Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Cesty za keramikou: Karatsu (Japonsko)

Japonsko je jedna ze zemí, kde cestovat za keramikou je poměrně snadné. Narazíte zde na ni totiž prakticky na každém kroku. V moderní době se tato země proslavila na jedné straně jemným pestrobarevným porcelánem a na straně druhé drsnou rustikální kameninou zdobenou především zemitými barvami. V této reportáži se podíváme do městečka Karatsu v prefektuře Saga na severu ostrova Kyushu, jehož keramika je krásným příkladem právě japonské kameniny zemitých barev.

Historie

Jak naznačuje jeho jméno (z jap. kara = oblast východní kontinentální Asie, tsu = přístav), sloužilo již od pradávna Karatsu díky své blízké poloze k pevninské Asii jako významný přístav a centrum zahraničního obchodu, především se zeměmi na území nynější Korey a Číny. Jedním z důležitých obchodních artiklů byla také keramika. Rukama zdejších obchodníků tak postupně prošlo mnoho forem keramiky, od jemného čínského porcelánu po korejskou kameninu. Počátky vlastní výroby keramiky v této oblasti se odhadují na začátek 16. století a předpokládá se, že výroba probíhala na území a pod záštitou kmene Hata, který obýval hrad Kishidake. Důležitým bodem v historii výroby nejen místní keramiky bylo vojenské tažení vedené Toyotomi Hideyoshim v roce 1592 právě z této oblasti do Korey, odkud se do Japonska vrátil s otroky z řad korejských keramiků. Ačkoli existují i záznamy o dobrovolné imigraci z dřívějších dob, připisuje se této události mimo jiné zásluha na získání vylepšené technologie stavby stoupajících pecí typu noborigama. Oproti pecím staršího (avšak také z pevninské Asie dovezeného) typu anagama, se pece typu noborigama liší především rozdělením peciště na několik dílčích komor spojených otvory tak, aby teplo z předchozí komory vždy postupně procházelo do komory následující, výše položené. Kromě nového typu pecí, jež se v Karatsu začal objevovat již počátkem 17. století, se korejský původ přisuzuje také samotným technikám používaným při výrobě místní keramiky. Brzy se zboží z Karatsu dostalo do oběhu po celém Japonsku. Místní keramika se následně stala natolik oblíbenou, že se zařadila mezi přední japonskou keramiku a v západním Japonsku se výraz Karatsu-mono (z jap. zboží z Karatsu) stalo synonymem keramiky jako takové. Její popularita v kruzích čajového obřadu jí vysloužila i staré japonské rčení, které říká, že nejlepší čajové šálky pochází z Ido (Korea), druhé nejlepší z Hagi (Japonsko, nynější prefektura Yamaguchi) a třetí nejlepší z Karatsu.

Charakteristika

Keramika z oblasti Karatsu, neboli Karatsu-yaki, se původně vyráběla za účelem každodenního užití. Mezi typickými výrobky tak bylo kuchyňské nádobí, džbány, nádoby pro aranžmá květin a další domácí užitková keramika. Je známá především svojí robustností a jednoduchým stylem, který podtrhuje krásu její funkčnosti. Její drsnost a strohost surové hlíny vyvolává jedinečný pocit tepla a síly.

Nádoba ve stylu Egaratsu
Nádoba ve stylu Egaratsu
Nádoba na pitnou vodu s motivy rákosu, období Momoyama (počátek 17. století).
Zdroj: Wikipedia
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Karatsu_ware

Hlína využívaná pro výrobu lokální keramiky se získává z velké části přímo na území města Karatsu a je známá pod názvem Suname (z jap. suna = písek a me = oko). Písek se však do ní nepřimíchává, jméno hlíny je odvozeno z její hrubé textury. Druhou nejběžněji používanou hlínou je silně lepivá tzv. jemná Suname. Vytěžená hlína se různí svým obsahem železa. Ta na železo bohatá je po výpalu černohnědá, zatímco barva hlíny, která železo neobsahuje, se po výpalu blíží bílé a malované vzory tak na ní vyniknou v plné sytosti.
Pro povrchovou úpravu Karatsu-yaki je nejběžnější použití glazury z dřevního popela. Základem jsou především pro styly Egaratsu (keramika malovaná štětcem) a Muji-garatsu (nezdobená keramika), ale najdeme je i na kusech většiny ostatních stylů. Druhým nejpoužívanějším typem jsou glazury ze slaměného popela, typické svým zákalem. Ty najdeme především na výrobcích typu Madara-garatsu (skvrnitá keramika) a Chosen-garatsu (keramika korejského stylu). Kromě těchto dvou nejběžnějších se můžeme setkat i s glazurou železitou.

Nádoba pro čajový obřad
Nádoba pro čajový obřad
Kameninová nádoba pro čajový obřad s popelovou glazurou, období Edo (počátek 19. století).
Zdroj: Wikipedia
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Karatsu_ware

V následujícím textu si přiblížíme hlavní výrobní styly keramiky z Karatsu.

Egaratsu – keramika malovaná štětcem

Motivy rostlin, stromů, květin, ptáků či lidí jsou malované štětci za použití železitých minerálů na syrový střep, který je poté poléván živcovou nebo vápenatou glazurou.

Nádoba ve stylu Egaratsu
Nádoba ve stylu Egaratsu
Kameninová nádoba typu Egaratsu s podglazurní dekorací s motivy jetelu, Hizen, období Momoyama (přelom 16. a 17. století).
Zdroj: Wikipedia
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Karatsu_ware

Chosen-garatsu – keramika korejského stylu

Zde jsou použity dvě různé glazury – železitá, kterou se výrobek polévá jako první, a glazura ze slaměného popela, která se následně nanáší tak, aby alespoň částečně překryla glazuru železitou. Tento překryv, kde se obě glazury mísí, je charakteristický pro Chosen-garatsu.

