Cookies

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku Více informací

Vladimíra Šafářová

Vladimíra Šafářová - Členské foto
Intuitivně žít, nedělat si pravidla, neboť ta jsou pouta (F. Drtikol)

Vladu ceramics

Dubí v Krušných horách nebo Praha

V současné době si hraji s porcelánovou hmotou, kterou vypaluji kolem 1250 stupňů v elektrické peci. Prozatím používám minimalisticky a taky z šetrných důvodů jen transparentní glazuru, baví mě tvary. Porcelán točím na kopacím kruhu, což přináší parádní klid v dílně a tím taky možnost vyladění, jaké právě potřebuji. Nejsem keramik, jsem samouk, nádoby vyrábím pro radost a v podstatě ani neplánuji, co vznikne, netlačím na pilku. Potkávám se ponejvíc s pohárky, miskami, vázičkami různých tvarů. Snad pro tu silnou analogii otáčení kruhu a vesmírných těles ráda pohárkům občas přiříznu jeden nebo více ostrých vesmírných prstenců. A pak zažívám parádní zdravou magorii, jak ta nádobka frčí, ačkoliv je to statický předmět.

Keramiku nebo spíš práci s hlínou jsem zažívala už velmi dávno, jenže několik let v podstatě nevědomě. Od dětství jsem měla před spaním ve fázi, kdy už téměř sníte, ale zároveň ještě bdíte takovou vizi, pocit natahující se hmoty způsobený gravitací. Jako kdybyste dali silnější plát hlíny přes opěradlo židle a on se pomaloučku sunul k zemi. Ale velmi pomaloučku, skoro nepostřehnutelně. Ale to jsem ještě netušila, že to je hlína. A byla to opravdu blaženost nepopsatelná slovy. Když jsem se v roce 2001 přihlásila na keramický kurz, to už mi bylo 27 let a začala s hlínou pracovat, pomalu mi docházelo, že to je ten pocit. Jsem přírodní psychedelik, přiznávám. Nejlepší droga je čistá hlava a ruce v hlíně.

Jednoznačně přítomnost a tedy to pokorné bažení při práci s plastickou hlínou... a na výsledku zas tolik nelpíme. Než zapnu plnou pec někdy trvá třeba rok. Mezitím taky zažívám velké nadšení, když se při toulkách v přírodě odkryje tajemství z podzemí a vykoukne na mě nějaký jíl - tu z vyvráceného stromu, tu z břehu zatopeného dolu, tu z pevniny omývané mořem, v lese jehož půdu divocí kanci rozryli... tak obvykle kousek beru s sebou, a to je to spojení vědět odkud hlína pochází, že jsme to v podstatě taky my a nekonečná knihovna, ve které můžeme číst. Jen nutno počítat s tím, že není psáno slovy.

Je to jeden z mnoha zájmů a nadšení, které mě neomrzely, naopak mě fascinují její bezbřehé možnosti, hlavně komunikace se zdánlivě neživou hmotou. Už jste prozkoumali, kde se nachází vědomí hlíny? Uvnitř nebo vně? Vtipně záludné, že?

Velmi mě oslovil spolkový výpal na Toulcově dvoře na podzim 2018. Parádní příležitost vidět poprvé pár svých hrnků vypálených jinak než v elektrice a ještě tak přispět dobré věci. Tohle vidím jako logické směřování spolku, společné tvůrčí akce.

Kontaktní údaje
adresa vaší dílny nebo místa, kde tvoříte ., Krušné hory
e-mail / telefon vladimirasafarova@seznam.cz
Sociální sítě
Diskuze