Jistě proto nebude překvapením, že navzdory tomu, že neabsolvoval žádné formální vzdělání, prošel během svého života mnoha profesemi. Z širokého repertoáru jeho povolání lze zmínit, že působil jako sklář, malíř, chemik, geolog, filozof, spisovatel a v neposlední řadě také jako keramik. Odhodlání, s nímž se pustil do její výroby, je jistě obdivuhodné.
Jeho fascinace keramickým řemeslem započala ve chvíli, kdy mu byl ukázán bíle glazovaný pohár (pravděpodobně se mohlo jednat o čínský porcelán). Odhodlán odkrýt tajemství jeho výroby se bez jakýchkoliv předchozích zkušeností vrhnul na výrobu keramiky a téměř šestnáct let se bezúspěšně snažil o jeho napodobení. Navzdory nepochopení své rodiny a přátel i života na pokraji chudoby ve svém úsilí vytrval a v průběhu let si tak vytvořil svůj osobitý styl, zvaný rustikální keramika, který mu přinesl zaslouženou slávu.
Ve své tvorbě se zaměřoval na oválné a kulaté talíře, džbány a omáčníky, které velmi naturalisticky dekoroval květinami, alegorickými a mytologickými výjevy i odlitky skutečných tělíček ještěrek, korýšů, hadů, brouků a mořských živočichů. Při jejich výrobě s největší pravděpodobností nepoužíval hrnčířský kruh, ale využíval formování do sádrových forem. Červenici, se kterou pracoval, následně glazoval olovnatými glazurami.
Pojďme si nyní společně přečíst, jak osobnost Palissyho v Keramických listech z roku 1907 vylíčil prof. Antonín Haškovec.
Keramické listy - Fayence Palissyho
Napsal prof. Ant. Haškovec
Vedle fayencí rouenských a d´oironských jsou fayence Palissyho velice svérázným zjevem tvoření a jistě i svérázně francouzské.
Palissy zasáhnul hluboce ve přírodní plastiku, vhodně ji použil a glasurovými barvami, v četnosti a lesku dosud neznámými, oživil. Nelze popříti, že průběhem staletí, ba v budoucnu i tisíciletí jest Palissy v produkci glasurovaných výrobků keramických zjevem svérázně samostatným. Jako každý pracovník nad úroveň vrstevníkův povýšený nárazy různých proudův a mínění snésti musí, tak i Palissy má své přátele, kteří snad až přes příliš pracím jeho se koří, na druhé straně zase i nepřátele, kteří mu křivdí. Činnost Palissyho jest velice rozmanitou, není znám jen jako vynikající tvůrce zvláštního druhu fayencí, leč jako geolog a přírodozpytec v rámci své doby dokonalý, ba i jako spisovatel.
Fayencí, které po Palissym se zachovaly, je tak četná řada, že jinde celé továrny v proudu let výrobou takovou by se byly zanášely.
I život Palissyho jest tak zajímavým, že laskavý čtenář mi dovolí, několika črtami se o něm zmíniti.
Palissy narodil se v roce 1510 v la Chapelle Biron v Périgoutu, kde chodil do školy; po krátkém čase vstoupil jako učeň ke sklenáři, kde maloval na sklo a části skel barevných i malovaných zasazoval do obrub olověných. Při tom ještě v prázdném čase zabýval se kresbou, modelováním a měřictvím.
Již v učení pozorována na něm touha po hlubších vědomostech, touha po širším, která nezná konce. A proto nelze se diviti, když mladý Palissy, sotva se doučiv, odebral se do světa, živě se při tom malbou na skle.
Tak procestoval Francii, Flandry, Porýnsko a Holland, rozšiřuje všemožně své vědomosti zvláště v přírodních vědách, k nimž choval zvláštní lásku.
Bylať geologie a chemie zvlášť zamilovaným jeho předmětem.