Čajové pohárky
Čajové pohárky
Čajové pohárky, prostřední tři typu Chosen-garatsu, Karatsu.
Autor: Eliška Chalupová

Madara-garatsu – skvrnitá keramika

Na surový střep je aplikována živcová glazura s příměsí křemičitého popela. Díky obsahu křemičitanů jsou výrobky po výpalu bělavě zakalené. Název tohoto stylu, Madara (z jap. skvrny), pak vychází z modrých či černých skvrn, které se objevují na povrchu glazury.

Kobiki-garatsu – keramika dekorovaná šlikrem

Jako základ pro výrobky tohoto typu se používá tmavá, železitá verze hlíny. Na kožený střep je po celém povrchu aplikována vrstva šlikru a po doschnutí jsou výrobky polévány živcovými glazurami či glazurami z dřevního popela.

Mishima-garatsu

Tento styl vychází z keramiky vyráběné v oblasti Mishima na území dnešní Korey, která se datuje do 15. až 16. století za dynastie Yi. Charakteristické jsou motivy unkaku (mrak a jeřáb) či inka (květinový vzor), které jsou do hlíny otištěny v koženém stavu a poté přetřeny vrstvou bílé engoby. Takto dekorované výrobky jsou pak obtočeny a dočištěny a na závěr polity živcovou či popelovou glazurou. 

Talíř ve stylu Mishima-garatsu
Talíř ve stylu Mishima-garatsu
Současná tvorba ve stylu Mishima-garatsu, Karatsu.
Autor: Eliška Chalupová

Ostatní 

Kromě výše zmíněných se v Karatsu můžeme setkat i s dalšími styly, jako jsou Kigaratsu (žlutá keramika), Aogaratsu (modrá keramika), Kurogaratsu (černá keramika), Muji-garatsu (nezdobená keramika), Hakeme-garatsu (keramika dekorovaná štětcem), Kushime-garatsu (keramika s česanou engobou), Hori-garatsu (vyřezávaná keramika), Jakatsu-garatsu (ořezávaná keramika), Nisai-garatsu (dvojbarevná keramika) a Kenjo-garatsu (keramika darovaná za účelem vyjádření pocty). Typicky jsou tyto styly pojmenovány podle použitých barev, motivů, dekorací atp.

Současnost

K dnešku nalezneme přímo v Karatsu a jeho okolí asi padesát pecí. Mnoho místních keramiků se snaží svoji tvorbu dále vyvíjet a inovovat, avšak zároveň dlouhodobě zachovávat tradiční styl lokální výroby. Chcete-li si vybrat něco z lokální produkce, máte dvě možnosti. Dojdete-li do centra města, které se nachází mezi čtvrtěmi Konyamachi a Nakamachi, kousek od hlavní vlakové stanice, můžete zajít hned do několika obchodů s keramickým zbožím. Najdete zde obchody s více i méně tradiční produkcí, takže si každý vybere. Mimo sezónu je obchodů otevřených jen několik, což nakonec možná tak jako já oceníte. Než si totiž projdete všechno zboží v jednom obchodě, prohodíte pár slov s obchodníkem (i když neumíte japonsky) a něco si konečně vyberete, vyjdete z obchodu a zjistíte, že se den řádně posunul.

Prodejna keramiky v centru města
Prodejna keramiky v centru města
Karatsu
Autor: Eliška Chalupová

Pokud se nespokojíte jen s výběrem v obchodech, můžete zajít přímo k některému z místních výrobců. V Japonsku je běžné, že část domu vedoucí do ulice je věnována právě prodeji vyrobeného zboží. Řemeslník má tak domov, dílnu, pec i prodejnu často na jednom místě. Zboží vám pak nejspíš prodá některý ze starších členů rodiny, kteří tímto způsobem vypomáhají i v pozdním věku, nebo když budete mít štěstí přímo autor výrobku. 

Prodejna keramické dílny Aya
Prodejna keramické dílny Aya
Karatsu, Choda
Autor: Eliška Chalupová

Půjdete-li se projít do jižní části města a budete následovat nenápadné ukazatele v japonštině, propletete se mezi několika domy a potlačíte pocit, že jste u někoho na zahradě, dojdete k Tojin-machi Ochawangamě, staré sedmikomorové noborigamě dlouhé téměř 28 metrů. Do aktuální podoby byla přebudována v roce 1734 pátou generací rodů Kiheji a Yakichi díky feudálnímu dekretu, který těmto rodinám povoloval oficiální produkci keramického zboží. Ačkoli tak na první pohled nevypadá, topeniště i zdivo následujících komor se zachovalo ve velmi dobrém stavu až do dnešních dní. 

Tojin-machi Ochawangama
Tojin-machi Ochawangama
Jedna ze zachovaných starých pecí typu noborigama, Karatsu, Choda.
Autor: Eliška Chalupová

Text: Eliška Chalupová | Odborná korektura: Petr Toms | Jazyková korektura: Hana Križanská

 

Použité zdroje:

[1] Japanese crafts [on-line]. Dostupné z: https://bit.ly/306Pe1t

[2] Karatsu ware [on-line]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Karatsu_ware

[3] Japanese pottery and porcelain [on-line]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_pottery_and_porcelain

Autor: Eliška Chalupová | Redaktor: Eliška Chalupová | Technická korekce: Petr Toms | Jazyková korekce: Hana Križanská | Materiály: Eliška Chalupová
Diskuze