První díl naleznete zde: Bernard Leach I
Leach se svou výřečností a dostatečným sebevědomím byl ideální propagátor, navštěvoval jiné spolky a činnost dílny šířil, kde se dalo. Každý čtvrtek pořádal jakési exhibiční raku párty, kde jeho žena podávala čaj. Sázel na turistický ruch v přímořském městečku, ale výtěžek z prodeje nebyl dramatický, největší přínos hrnčírny plynul právě z prodeje výstav v Japonsku. Výrobnímu procesu v St. Ives značně pomohl zásah výborného technika z Japonska. Ten se ihned po zhlédnutí pece rozhodl celou stavbu strhnout a začít stavět znovu od základů. V nové peci se poprvé pálilo v květnu 1924. Tehdy se na slavnostní ceremonii sešla celá řada umělců (Cardew, Katharine Pleydell-Bouverie, Norah Braden, ...) a bylo už možné mluvit o zrodu skutečné keramické komunity v St. Ives. Bohužel, finanční poměry zůstávaly nevalné. To mírně zvrátila podpora manželů Elmhirstových, Leachových amerických obdivovatelů, kteří dílnu finančně dotovali, ale ani tato pomoc nepřinesla trvalejší zlepšení. Vznikly podíly, které měly příjmy a náklady stabilizovat.
V roce 1930 se do práce v St. Ives zapojili další mladí keramici, Harry Davis a Leachův nejstarší syn David. Jako sekretářka tu začala roku 1931 pracovat i Laurie Cookes, se kterou Leach navázal intimní vztah. Leach pobýval delší čas v Dartingtonu na pozvání Elmhirstových. Bylo to jakési výkupné, St. Ives balancovalo na hraně finančního kolapsu a tato nabídka byla určitým únikem ze svízelné situace. Leach učil a na přání Elmhirstových tu pro ně měl vybudovat prosperující hrnčířství se zavedeným moderním sortimentem. Manželé totiž celé zakoupené panství modernizovali a směřovali k jeho finanční výdělečnosti. Jako nutnou podmínku k dokončení svých příprav na vytvoření ucelené koncepce zboží, si Leach vymínil návštěvu Japonska. Což Elmhirstovi neodmítli, sami měli slabost pro vše orientální. Navíc cestu Leach rád využil jako útěk z krachujícího manželství. Tento japonský pobyt si Leach užil, cestoval po libosti, náhle nemusel řešit žádné potíže a finanční těžkosti, všude byl vnímán jako osobnost a lidé měli zájem o jeho lekce a výrobky. Až tehdy se poprvé setkal se skutečným japonským lidovým hrnčířstvím, které ho uchvátilo svou zručností a přímostí. Předchozí setkání byla vesměs v rámci městských raku dílen, velmi vzdálených těmto hrnčírnám. Také s Yanagim navštívil Japonskem okupovanou Koreu.
Dlouhodobý vztah s Laurie Cookes nakonec vyústil roku 1935, opustil svou rodinu i dílnu, zakoupil karavan a spolu se rozhodli cestovat po Anglii. Roku 1937 se usadili v Dartingtonu, kde založili svou vlastní dílnu a postavili si dům. Leach už v té době pracoval na své knize „A Potter’s Book“, která vyšla roku 1940. V roce 1938 se do St. Ives a Leach Pottery vrátil David Leach (studoval před tím keramický management ve Stoke-on-Trentu, za podpory Elmhirstových). To bylo Leachovi silně proti srsti, nazval instituci „komerčním vědeckým hřbitovem“, ve kterém se jeho syn nic solidního nenaučí. David však chápal nutnost technického pokroku, aby Leach Pottery vůbec přežilo a mělo stálou produkci. Zavedl v hrnčířství celou řadu moderních postupů a stabilizoval celý pracovní tým. Začalo se pálit pomocí topného oleje, což zkrátilo dobu výpalu o téměř 25 %, zavedl větší mechanizaci, elektrifikoval celou dílnu. Výrobky z řady Standard Ware začal vyrábět z kameniny. Celý rozjezd přerušila válka, David byl povolán v roce 1941 a téhož roku se do St. Ives vrátil Bernard Leach, aby dílnu zatím vedl. Definitivně se rozvedl s Muriel a v roce 1944 si vzal Laurie. Za války byla hrnčírna zasažena při náletu, část pecí byla poškozena, přesto provoz pokračoval i s omezeným počtem personálu. Po válce se David stal v Leach Pottery partnerem. Začal vydávat katalog zboží a vybudoval funkční učňovský program, aby tak získal dobře proškolené hrnčíře vychované s ohledem na zdejší podmínky. David i jeho mladší bratr Michael, poté, co se Leach Pottery podařilo oživit a rozjet, nakonec St. Ives opustili a založili své vlastní dílny.
Leach starší trávil mnoho času cestami a přednáškami, učil hlavně po USA, Skandinávii a Japonsku.