K hlubším studiím velice mu prospívalo přirozené nadání, které po klopotných a velice namáhavých pracích, v zápase o denní chléb a výrobu keramickou, ve spisech jeho přirozeně zase vytrysklo. Obohacen různými vědomostmi, vrátil se Palissy v roce 1539 domů a usadil se v městečku Saintes, kdež se také později i oženil.
S počátku živil se malbou na skle a i vyměřováním, ježto studia svá, ač soukromá, dovedl v praksi přenésti.
Jak se vypráví, byla zvláštní italská váza, kterou jako mladý sklenář poznal, směrodatnou pro celý jeho budoucí život.
Uchvácen touhou něco podobného tvořiti, počal vyhledávati cesty, jak vyrobil by podobnou bílou glasuru. Možno také, že i jasně viděl ve zdaru svých snah a úmyslův klidnější a lepší dráhu životní.
Pustil se bez dlouhého rozmýšlení v pokusy, které ztrávily mnoho – beztak velmi obmezeného – času. Zaopatření rodiny anektovalo čas pro tuto; vedle toho i pokusy vyžadovaly zvláštní zařízení a tím i náklad, kterého bohužel Palissymu se nedostávalo.
Nemaje žádných předběžných vědomostí, klopýtal za každou malou překážkou a není divu, když v krátké době bída pohlížela v klidnou druhdy jeho domácnost.
Ve chvílích již kritických dostalo se mu hmotně výhodného postavení vyměřováním právě vysoušených bažin, které přineslo opět výživy a finanční jeho poměry tak upravilo, že s chutí pustil se do zkoušek nových – bohužel opět bezvýsledných.
Tentokráte nosil však předměty zkušebné do sklárny, kde očekával dostatečně silný oheň, jehož bylo potřebí k roztavení jeho glasury. A také z pokusův těchto se přesvědčil, že směs se musí roztaviti a že výsledek uspokojující již musí mu spadnouti do klína. Ale blízkým jen se mu zdál, v pravdě však cíl byl ještě příliš vzdálen. Avšak tím více touha jeho podrážděna, takže se pustil ještě usilovněji do nových pokusův - až zase zmizel měřením zahospodařený peníz zkouškami. Počaly se dostavovati nové útrapy z nedostatku hmotných prostředků. Není divu, musil-li v těžkých chvílích často vyslechnouti i trpké výčitky své choti a přátel.
Pokusů nezanechal přes všechen nedostatek, bezměrné útrapy tělesné i duševní i nejtrpčí výčitky svých přátel.
Každou maličkost v technické výrobě musil získati těžce, s bezměrným sebezapřením.
Nejtrpčích zkoušek zakusil s pálením.
Sám stavěl si pec, již opravoval a přeměňoval. Z nedostatku paliva – když přece nedovedl od pokusů ustoupiti – zoufale chytil se posledního nábytku, který kus po kuse v peci se ztrácel. Současně však rodina jeho v nářku a pláči veřejně si stěžovala, že Palissy se zbláznil.
Pokus na štěstí se zdařil a k smrti utrápený Palissy viděl cíl svých tužeb uskutečněný v dokonale roztavené glasuře.
Ještě čekalo jej trpké zklamání. Po rozebrání pece část malty křemenné se rozpryskala, její hladký a čistý jinak povrch glasovaných nádob úlomky tak znešvařily, že nádoby nebyly dokonalé, ač mohlo se jich použiti a jistě by je byl Palissy vzhledem k tehdejší době dobře prodal. V přílišném rozčilení nad částečným zmarem již tak blízkého cíle rozbil nádoby a počal bez přístřeší, takže déšť, vichr i značná únava, s přikládáním spojená, síly tělesné tak podlamovala, že chodil jako stín, boje se vrátiti se domů, ježto čekaly naň jen nejtrpčí výčitky. Zlomen těžkým přívalem zármutku duše, hladov bloudil od pece po polích, ale přece neubylo mu vytrvalosti, s jakou pohlížel ke konečnému cíli.
Hůře bylo s penězi, které potřeboval, aby opatřil si nádoby a paliva. Přátelé již pomalu nechtěli půjčovati a cíle ještě nebylo dosaženo.
