) bola zas vyhradená zámožnejším kruhom (tie ich využívali na rôzne rodinné a společenské udalosti). Týkalo sa to predovšetkým fajansy, známej i pod názvom majolika. Ide o bielo glazovanú ušľachtilú keramiku, na ktorú sa zvykli maľovať typické ornamenty – figurálne, zvieracie alebo rastlinné motívy. Jej výrobcov volali džbankármi. Remeselnú výrobu džbankárskeho riadu zaviedli v 17. storočí na západnom Slovensku novokrstenci – tzv. habáni, ktorí sa na toto územie uchýlili pred náboženským prenasledovaním. Dovtedy keramickú výrobu zabezpečovali výhradne hrnčiari. Slovenskí džbankári prevzali – od habánov vyspelú technológiu, tvary nádob, ako aj výzdobné motívy. Tento, pôvodne „panský tovar“ postupne prenikol i do ľudového prostredia a stal sa súčasťou zariadenia bežných domácností. Najznámejšie džbankárske strediská boli v Dobrej Vode, Boleráze, Stupave, Sobotišti a Košolnej. Koncom19. a začiatkom 20. storočiaale väčšina dielní zanikla. Džbankársku tradíciu v 20. storočí rozvíjala predovšetkým dielňav Modre. Keramiku produkuje až do súčasnosti – jej sortiment tvoria džbány, taniere, misy, čepáky, čutory a figurálne plastiky, pričom výrobky majú z väčšej časti dekoratívnu funkciu.

Diskuze