V Japonsku pobýval téměř dva roky (1953–54), doprovázen Hamadou, Yanagim a Kawaiem. Jeho bohaté deníky z té doby vyšly později knižně pod názvem „A Potter in Japan“. Kolotoč setkání, přednášek, ukázek a rozhovorů byl nekonečný a jen potvrdil, že zůstává osobností. Avšak zaznamenal mnoho změn, které nastaly po válce. Země utrpěla porážku a prošla velkou industrializací, ale hnutí mingei si vybudovalo silnou pozici. I přesto Leach viděl nové potíže. Podle něho tu bylo náhle příliš mnoho samozvaných umělců a lidových řemeslníků, kteří už dávno lidové umění nedělali. Také byl velmi zděšen…„skoro všude potkávám polovičatou nápodobu výrobků Hamady, Tomimota nebo dokonce mých.“
V relativně odloučené hrnčířské komunitě Onta, kde nějaký čas pracoval, se setkal se stejným problémem přímo. „Snad v každé dílně tu začali kopírovat mé tvary i dekory. Všude narážím na své ‚potomstvo‘ oblečené do špatně padnoucích šatů“. V Ontě se věnoval dekoraci velkých nádob, zásobnic a džbánů, které pro něho točili místní hrnčíři. Dále pobyl v Kutani, tam zdobil porcelánové talíře a nakonec strávil něco času i v Mashiku v Hamadově dílně.
Amerika ho utvrdila v tom, že je třeba čerpat z vlastních bohatých kulturních kořenů a jedině tam je možné najít zdroj inspirace pro původní tvorbu – „…díky bohu, že jsem se narodil v naší staré kultuře, teprve teď a tady my dochází, jaký pevný základ to je i pro moderního umělce v dnešní době. Ta tvořivá míza stále proudí hlubokými kořeny odkudsi z minulosti, dává smysl formám, dekorům a barvám, aniž by byla příliš intelektualizována. Američané mají nevýhodu právě v tom, že těch kořenů mají tolik, ale žádný z nich není dost hluboký, a to je stejné, jakoby neměli žádný. Proto jejich výrobky následují kdejakou přelétavou módu…“ .
V USA, kde přednášel spolu s Yanagim a Hamadou, našel i další ženu svého života v osobě mladé keramičky Janet Darnellové. Setkali se znovu na cestě do Japonska (1954) a vzali se. Janet později převzala vedení a chod celého Leach Pottery, dělala také svou vlastní keramiku a Bernard se s pokročilým věkem více a více věnoval psaní a filozofii.
Leach obdržel i řadu ocenění a významných poct. V roce 1961 jeho práci uznal The Arts Council of Britain jako standard v daném oboru a přiřkl mu titul master craftsman (mistr řemesla). O rok později obdržel Řád britského impéria (Commander of the Order of the British Empire). Byl nositelem britského Řádu společníků cti (Order of the Companions of Honour). V Japonsku mu udělili Řád posvátného pokladu druhé třídy (Order of the Sacred Treasure 2nd Class) – pro cizince tehdy velmi výjimečného. Leach stále pracoval v dílně, a to až do vysokého věku. Pár let před smrtí však ztratil zrak. Věnoval se tedy zaznamenávání svých myšlenek. V té době se i přestalo pálit ve velké noborigamě, objem zboží se zmenšoval a naplnit pec nebylo snadné, sousedé si více stěžovali na její provoz – St. Ives bylo malebné lázeňské městečko, takže černý kouř nebyl právě žádoucí. Místo ní byla do provozu uvedena plynová pec.
Bernard Leach zemřel 6. května 1979 v St. Ives. Byl pohřben na Longstone Cemetery v Carbis Bay. Po jeho smrti vedla hrnčířství Janet, a to až do roku 1997. Dnes Leach Pottery spravuje trust a v budově hrnčířství najdete jak funkční a produkující dílnu, tak muzeum či knihovnu, kde je možné studovat dokumenty týkající se veškerého dění kolem Leache, jeho knihy či texty.
Ne nadarmo je Leach označován za otce britského studiového hrnčířství. Svým přístupem, pracemi a filozofií ovlivnil řadu dalších umělců. Objevil pro Evropu krásu lidové tvorby Asie a díky tomu i řemeslné dědictví našeho kontinentu získalo zasloužilou pozornost dříve, než by se nenávratně ztratilo ve víru moderní doby. Díky Leachovi a jemu podobným, kteří byli průkopníky, dnes existuje studiová užitková tvorba jako standard. Každý z vás, kdo dnes sedává ve své malé (či větší) dílně za kruhem a vyráží s věcmi na trh, patří k následovníkům směru, na jehož počátku stál Bernard Leach a jeho přátelé.
Literatura a zdroje:
https://www.leachpottery.com/history
Přihlaš se a vlož komentář...