Nové mýdlo k zamezení otravy olovem

Jedovatost olovnatých sloučenin byla sice dobře známa, ale vzhledem k masovému využívání olovo obsahujících materiálů se nezřídka dozvídáme o vážných následcích otrav. Vedle snah o snižování prašnosti v keramických provozech se objevují různá inovativní řešení hygieny rukou. V případě, že byste měli v plánu, neohroženě se vrhnout do toxického světa olovnatých materiálů, tak se v prvním čísle Keramických listů z roku 1907 dozvíte, jak na to. 

Keramické listy - Nové mýdlo k zamezení otravy olovem

O novém ochranném prostředku proti otravě olovem uveřejnil L. Sarason v »Deutsche Mediziner-Zeitung« pojednání, jehož obsah podal časopis »Chemiker-Zeitung«, Repertorium 1906, čís. 44. Znění tohoto pojednání přinášíme v překladu:

»Hlavním zdrojem průmyslové otravy olovem jest ruka dělníkova; jí přivádí se škodlivý kov do úst a těmito do útrob těla. Převládalo tudíž mínění, že lze olovo jako jiná znečištění důkladným omýváním rukou po práci mýdlem a kartáčem mechanicky s kůže odstraniti.

Toho však nelze úplně dosíci, zejména za poměrů obyčejné prakse. Sirník olovnatý jest v odporu ke všem ostatním sloučeninám olovnatým poměrně nejedovatý, protože jest také v zažívacích šťávách nerozpustný. Vedle toho má další dobrou vlastnost, že jsa nápadně zbarven jest patrný a tudíž se na rukou nestrpí a ihned se kartáčem, pemzou, pískem a podobnými třecími prostředky odstraní.

Vyráběla se tudíž mýdla k zamezení otravy olovem obsahující slabý sírovodík a užívalo se k tomu účelu sirníku draselnatého, jenž se připojil mýdlu sodnatému. Již před 8 roky vyráběla nyní již zaniklá továrna na mýdla Höpner a syn v Hannoveru na podnět Sarasonův takový přípravek pode jménem »mýdlo antiolovnaté«.

Nepřihlížíme-li k přílišné alkalitě, proti níž lze činiti námitky pro hojný obsah sirníku draselnatého a pak k účinkům žíravým, jsou mimo to sodová mýdla se sirníkem draselnatým snadno rozložitelná, tvoříce tělesa, která s olovem nebo jinými kovy již nereagují.

Jejich účinnost zmenšuje se tou měrou, jak rozklad postupuje. Jelikož se může jednati jen o volný sírovodík jakožto takový na mýdlo vázati. Plyn sírovodíkový převedl se v tekuté, pokud možno obojetné mýdlo draselnaté až k nasycení. Přes vyjádřeně kyselou povahu sírovodíku nerozkládá se mýdlo toto, nýbrž jest velmi stálé a má ustavičně stejný obsah působícího plynu. Tekuté mýdlo poskytuje svou klihovou povahou značné množství sirovodíkového plynu. Zapáchá ovšem sirovodíkem, avšak nikoli tou měrou, že by upotřebení jeho ztěžovalo, a lze zápach ten opravami částečně odstraniti.

Ruce olovem pokryté, přišedce ve styk s mýdlem, intensivně zhnědnou utvořením sirníku olovnatého, protože se sírovodík přímo s kovy přemění v příslušené sirníky, Sarason doporoučí tato mýdla »antiolovnatá«, jichž praktické upotřebení se usnadňuje přístroji, které berlínská společnost »Apparatebau-Gesellschaft« m. b. H., Berlin SW., k dosažení tekutého mýdla vyrábí.

Přístroje ty jsou neprůdušně uzavřeny, takže jakékoliv obtěžování čichu unikajícím sirovodíkem jest znemožněno, a jsou tak sestrojeny, že tlakem na jich horní straně vždy stejné a určité množství tekutého mýdla vypouštějí a pak se samočinně opět uzavírají. Zajisté jest toto mýdlo též k zamezení jiných průmyslových otrav kovových (rtutí, otrušíkem) stejnou měrou způsobilé. «

L.S.

- - - - -

Úvod: Petr Toms | Přepis: Hana Križanská

Zdroj: Keramické listy. Illustrovaný odborný časopis pro odvětví průmyslu keramického: cihlářství, kamnářství, hrnčířství, majoliku, fayenci, porculán a j., cement, beton, vápno, sádru, sklářství a průmysl spřízněný, se zřetelem ku stavitelství a architektuře. Praha, duben 1907. Číslo 1. Ročník 1.