Těšil se, že neselže mu poslední pokus. Opravil pec, pálil po několik dní a nocí, ale glazura nedala se roztaviti při nedostatku paliva.
Co zbývalo ubohému Palissymu?
V duši utrápen, tělesně bezměrně znaven, vrhnul se na plot, jímž hodlal docíliti žádoucího ohně; leč i tu s trpkostí poznal, že ani opětnou opravou pece i vytápěním nádob - za něž dal najmutému dělníku poslední zbytek svých šatů – nedocílil očekávaného výsledku. Ale ani vším tím energie jeho nebyla zlomena a v dalších pracích slavila plné vítězství.
Výrobky jeho, jež nazval „pièces rustiques“, „rustiques figulines“ přinesly opět klidné dny rodině a zároveň i slávu, která i po staletí se neztenčila.
Ač zasloužil Palissy více slunných let, která byl by vždy jistě věnoval práci co nejintensivnější, přece rozhárané náboženské spory klidná léta na sklonku jeho života valně mu zkalily.
A nemíti vysokorodých příznivců, kteří umění jeho náležitě oceniti dovedli, jistě by byl neužíval dlouho klidu. Divoká vášeň i tuto šlechetnou povahu jistě byla by zmařila.
Již po prvních krvavých bouřích náboženských v Poitou a Saintonge vášnivci obydlí Palissyho přepadli, zbořili, ba i život jeho ohrožovali, ač již předem vévoda z Montpensierů dílny Palissyho za nedotknutelné prohlásil.
Jen včasným přispěním vévody z Montmorency u krále, který Palissyho jako: „Inventeur des rustiques figulines du Roy et de la Royne mère“ reklamoval, vysvobozen byl ze situace velice nebezpečné.
Kateřinou z Medici povolán, odebral se do Paříže, kde na místě nynějších Tuillerii zřídil továrnu, v níž hlavně pro dvůr nejkrásnější ze svých prací provedl a vedle toho konal i přírodovědecké přednášky, jimž bývali přítomni i vynikající učenci pařížští.
Tu ztrávil asi nejlepší dobu svého života a zajistil si nesmrtelnou pověst. Královská ochrana v řeži noci bartolomějské zachránila mu sice život, přes to však přece, ač stařec již 80letý, uvržen byl k naléhání ligy do bastily.
Tu navštívil jej i sám král, domlouvaje mu, aby zřekl se víry své, jinak že nebude mu možno dlouho oproti prudkému naléhání ligy jej chrániti. Palissy však králi odpověděl žíravým posměchem.
Král nechtěl jej nechati v moci – šestnácti a tak ponechal ho z úcty k jeho gemu a ku své matce ve vězení.
Úsilí královské přízně přece jen zmohlo všechny nátlaky, ale z bastily Palissy již nevyšel a zemřel tu v roce 1589.
V čas věznění spadají jeho pojednání náboženská, filosofická a umělecko-průmyslová.
V poslednějších popisuje i práce své, žel že nejsou popisy tak jasné, jak by si bylo přáti. Nelze se ale diviti, ježto v době tehdejší těžko bylo postaviti výklady na pevnou basis chemie a tak učiniti je jasnými našim názorům.
Tehdy rozhodovaly jedině zkušenost, zručnost a zvláštní nazírání na přerozmanité pochody při pracích keramických, které ovládati mohl jen tak eminentně přírodovědecky nadaný duch Palissův.
Viděti již na synech jeho, Mathurinovi a Mikolášovi, že zručnosti všech smyslův přece jen se nedědí.
------
Úvod a přepis: Hana Križanská
Zdroj: Keramické listy. Illustrovaný odborný časopis pro odvětví průmyslu keramického: cihlářství, kamnářství, hrnčířství, majoliku, fayenci, porculán a j., cement, beton, vápno, sádru, sklářství a průmysl spřízněný, se zřetelem ku stavitelství a architektuře. Praha, duben 1907. Číslo 1. Ročník 1.
Přihlaš se a vlož komentář...